Starý pan Foglar je i po své osmdesátce nesmírně bystrý a vtipný, nezapře svůj vypravěčský talent, pro který jej hoši z oddílu tak milovali. Díky za sdílení, toto jest radost veliká.
Osobně jsem Jestřába poznal na besedě v Kolíně v květnu 1985. Samozřejmě, že jsem četl foglarovky od chvíle, kdy jsem se naučil číst, pochopitelně, že jsem měl rád Rychlé šípy, ty krásné komiksy, které mi ukradli mí spolužáci, když jsem se stěhoval. Ukradli, tedy nevrátili. Ale to je už dávno pryč. Od roku 1995 jsem dělal nástěnné kalendáře s dopravními motivy a protože jsem věděl, že se pan Foglar zamiloval do pražských tramvají, posledních pět let jeho života jsem mu jeden z nich přinesl jako vánoční dárek. Ještě v roce 1997 bylo všechno v pohodě, Jestřáb byl neuvěřitelně vitální, povídal mi o bráchovi Zdeňdovi, o tom, jak každý z nich pozoroval jednu tramvaj a jakou měli radost, když ji viděli, nebo se s ní dokonce svezli. Několikrát jsem zaslechl dobrodružství ze Švýcarska, jak pásl krávy, ale v prosinci 1998 mi jedna paní doktorka řekla, že se bojí, že pan Foglar je na tom špatně. A bohužel také ano, spisovatel už mě skoro nevnímal, já jsem položil kalendář na stolek, poblahopřál k Vánocům a do Nového roku a pan Foglar mi slabým hlasem poděkoval a řekl mi, že je mu nedobře. Já možná řekl hloupost, že to bude dobré a tiše odešel. A za pět týdnů jsem se dozvěděl, že zemřel.
Jsem ročník 1977 a tak pro mě v dětství měly Foglarovy knížky punc čehosi zakázaného, jen od rodičů jsem měl několik komixových sešitů s Rychl.šípy a Chatu v Jezerní kotlině... Pak jak došlo k politickému uvolnění, tak kolem roku 1987-88 zase Foglar mohl tak trochu na světlo, tak jsem měl všechno co vycházelo. Rád jsem si poslechl tuto vzácnou Jestřábovu přednášku. Díky moc 🙂
48:33 A k tomu skutečně došlo, seriál opravdu o Vánocích 1989 dávali a dodnes na to mám vzpomínku, stejně jako na události, co následovaly v Praze a pak po celé republice pár dní po této přednášce. ❤️
já mám Foglara moc rád ,provázel mě celým dětstvím ale vždycky mě znepokojoval zvláštní pohled když koukal na svoje kluky......a taky celý život s maminkou........ale mám ho rád...
A co Vás na tom znepokojuje,pane Rožnovský?Já jsem k němu chodil 9 let do oddílu,26 let jsem s ním byl v osobním kontaktu,od svého mládí,až v podstatě do jeho úmrtí v nemocnici v Krči,ale ani jedno mě neznepokojovalo.Kluci prostě patřili k jeho výchovnému systému,byl v tomto kolektivu od svého raného mládí,znal jej a pokud se týče jeho maminky,žil s ní v podstatě celý život,byl na ní citově závislý,především po úmrtí otce v raném věku.Ještě před jeho úmrtím při mých posledních návštěvách v nemocnici,o ní s láskou vyprávěl,měl nad postelí její foto,to co se dnes již nevidí a nečeká.A na rovinu:pokud míříte k jeho případné homosexualitě,či snad pedofilii,za tu dlouhou řadu let jsem poznal blízce nejen jeho,ale také mnoho bývalých členů oddílu,od těch,kteří s ním začínali ve 20.letech,Ty z naší generace,kteří byli členy v období "normalizace" a nakonec ty,kteří přišli po nás:dohromady prošlo za jeho vedení oddílem cca 1000 chlapců a nikdy,zdůrazňuji nikdy jsem při setkání a rozhovorech s nimi ani náznakem neslyšel,že by vyžadoval/pokoušel se o nějaký fyzický kontakt,ať tím,že by se jim snažil vetřít do přízně,nebo snad násilím.
