CO JSEM SE NAUČIL V TERAPII: BEZ KONCE TO NEJDE 

Můj rituál loučení je asi mávání nebo nějaký fyzický kontakt - ať jde o lidi nebo o místa/věci. Prostě jim zamávám, pohladím, obejmu, řeknu ahoj a je to hezky ukončený :) i když musím uznat, že před zhlédnutím tohohle videa mě nenapadlo o loučení vůbec přemýšlet :D

Dekuji❤️vy tak krasne mluvite a moc hezky to vysvetlite…..

Díky za krásné video. Forma dopisu mi hodně pomohla, když mi zemřela maminka. Napsala jsem jí několik dopisů a ty pak spálila. A k tomuto tématu mě ještě napáda, jak jsem se loučila s bývalými partnery, když jsem si chtěla najít partnera nového. Představila jsem si, že jsem si s každým z nich sedla a odpustila mu, nebo se omluvila za své chyby. Teď už jsem 4 rok vdaná 🙂

Skvělé téma, děkuji.

Ďakujem za vaše videa. Sú mi veľkou pomocou k zamysleniu a posúvaniu pomyselných hranic mysle. Čo sa týka vašej otázky, ja neviem zvládnuť konce. Preto ma to celoživotne trápi a stále sa vŕtam v minulosti. Lebo zatiaľ čo iná osoba to so mnou ukončila, ja naďalej (aj po 5-10rokoch) riešim, čo som mohla spraviť inak aby sa to neskončilo a či to ozaj malo skončiť. Prečo sa to stalo práve mne a podobne.. Dosť ma to zožiera. Neviem sa odpútať od minulosti a prijať fakt že niečo skončilo a začína nové. Ak by ste mi možno vedeli niečo poradiť,bola by som vám vďačná🙏🏻

Super video. Konce a zmeny sú pre mňa naročné, ale učím sa s tým pracovať. A úplne súhlasím s tým, že veci je dôležité vedome ukončiť a rozlúčiť sa s nimi. Čo potvrdzuje aj moja skúsenosť... Po 5 rokoch sme sa mali sťahovať do iného mesta. Vedela som, že o pár mesiacov sa to stane, a mala som naplánované, čo ešte chcem v tom meste vidieť, zažiť, s čím sa chcem rozlúčiť, atď. Ale zrazu začala tá "oná zvláštna doba" a z dôvodov, kt. nie sú pre tento príbeh dôležité sa to všetko urýchlilo. Moje plány o lúčení sa nenaplnili a všetko až po odovzdanie bytu prebehlo extrémne narýchlo. Nebola som na to ešte naplno pripravená. A to bola chyba ;-) ... Dlho som bojovala až s nezdravou túžbou vrátiť sa, trápil ma ten koniec a tá zmena. Vo svojom vnútri som v podstate žila stále v tom meste, v tom byte, a hlavne v minulosti... Dokonca cca rok sa mi pravidelne v noci opakoval jeden sen -> boli sme v tom byte ako keby nič, ale aj v tom sne som si uvedomovala, že my už tam nežijeme a žije tam už niekto cudzí, ale nebola som schopná odísť. Cítila som úzkosť z toho, že tam chcem zostať lebo veď "je to predsa náš bytík". Až boli v zámke počuť kľúče ako prichádzajú domov noví obyvatelia bytu... A ja som v panike behala po byte sem a tam, že kde sa mám schovať. Vstúpili a pozerali na mňa cudzí ľudia, čo akože robím v ICH byte... Vtedy som sa vždy zobudila... Myslím si, že to pramenilo z toho, že som nebola na ten koniec pripravená, nerozlúčila som sa a celé to prebehlo oveľa rýchlejšie ako malo.... Správne veci ukončiť a rozlúčiť sa je naozaj potrebné :-)

Skvělé video ❤

Děkuju za otevření důležitého tématu. :)

1. knihu bych si určitě ráda přečetla, takže pokud Vám bude stačit jistota jednoho kupce, tak směle do toho ;-) 2. moc hezké inspirativní video, o tom, jak jsou konce důležité a pokud bych se zrovna nestarala o 80letého umírajícího pána, jistě bych i souhlasila, ale už vím, že ne každý konec je hezký, důležitý nebo přínosný. Některý je jen nevyhnutelný, trpký a nic se jím neuzavře. Zůstane jen po něm prázdno. Ale když pominu smrt, tak máte naprostou pravdu. Je dobré životní dramata a změny uzavírat. Kéž bych to uměla. Já jsem asi spíš mistr v nechávání si zadních vrátek.

Zdravím Vás Tomáši. Za video Vám děkuji. Pomohlo to mi to získat trochu nadhled. Bezprostředně se mně týká konec vztahu. Ano, zajímavé je, že již na samém začátku jsem si byla vědoma konce. Ten však nastal přeci jen poněkud rychle a nečekaně a není možno s dotyčným komunikovat. Musím ho však téměř denně vídat. Vlastně to skončilo bez jediného slova. A já se s tím peru. Pokusím se najít způsob, jak to ukončit v sobě a přijmout to. Děkuji

S kamarádkou jsme každý rok (9 let) jezdili na dovolenou. Příští rok já už nepojedu, protože prarodiče už jsou staří a s rodiči máme jenom jednu dovolenou za celý rok. Oni tam nechtějí jet, protože už to tam znají a chtějí poznávat nové místa a samotnou mě přes celou republiku nechtějí pustit. Ale teď už k loučení. S kamarádkou jsme si poslední den večer sedly a řekli jsme si co jsme spolu zažili, ale také nezažili a mohly jsme. Slza ukápla, protože jsme věděli, že se třeba už v nejbližších letech neuvidíme. Máme stejný problém, že nemáme jiné kamarády. Než jsme odjely, tak jsme znova zavzpomínaly, co jsme zažili, poté jsme se objaly a i jedním a zároveň nejspíše poslední společném obětí jsme si uvědomily, že ten den přijít musel a to nám dost pomohlo.

Konce jsou pro me vzdycky tezke. Nekdy si vzpomenu na citat "Don't be sad that it's over, be happy that it happened", treba to nekomu pomuze :)

hodně dobré video konce nesu velice těžce i když vím že přijdou zvlášť nesu špatně ty které přijdou nečekaně a náhlé dam příklad vím že mi končí pracovní smlouva na jednu stranu je to v prací neúnosné ale na druhou stranu další nemam semnou je složité už to řeším terapii tak snad mi tahle pomůže a nebude jako ta minule

Výborné video 👍 ještě by se mi líbilo, kdybyste třeba v nějakém pokračování rozvedl situaci, kdy jsme se s něčím rozloučili nedostatečně a neuzavřeli jsme to, jenže už to nevrátíme, co dělat 🤷🏼‍♀️

Mily Tome, rada se divam na tva videa. Ale ja asi vzdy z nazvu spatne pochopim, o cem bude. O tomto videu jsem si myslela, ze bude o ukoncovani terapie a jejim konci obecne, ze je potreba ji nekdy ukoncit 😅

👍👍👍

Markéta bastlova krásné video

Dilema Brno->Praha znám taky😢😢

Moj ritual lúčenia je veta: “keď niečo končí, niečo iné začína (nové, nepoznané a vždy vzrušujúcejšie)

Jak je to s ukončováním věcí, které zůstavají kolem nás? Například vztahy přátelské i partnerské, místo, kam už "nemůžeme", ale je na očích... Pokud to lze je v rámci vlastního sžití se s koncem lepší vymazat fotky, přestat sledovat partnera na soc.sítích, mít informace o tom, co pro mě bylo významné, ale už skončilo, na očích? Nebo je to to správné prožití konce, že i když vše pokračuje - lidi žijí, budovy stojí, atd., ale už nepatří do mého života, vnímám to, ale "netrhá mi to srdce". :)

tak otázkou je proč končit něco co nám dělá dobře, např. stěhování se z Brna do Prahy...

Ja jsem se nestihla loni rozloucit s moji snachou🥲🥲zemrela v nemocnici v patek,v sobotu jsem za ni mela jet. Zustaly nam po ni tri malicke deti… 4,5..2,5 .. a 15 mesicu. Ona sama mela jen 32 let… myslite,ze by pomohl ten dopis🥲mam to porad v hlave,nejak se s tim neumim poprat…. Vidim,jak chybi vnoucatum a i synovi. A i me🥲dekuji za odpoved