Co je to Autismus? - Vědecké kladivo AK 14 

Aspergr je součástí aut. spektra?

@@michaljon1963 v ČR a většině EU je Asperger součástí autistického spektra. Ale třeba v ČR se rozlišuje Autismus od Aspergerova syndromu. Jak? To ví jen specializovaní psychologové. Každpoádně jak autismus tak Asperger spadají pod poruchu autistického spektra.

@@michaljon1963 třeba v USA, kde mají jiné diagnostické normy, se už označení Aspergerův syndrom nepoužívá.

Já mám Aspergerův syndrom a na první pohled jsem naprosto normální člověk. Tímto dochází k předsudkům ze strany mnoha lidí, kteří nejsou v tomto odvětví vzdělaní. Až na OCD, ADHD, strachu ze změn atp., jsem jako každý jiný, jenže ty přidružené poruchy ten život signifikantně ztíží, a to je to, co nás liší od ostatních. Hlavně je důležité, abyste si to nepletli s poruchy autistického spektra jako takovými, neboť mezi těmito tábory je signifikantní rozdíl, a to hlavně ve složkách intelektu. Většina běžných autistů má intelekt v pásmu idiocie, přičemž lidé s AS mají intelekt průměrný až nadprůměrný (viz. já - VIQ 130, PIQ 115).

Tak to platí prakticky pro každou poruchu, nemoc či odlišnost, že největší problém nespočívá v té vlastnosti nebo stavu samotných, ale v interakci s okolím, s lidmi, s realitou. Negativní nebo pozitivní reakce ovšem způsobuje také ta vlastnost sama o sobě, krom tisíce dalších okolností.

Docela na nic. Je to mutné :( Ale... komunikace s lidmi se dá přeci natrénovat (vím, o čdm mluvím) Nechci nijak zlehčovat či zesměšňovat Vaši situaci, jen... opravdu se s tou komunikací nedá už nic dělat? Jen si myslím, že je to škoda, tak pro to reaguji.

@@MiKoSNAKE ale dá, pracuji na tom. Jen to je pro mě mnohem náročnější než pro někoho jiného a prostě to tu práci shazuje. A komunikace samotná není ten hlavní problém, jsou tam i další drobnosti které ale dohromady opravdu dělají neplechu.

@@jeronym_noise Šťourat nebudu... Tak ať se Vám daří! 🍀

Musíš cvičiť komunikačné zručnosti, a zvládanie stresu dá sa to! Tým že si si vedomý svojej poruchy spektra, si si aj vedomý toho že nie si hlúpy. Musíš cvičiť viacej ako ostatný, ale dáš to. Držím palce.

Asi je potřeba, aby sis našel takový styl komunikace, který ti bude fungovat, a nějaké bezpečné zázemí lidí, kteří tě znají, berou tě mezi sebe a vědí, co od tebe mohou a nemohou čekat. Ale to je nedosažitelný sen i pro spoustu "normálních" lidí, které nikdo do žádného spektra ještě nestrčil. Přeju ti, abys měl to štěstí a aspoň se k tomu v životě trochu přiblížil. Úplně spokojený a stoprocentně šťastný je v práci a v životě málokdo.

Klasifikovat se samozřejmě dají i takové stavy a situace , které nejsou poruchami, ale vyžadují nějakou pomoc nebo podporu. Třeba porod, ztráta blízké osoby atd. MKN na to má několik kapitol.

Já nemám nic proti tomu to klasifikovat jako postižení. Spíš si myslím, že je lepší tohle slovo destigmatizovat, v dnešní společnosti jsou pojmy "postižení" a "porucha" brány dost negativně, jakoby byl dotyčný nenapravitelný blázen, což není pravda. Taky mám aspergera a upřímně nevím, co by se mnou bylo na prvním stupni, kdy jsem se nedokázala soustředit na výuku kvůli blbejm zářivkám. Díky mojí diagnóze se to dalo řešit s učitelkou, která mi potom poskytla různé úlevy. Ale dost mě sere přístup dnešní společnosti k postiženým lidem, to ne že ne.

@@inactivechannel7826 Bývaly doby, kdy se i leváctví bralo skoro jako postižení. Je zajímavé, že dnes na některé vlastnosti je potřeba název a číslo diagnózy, které je jakoby "vysvětlují" či "ospravedlňují", místo aby se rovnou bralo jako fakt, že prostě někteří lidé například špatně snášejí zářivky. Ale někdy možná skutečně ta diagnóza (říkejme tomu třeba i nálepka či stigma) pomůže nějak pochopit ty souvislosti a tím i najít nějaká řešení - ale taky se na ni může nabalit spousta stereotypů, které ne vždy zcela odpovídají realitě.

A kdo vám jí diagnostikoval?

@@michaljon1963 praktik? Nebo psycholog většinou diagnostikuje.

Dřív jsem to měl podobně, taky jsem byl na několika psychologických ,,vyšetřeních" a nikdy nic nezjistili, jen že mám vyšší IQ, poněkud výstřední zájmy a sklony k depresím a úzkostem. V našich končinách je zkrátka povědomí o této problematice dost malé i mezi odbornou veřejností. Např. na přímý dotaz psychologa, jestli nemůžu mít autismus jsem dostal odpověď, že to ne, protože mám emoce (Lépe už urazit lidi na spektru ani nejde protože oni mají paradoxně naopak zvýšenou emotivitu, akorát se projevuje jinak než u neurotypických, např. zvýšenou/přehnanou reakcí na podnět, zvuky, světlo, doteky).. To co popisujete by mohly být příznaky právě Aspergerova syndromu, ale asi bych vám doporučil vyhledat někoho, kdo se tím doopravdy zabývá, ta diagnostika by se měla skládat ze dvou částí: písemný test + rozhovor. Tak jako tak, i kdyby Vám to někdo potvrdil, tak se tím reálně nic nemění, léčit se to samozřejmě nedá, protože se nejedná o nemoc, ta pomoc potom spočívá v terapeutických sezeních, které mají za cíl dotyčnému pomoci zvládat stresové situace. Většinu těchto informací mám ze zahraničních zdrojů, o tom jak je to u nás nemám vůbec představu a jsem k tomu spíš skeptický. Přeji hodně štěstí a pevné nervy.

jak to můžeš vědět, když to vydal před minutou?

Když si proti tomu autistickému spektru nakreslíš druhou, neautistickou půlku spektra, získáš tím celé spektrum a na něm se pak už někde nachází úplně každý. Každý člověk je jiný a pokud by náhodou nějaký člověk byl úplně normální a stejný, tak už tím by byl naprosto výjimečný a jiný, možná úplně jedinečný.

Přesně dík 😊

má tady na youtube účet ?

Já bych se ohradil proti házení všech tzv. nt do jednoho pytle, jako by byli všichni stejní a netvořili žádná spektra. "Neurotypik" je jenom stereotypní konstrukce, které v reálném světě nikdo neodpovídá.

@@breznik1197 Přesně tak tomu je i u autismu. Já nikoho do pytle neházel, jen jsem napsal, že jakkoliv se člověk na spektru dokáže přizpůsobit, stále je odlišný od ostatních nt ... kde v tom zaznívá, že je považuji za homogenní skupinu?

@@kitirsan6239 Samotný ten konstrukt "neurotypičnosti" či "normality" vytváří iluzi té homogenity a toho, že nějaký imaginární prototyp by měl být etalonem normality. Není normální, aby byli všichni stejní. Naopak normální je, že lidé jsou různí. Kdo nemá žádnou specifickou osobitou vlastnost, ten není normální. Hypernormalita je závažná porucha.

To jsou časté průvodní jevy u skoro každé odlišnosti, nejen u autismu.

@@breznik1197 jo, a ty průvodní jevy se objevují jenom proto, že společnost nutí všechny, aby žili spolu v jednom kolektivu už od školy. Lidi kteří jsou jiní, by měli žít ve svém vlastním kolektivu, a pak by neměli žádné problémy.

@@mireknovacek9680 Jenže to je dost nerealistická představa. Nemůžeš úplně odříznout skupinu lidí na základě jejich odlišnosti jen proto, že je vůči nám okolí netolerantní. A ještě k tomu ve věku internetu a ve státě, kde je všechno provázané. A to, že spadáme do spektra ještě neznamená, že jsme všichni dobrovolně asociální.

@@inactivechannel7826 To ne, ale jako jsou zvláštní školy, nebo třídy pro slepé nebo hluché, tak zrovna tak by měly být třídy pro lidi s autizmem a poruchama osobnosti. Přece se nebudeš kamarádit s duševně zdravýma lidma, těma bychom měli my co jsme něčím zvláštní opovrhovat.

Rituály k autismu patří a stejně tak k ocd. A o ocd se říká, že je to autismus 1. stupně lol

On to byl trochu můj úmysl. Neurologická nemoc, která má fyzické příznaky většinou nebude mít takové množství "ale", jako neurologická "porucha", která se projevuje celým spektrem psychologických příznaků. Když máme něco špatně na mozku a blbě se nám hýbe prstem, je mnohem snadnější říct, že to poškození je velký problém. Ale když máme něco na mozku a způsobuje to, že můžeme rychleji vypočítat abstraktní příklad, ale hůř se nám orientuje v lidmi vytvořeném sociálním světě... mnohem hůř už se hovoří o tom, zda-li je to vlastně problém v mozku a nebo problém společnosti kolem toho mozku.

@@VedeckeKladivo třeba jednou budem žít ve světě kde se budeme všichni navzájem obdivovat, poznávat a snažit se pochopit, než chtít někoho měnit, házet klacky pod nohy, odsuzovat atp.

@@VedeckeKladivo A nemáš náhodou poruchu širokého spektra sám vole?

@@VedeckeKladivo Ona to není ani tak porucha, která se projevuje spektrem příznaků, jako spíš spektrum příznaků, které se může projevit jako porucha, a o kterých se nám z nějakých nezbadatelných příčin zdá, že spolu nějak mohou navzájem souviset. Jsou třeba lidé, kteří mají (někdy i částečně dědičnou) polydaktylii - například že mají po šesti prstech na rukou či na nohou: někdy bývá všech šest prstů normálně funkčních. Co z takové odlišnosti dělá poruchu? Co dělá poruchu z leváctví? Co z vrozené slepoty? Vždyť spousta živočišných druhů zrak vůbec nemá. Pokud ta porucha nepůsobí přímo sama například bolest, tak vždycky podstatou poruchy je interakce s okolím - že nějak selhává komunikace, naplňování potřeb či očekávání atd. Z tohoto hlediska může být "poruchou" i docela obyčejná genialita, pokud člověka vyloučí ze společnosti. Že někteří lidé spolu navzájem nejsou kompatibilní, to je prostě objektivní zákonitost, tak jako musíme počítat s tím, že dva stejné póly magnetu se navzájem odpuzují. Nebudeme snad za to ty magnety morálně odsuzovat, že se "nemají rády" - a naopak můžeme přijít na spoustu užitečných vynálezů, kde nám to odpuzování může dobře posloužit a stane se vlastně souhrou - třeba jako magnetická levitace. Někdo snadno chápe a snáší druhé, někdo hůře. Nemá smysl snít o nereálném utopickém světě, kde by každý chápal a snášel všechno. Kdo chápat a snášet umí, může pochopit a snášet toho, kdo chápat a snášet neumí, ale třeba zase umí něco jiného.

Nedávno jsem jednoho člověka na RU-vid zkritizoval, že má sice skvělej přednes, ale přehnanou a jednotvárnou gestikulaci, a teď si tedy nejsem jistý, jestli jsem ho zbytečně neranil, nebo jestli by skutečně neměl zapracovat na tom, aby s tou gestikulací pracoval, trochu ji obohatil a dal jí víc smyslu. U některých lidí i velmi výrazná gestikulace vypadá tak nějak přirozeně a logicky, a u jiných zase působí rušivě, odvádí pozornost, ale sama nic nepřidává.

Když si přečteš úvod k části F mezinárodní klasifikace nemocí, tak se tam dočteš, že právě v tom je problém s definicí a používáním pojmu "porucha" jako takového. Spousta "poruch" vlastně není poruchou sama o sobě. Najdeš funkční a plně socializované psychopaty, sadisty, pedofily, schizofreniky, oligofreniky, "vysoce citlivé" lidi aj. - anebo lidi, kteří prostě mají takové vrozené založení, ale protože jsou plně funkční, tak jim tyhle nálepky nikdo nedá a ty patologizující stereotypy na ně nepasují. A naopak, i jinak veskrze pozitivní vlastnost se může stát "poruchou", pokud člověka vyřadí ze společnosti nebo z normálního fungování nebo mu působí nějaký diskomfort - typickým příkladem je genialita. Někde na pomezí jsou odlišnosti jako leváctví či homosexualita, které z některých hledisek za poruchy lze považovat, anebo to brát tak, že právě tou stigmatizací z nich poruchu vytváříme. Pokud někdo má třeba rýpavou, přemýšlivou povahu anebo výrazné umělecké nadání, v nějak nastavené společnosti to pro něj může být přednost, v jiné handicap.

Ja tiež. A ako by sa podľa teba malo hovoriť aspergerovému syndrómu, bez toho aby to ovplyvnilo Hansa Aspergera. Jeho meno je celkom kontroverzné kvôli tomu čo robil v druhej svetovej vojne.

@@artistbervucci1716 O tom že by něco dělal v 2.Světové nic nevím

@@stv8162 Pomáhal šlechtit árijskou rasu tím, že se podílel na plánu systematického zabíjení lidí se závažnými postiženími. Ty nadějné léčil, ty beznadějné posílal na smrt nebo je využíval k experimentům. Asi 800 mozků naložil do lihu k dalším budoucím výzkumům.

@@artistbervucci1716 Nevím jiný název

@@stv8162 Smutné...

áno

A taky umí ječet v tak extrémní výšce a hlasitosti, že to nedokáže ani nějaká hysterická Mařka :DD

@@zuzkaneubauerova215 A mohl by natočit nějáké video? O sobě, o svých zájmech atd. Mě by to zajímalo slyšet od někoho kdo to má, já mám něco podobného asi taky.

Řekl bych, že to je tendence naučit se něco nového. Většina lidí takovou tendenci má, prý je každému vrozená. Jestli chceš, můžeš tu tendenci nějak pojmenovat. Pokud to jméno bude řecky, latinsky nebo anglicky, bude to vypadat strašně vědecky. Když něco pojmenuješ, získáš tím pocit, že dané věci nějak víc rozumíš nebo že ji dokonce ovládáš a jsi na ni odborník. Je to jen iluze, ale někdy funguje.

@@breznik1197 děkuji :D

Šprt

Ten seriál je jeden veľký stereotyp. Nie každý autista musí byť múdry, ale nie každý musí byť hlúpy. Bohužial v spoločnosti sú zakorenené dve veľké stereotypy. Prvý stereotyp je postavený na tom že autisti sú hlúpy, pretože "čo iné majú byť" keď majú neurologickú poruchu? Druhý je že sú geniálny. Musím napísať, ani jeden nie je pravdivý. Nikdy neexistoval a nikdy asi ani nebude taký veľký génius ako Sheldon Lee Cooper. Taktiež nikdy nebude autista ktorý nebude mať aspoň jednu "superschopnosť". Tú superschopnosť môže kľudne predstavovať len perfektné zoraďovanie farieb. Ja osobn "idem" úplne mimo stereotypom. Nie som génius, no nie som hlupák a o témach ktoré ma fascinovalujú si viem vyhľadať čo najviac informácii. V detstve moja "superschopnosť" bola schopnosť si zapamätať geografickú polohu štátov sveta, ale taktiež som nemal rád hlasné zvuky, objímanie s cudzími ľuďmi, nekorektné alebo nespisovné vyjadrovanie ľudí, atď... Nuž ale aby som zapadol do spoločnosti, naučil som sa niektoré sociálne "normy". Lepšie vnímam hlasné zvuky, ostré svetlo, sarkazmus - pretože proste jediná možnosť ako prežiť bolo sa tieto vedci naučiť a prispôsobiť sa verejnosti. Keďže už veľmi dobre zvládam sociálne "normy", tak ak ma niekto uvidí na ulici (a presne v daní moment nestimulujem), tak by ste si myslel že som neurotypický. Chcem tým poukázať že netreba vždy veriť stereotypom ktoré sú napríklad podávané médiami.

Tak to máme hodně podobné, až na to, že s cizíma lidma mi dělá problém vést vůbec nějakou konverzaci. Ven přes den vycházím většinou jen s někým, ale když musím sama kvůli nějaké povinnosti, tak mi to dělá velkej problém. Když už jdu sama třeba do obchodu, tak hlavně večer, prostě až se setmí a ještě se předem podívám ven z okna, jak to tam vypadá, zda je tam hodně lidí, či málo a pak se rozhoduju. Hlavně si s sebou beru vždy sluchátka a poslouchám hudbu, bez toho ani krok z baráku. Spíš to ale bude tím, že jsem introvertní typ. :-D

@@blackhnedka666 to vypadá spíš na sociální fobií než na autistu

@@viper8043 "Sociální fóbie", to je taky takové univerzální "vysvětlení", které se dá nalípnout na cokoliv, ale v podstatě stejně vůbec nic nevysvětluje ani neřeší. Já jsem třeba docela společenský člověk, ale lidí se často bojím, protože mám hromadu mindráků, nebo třeba málo společných zájmů. Někdy se mohu navenek jevit jako naprostý extrovert, jindy jako introvert nebo sociální fobik.

@@viper8043 Však já nepsala, že mám Autismus.

@@blackhnedka666 pardón, moje chyba

Spíš to je tak, že: "Chováš se jinak, než jak chce tvoje okolí? To tvoje okolí ti to dá sežrat! A ani ti nevysvětlí proč." Takže JE dobré vědět, že některé odlišnosti mají svůj důvod.

Spoustě lidí tyto zjištění pomáhají, protože si s nimi lépe sobě rozumí. Problémy nastávají teprve, když někteří kokoti buď dělají urychlené závěry z nějakého random online testu, nebo se chovají jako by toto mělo určovat celou jejich osobnost. Proto třeba na Twitteru máš šašky kteří všude vypisují všechny jejich OCD.

Nezbývá než to spektrum rozšířit kolem dokola i na druhou stranu, aby se na něj vešli všichni lidé, i ti, kteří mají protikladné rysy než autisti. Nevymezovat autisty vůči jakési hypotetické "typičnosti", ale vůči opačným vlastnostem, než mají oni. Pokud vezmeš spektrum typu sangvinik-melancholik-cholerik-flegmatik, tak na něm můžeš každého člověka někam umístit, a ideálně vzato - žádná poloha v tom grafu není "horší" než jakákoliv jiná. Není "porucha" být u kraje, není porucha být uprostřed a nevyhraněný, žádný z bodů není preferovaný jako jakási hypotetická "normalita". Ale pochopitelně od každého z těch lidí můžeš čekat jiné chování a prožívání. Když řekneš "můj šéf je cholerik" nebo "můj brácha je flegmouš", není to nálepka, která je dehonestuje, ale prostě charakteristika nějakého jejich rysu. Někdo je veselá kopa, někdo je zasněný, někdo vynalézavý, někdo umí něco počítat z hlavy nebo je "blázen" nadšený do nějakého tématu - každý člověk je někde na nějakých spektrech. Kolik spekter si vymyslíme, tolik jich budeme mít.

to tak neni ale, ten rozdil je o tom jeslti ti to jen prekazi, nebo jestli bys to chtel jinak ale ovlivnuje to kazdy tvu den tak, ze nejsi schopen existovat

@Seek Vapes tady ale nejde o to kdo je nebo neni normalni ale jen o to, jeslti to vybocuje tak moc z prumeru, ze dany clovek neni schopen existovat

Ano, taky si to myslím.

Yess

já mám taky něco podobného, nemáš skajp nebo diskord?

kolik ti je? mě 16

já taky, a nemáš skajp nebo diskord ? kolik ti je ? mě 16

A co tě na těch vlacích zajímá? Historické, nebo moderní? Znáš třeba Stephensonovu lokomotivu?

diagnóze Sheldon Cooper

Ten šišatý mozek by měl sloužit jako odpověď... ano, i knížku jsem ilustroval já

@@VedeckeKladivo pekne

Ono to tak bývá.

Tak to hodně záleží na tom, co je v tvym sociálnim okruhu považovaný za normální a co už je třeba za hranou. Lidi na autistickém spektru se zejména v pozdějším věku ve většině případů naučí svůj ,,hendikep" dobře kamuflovat, tudíž to jednoduše ani nemusíš poznat.

@@tomcat9727 souhlasím:)

@@tomcat9727 Možná bych tomu neříkal kamufláž, prostě se s tím naučí žít. "Normální" lidé se taky musí naučit žít s tím, jací jsou, a taky to nemají zadarmo.

@@breznik1197 Nikdo netvrdí, že i neurotypičtí lidé nemají své problémy, avšak u těch kterým mozek funguje atypickým způsobem vyvstává celá řada problémů, se kterými se potom potýkají od narození až do smrti. Lidé na spektru skutečně uvažují zcela odlišně, vnímají odlišně a logicky tedy i reagují odlišně. Pokud budou chtít skutečně zapadnout do společnosti, budou se muset od základů naučit všechna pravidla a společenské normy, na kterých společnost operuje. Nějaké zdravení, potřesení rukou, blahopřání k narozeninám, nic z toho jim nepřijde přirozené. Nejvíce problémů tedy vyvstává právě kvůli snížené míře socializace, a to zejména z toho důvodu, že lidé s autismem zkrátka nedokáží číst výrazy z tváří, neví jak navázat společensky přiměřený kontakt s druhým člověkem. Příklad: ,,Vy se na ně budete usmívat, oni to pochopí tak, že máte radost, ale už jim nedojde, že třeba máte rádi je, naopak vy se budete mračit, je napadne, že se asi zlobíte nebo že jste smutní, ale už si nedokáží vysvětlit proč nebo že se třeba zlobíte na ně." Proto se často zdá, že se chovají jako děti, Sheldon z TBBT je učebnicový příklad, přesně takhle totiž lidé s Aspergerem uvažují. U té postavy je to ale ještě umocněné tím, že jakoby zavrhne všechny snahy o navázání mezilidských vztahů z druhými, protože si kvůli své vysoké inteligenci připadá nadřazeně a tak je nepovažuje za důležité, na tom je postavena celá ta komedie.

V ČR Je na to diagnostická norma MKN11 a to je souhrn bodů/kritérií pro diagnózu.

V USA mají např. DSM5

Podľa symptómov.

@@artistbervucci1716 Ty nemusí být vždy jednoznačné - alespoň pokud jde o ty vnější…. To je vlastně taknějak řečené ve videu.

@@AiryFake Proto taky už máme MKN11 a DSM5 - s každým vydáním a s každou revizí každého vydání se diagnózy i celková struktura klasifikace více či méně překopávají. A samozřejmě skutečně odborná pracoviště musejí být před těmi statistickými klasifikacemi vždy o pár kroků napřed.

No ne, protože je to všechno způsobeno stejnými vývojovými záležitostmi. Jen mozek je složitý a ty věci se můžou projevovat zásadně jinak.

Jsou různé stragegie a typy klasifikace. V medicíně spolu soupeří hlavně princip fyletický (podle příčiny, podle původce) a princip fenetický (podle viditelných projevů). Podobné příčiny mohou způsobovat zcela rozdílné jevy, a podobné jevy mohou být způsobeny zcela rozdílnými příčinami. Pak se ještě liší přístup monotetický a polytetický (tj. jestli sledujeme pouze jeden parametr, nebo souhru a korelaci více parametrů). Psychiatrie pochopitelně musí vycházet primárně z toho principu fenetického (protože ty problematické vnější projevy jsou právě to, co z nějaké vlastnosti dělá poruchu a proč tu vlastnost vůbec potřebuje psychiatrie klasifikovat), ovšem pak se snaží hledat a poznávat ty příčiny, což se ovšem většinou až tak moc do hloubky nedaří. Nicméně je to důvodem, proč bývá celá psychiatrická klasifikace každou chvíli zgruntu překopávána, od celkové struktury až po jednotlivé diagnózy a jejich názvy i vymezení. Slovo "autismus" bylo původně v roce 1911 použito pro popis jednoho ze symptomů schizofrenie - dnes je naopak někdy schizofrenie považována za protiklad autismu (společné s ním má jen to vyčlenění ze společnosti a jeho následky). Zdá se, že ten pojem autismu byl od samého počátku poněkud mlhavý a nejasný, což prozatím vyústilo do toho, že bývá nahrazován tím "spektrem", které tu mlhavost aspoň přiznává. Původně ten pojem "autismu" vznikl na bázi těch potíží s komunikací, ostatní symptomy se k němu nabalily na základě koincidence či tušené souvislosti. V psychiatrii je to poměrně obvyklý způsob konstruování diagnóz - jen málokdy lze nalézt nějakou přímo měřitelnou organickou "příčinu", a u autismu se k jejímu nalezení, pokud vím, nikdo nepřiblížil. Možná zaplaťpámbu, protože jinak by to mohlo svádět k nějaké selekci a genocidě "postižených" na základě krátkozraké a stupidní představy o "normalitě".

Nechápem.

No spíš je špatně napsaný stereotyp The Big Bang Theory je v tomhle ohledu právě dost problematická, protože to posiluje určité stereotypy, které jsou ještě problematičtější v tom, že vlastně ta diagnóza je tam jen naznačená, takže hodně postav jeho chování vnímá skutečně spíš jako jeho osobní "divnost" a někdy i "špatný úmysl" a ne jako patologii. Zároveň jsem slyšel od řady lidí na spektru, že pokud jim lidi budou neustále říkat "jsi jako Sheldon!" Tak pravděpodobně se u nich projeví "agresivní forma autismu".

@@VedeckeKladivo to jsem nevěděl. Dík za vysvětlení.

Ten seriál je jeden veľký stereotyp. Nie každý autista musí byť múdry, ale nie každý musí byť hlúpy. Bohužial v spoločnosti sú zakorenené dve veľké stereotypy. Prvý stereotyp je postavený na tom že autisti sú hlúpy, pretože "čo iné majú byť" keď majú neurologickú poruchu? Druhý je že sú geniálny. Musím napísať, ani jeden nie je pravdivý. Nikdy neexistoval a nikdy asi ani nebude taký veľký génius ako Sheldon Lee Cooper. Taktiež nikdy nebude autista ktorý nebude mať aspoň jednu "superschopnosť". Tú superschopnosť môže kľudne predstavovať len perfektné zoraďovanie farieb. Ja osobn "idem" úplne mimo stereotypom. Nie som génius, no nie som hlupák a o témach ktoré ma fascinovalujú si viem vyhľadať čo najviac informácii. V detstve moja "superschopnosť" bola schopnosť si zapamätať geografickú polohu štátov sveta, ale taktiež som nemal rád hlasné zvuky, objímanie s cudzími ľuďmi, nekorektné alebo nespisovné vyjadrovanie ľudí, atď... Nuž ale aby som zapadol do spoločnosti, naučil som sa niektoré sociálne "normy". Lepšie vnímam hlasné zvuky, ostré svetlo, sarkazmus - pretože proste jediná možnosť ako prežiť bolo sa tieto vedci naučiť a prispôsobiť sa verejnosti. Keďže už veľmi dobre zvládam sociálne "normy", tak ak ma niekto uvidí na ulici (a presne v daní moment nestimulujem), tak by ste si myslel že som neurotypický. Chcem tým poukázať že netreba vždy veriť stereotypom ktoré sú napríklad podávané médiami.

@@artistbervucci1716 Na stereotypech neboli uvažování v pojmech je lidské myšlení a mluvení do značné míry založeno. Abych slova mohl používat, musím mít nějakou stereotypní či prototypickou představu co je dům, jaro, nenávist, dluh, kamarád, chřipka, jablko, pes... Ty stereotypy nám umožní mluvit a myslet i o nestereotypních věcech právě tím, že je můžeme vůči těm stereotypům vymezit, anebo ty stereotypy korigovat.

Ta postava byla inspirována některými stereotypy o lidech na vysoce funkční části spektra a v mnoha ohledech jsem se v ní, jako člověk s PAS, často dost viděl. Sheldonovi ale byly za komickým účelem dány do vínku i velmi silné narcistické a manipulativní tendence. Sheldon je rovněž extrémně sebevědomý a přesvědčený o své neomylnosti, zatímco lidé s PAS se často potýkají s úzkostí a obavou z vlastního selhání.

A nebylo by to děsivé, kdyby všichni lidé byli úplně stejní a od sebe k nerozeznání?

Ta postava byla inspirována některými projevy osob s PAS. S jediným rozdílem - v té postavě jsou současně za komickým účelem výrazně posíleny narcistické a manipulativní tendence.

Okey.

@ A.tiska dobra nahledovka.

A sorry ale jestli vidíš místo komentáře zvratky tak by sis měl utřít monitor.@A.tiska

@A.tiska ???

@A.tiska Tak si přepni kanál jestli tě to nebaví.

Ne každý z nich, můj přítel má aspergra, ale s matikou má velký problém (zvládá jen počty prvního stupně základky). To v čem naopak vyniká je skvělá znalost v mapách a dobře si pamatuje každou cestu kterou jde. Což je výhoda, já sama mám problém s orientací v terénu, tak se díky němu neztratíme 😅

Skôr ťažší autisti "nevedia" klamať. Ja ako niekto s aspergerom viem klamať (nezviknem klamať). A v matematiky mám priemernú schopnosť vypočítať nejaké operácie - plus/mínus 5 sekúnd. A nejde o to že "nevieme" klamať. Skôr o to že nemáme dôvod klamať, lebo niekedy nevieme či to niekomu ublíži. Ja neklamem vôbec, niekedy je to výhoda a niekedy nevýhoda.

Já lhát neumím, ale v matematice jsem skoro propadla, takže ne všichni to tak mají. :D

vsichni vazne ne, ja jsem treba na matematiku totalni poleno.

Než Martin osobně odpoví, tak mu do toho s nadšením vlezu… Martin minimálně přiznává, že v některých ohledech je na hraně neurotypického člověka, ale zároveň si nemyslí že by byl na spektru. Dále ale také přiznává že není stoprocentní ‘empath’. Také je na závěr dobré zmínit že lidé s poruchou autistického spektra rozhodně nemusí postrádat empatii - jedná se jen o další stereotyp který pouze vnáší předsudky. Nyní může přijít Martin a rozhořčit se nad tím, jak je možné že si dovoluju za něj mluvit když o něm prakticky nic nevím :D

Já jsem byl jako malý diagnostikovaný jen s poruchami pozornosti, za mě ještě v ČR "neexistovalo" ADHD, takže nemám tuhle diagnózu, ale rozhodně vykazuji řadu symptomů. Ale z poslouchání lidí na spektru můžu říct, že nemám pocit, že tam spadám. Některé mé vlastnosti se tak můžou jevit, ale mají jiný základ. Například sociální chování: já jsem divný, někdy nespolečenský a někdy neslušný, ovšem jako malý jsem byl velice společenský a komunikativní, ale byl jsem zároveň z té společnosti vyřazován z důvodu mého tělesného postižení. Takže já byl v podstatě naučený být nespolečenský v rámci určitého obraného mechanismu. S člověkem na spektru se pak můžu vlastně potkat v tom, že vykazujeme stejné chování, ale jdeme přesně z opačné strany a jen se potkáváme uprostřed. On byl přirozeně nespolečenský a musel se naučit, jak se chovat společensky, já byl přirozeně společenský a naučil jsem se, jak se chovat nespolečensky.

To slovo "může" je docela důležité. Možná by bylo fajn začít vnímat nějaké věci právě na onom spektru místo snahy o to je přesně rozškatulkovat, věci jsou složitý.

Protože autistické spektrum je SPEKTRUM. Nějaký člověk na spektru může mít projevy deprese, další je třeba mít nemusí. Ten druhý může mít problémy s očním kontaktem, ten první třeba zase ne. Je to trochu složitější a hodně různorodé. To, jak to podal je správně.

Třeba s covidem-19 to máš úplně stejné. Může mít takové příznaky, nebo úplně jiné příznaky, anebo vůbec žádné příznaky. Může mít tisíc variant, a některé se můžou projevovat jinak nebo se neprojevovat vůbec. Anebo se můžou projevovat stejně jako nějaká úplně jiná nemoc způsobená úplně jiným typem viru. Autismus je definován pouze výskytem nějakých typických příznaků. Pozadí nikdo nezná, neznáme žádný "gen autismu" ani "vir autismu", zřejmě se nedá autismus poznat ani žádným skenováním mozku apod. Některé symptomy se berou spíše jako hlavní, některé spíše jako přidružené, ale nejsou tu ostré hranice - platí tu "čím víc příznaků a čím silnější, tím víc autismus". Ale za dvacet let se třeba budou používat úplně jiné pojmy a jiná klasifikace.

a presne tak to taky funguje