aj to s tym zapadom slnka bolo super,ze Filip si vlastne spomenul ze par dni ci tyzdnov pred tym zazil to iste, a vie sa k tomu v mysli vratit, to je nadherne.
paneboze, to je nadherne, ze ten mali filip moze za vami prist a fakt povedat ze ho to brusko boli, a vy nad tym nemavnete rukou akoze: "aaa nevymyslaj." tak to je skvele, lebo v tom dietati sa ta dovera k vam ako rodicom buduje a ked bude mat 15 tak pride aj s niecim vecsin nez len v uvodzovkach obicajnou bolestou brucha.
to je presne ono, dokim v detoch je ten zapal, ta energia, tak je to super. akonahle sa dostanu do skolky, a nebodaj skoly, tak je koniec detskej energie, tam sa to zabije uplne vsetko.
Já mám zkušenost, že míru připravenosi pozná člověk skrze otázky. Když se dítě (ale vlastně kdokoliv) ptá, je připravený slyšet odpověď. A když sama hned nevím, jak odpověď naškálovat nebo kde začít, otočím tu otázku na druhou stranu - "A co si o tom myslíš ty?/Jak nad tím přemýš?" Potom už je to mnohem jednodušší. Děkuji za toto video. ❤️Velmi s ním souzním. Také mě pošťouchlo k tomu si zase více všímat.😉😀
Jen reakce fyzika k začátku. Doplňování matematických řad je spíše cvičení z psychologie než z matematiky. 🙂U každé konečné řady může být totiž následující číslo naprosto cokoliv a samozřejmě to lze napsat i vzorečkem. Dám svůj oblíbený příklad. Máme řadu 1, 2, 4, 8, 16... jaké je následující číslo? Většina lidí by řekla, že 32. Já tvrdím, že jde o 31. Které řešení je správné? No obě samozřejmě. 31 je to v případě, kdy se ptáme na kolik oblastí rozdělí kruh spojnice n bodů. Pro n = 1 je to 1 oblast, pro n = 2 jsou to 2 oblasti, pro n = 3 jde o 4 oblasti, pro n = 4 dostaneme 8 oblastí, pro n = 5 dostaneme 16 oblastí a pro n = 6 je to 31 oblastí.
Hezký den Tomáši, poučné video jako vždy. Sleduji hlavně Vaši paní, jsme tak ve stejném věku. Máme dvouletého syna. Můj taťka zemřel v mých 25 letech, už to bude 4 roky, náhle na covid. Neumím si představit, až se bude syn ptát, jak mu to mám vysvětlit. Zatím nemluví moc, myslím třeba za rok, dva.. Sama se s tím pořád srovnávám a vůbec nevím, jestli se s tím někdy srovnám. Zemřel za tři týdny v nedožitých 60 letech. Hlavně jsme měli hrozně hezký vztah, vnoučat se nedožil, takže o to je to horší. Myslím na něj několikrát denně. Teď čekáme druhé miminko, takže o to víc na něj myslím.
Dobrý den, dovolím si reakci na Váš dotaz. Naše zkušenost. Měli jsme babičku v domově seniorů, byla už jen ležící, už téměř nereagovala. Chodili jsme za ní i s tehdy 2,5letou dcerou. Dneska je jí 3 a kousek. Babička většinou spala, ale i tak, vždycky jsme jí pozdravili, něco málo povykládali. Malý jsme říkali, že babička odpočívá, ale přesto nás slyší. Pohladili jsme ji, rozloučili jsme se. Pak umřela. Malý jsme řekli, že lidi se prostě narodí a jednoho dne zase zemřou. Všichni a je to tak přirozené. Bere to jako naprostou samozřejmost, občas si o tom ještě povídáme, že lidi zestárnou a umřou(jiné varianty zatím nenabízíme). Často říká, že babička je v nebíčku a maminka plakala, když zemřela. Ale není to v tom jakoby žádná emoce, smutek, vztek, nic. Je to pro ni fakt jako že ráno vyjde sluníčko. Asi bych se nebála o tom mluvit, klidně i že to pro Vás nebylo snadné atd. To zvládnete ❤
Tenhle přístup ke vzdělání je strašně fajn. Teď jsem v osmé třídě a před půl rokem jsem přešla na domácí výuku. Škola mě zadupala do země. Chápu, zní to divně - základkou si prošel každý. Ale u nás ve škole byly denně přítomné fyzické tresty (když jsem s tím učitele konfrontovala, poslal mě za ředitelem, který to schoval za humor... stejně ignoroval i rodiče, dokud nezavolali inspekci :)), rasismus, nacismus, homofobie. Mám dobré známky a učitelé prostě vyžadovali výkon. Docela brzo přišlo sebepoškozování a lehký syndrom vyhoření (ve 13ti letech...). Třeba je někdo kdo to potřebuje slyšet jako já tehdy. Nebojte se změny! Teď se učím převážně sama a mám čas věnovat se věcem, které mě baví. Rodiče, prosím, zajímejte se o to, co se vašim dětem ve škole děje a nepodceňujte to. Mně by to tehdy dost pomohlo...
Domškoláctví je fajn.Dcera ho měla poslední půl rok v devítce - důvod učitel ve škole a beznaděj při jednání. Prostě totální zmar. Ale dceři ten půlrok velmi pomohl. Dnes ukončila první rok na oboru masér s vyznamenáním a pohodou. Praha jí vzala pod svá křídla.🍀🍀🍀
(aj) Vďaka tomtuto videu som zbalil svojich 2 synov (2 a 4) a vyrazili sme na chatu. Užili sme si to parádne, ale mám pocit že po 3 dňoch s deťmi osamote som zrelý na psychoterapiu :D.
Možná je to nadsázka, možná ne, nevím. Ale pokud chápu správně, jak to s psychoterapií myslíte, tak to značí, o kolik víc času byste s dětmi o samotě měl trávit...
Tome,sleduji Vaší tvorbu i Katky delší dobu.Mám i Vaší knihu.Chápu,ze pro někoho už to téma "táta sám na víkend s detmi" může být rebelské a provokativní..protože preci "dítě mají oba a mají se starat oba"..a "proč si ty děti tedy pořídili"atd. atd.atd.Kéž bychom všichni vždy meli síly žít hlavně podle sebe a vykašlali se na soudy okolních lidí,kteří neznají náš životní kontext/příběh.. A tatínek,který "nezvládá" přebalování?...Naskakuje mi tady "typická" odpověď..."otec je živitel,musí si doma a o víkendu odpočinout..."toto je přeci práce matky"...apod.Opět životní scénáře,které roky posloucháme a nekdy zjistíme,ze podle nich zijeme,i kdyz vlastne ne vždy chceme..(možná to tak i viděl doma jsko malý kluk)..nebo je "vytáhneme jako "krabicku poslední záchrany" třeba při hádce s partnerem či v rodině.Mění se společnost a meni se logicky i rodinný život,podpora širší rodiny tady často není..oba rodiče,ale současně "musí" oba pracovat...ta zátěž pro oba rodiče tady je často vetší,kdyz není podpora "třetí nerodičovské" osoby z rodiny.Ano,je tu i placené hlídání,což je super někdy,ale to není rodina.Logicky si dnes musime hledat cesty,jak žít dnes a dost možná je to v něčem úplně jinak,než dřív...Hlavne si ty cesty hledejme sami a neptejme se o "svolení".Ano..můžeme dělat cokoliv nás a naší rodinu činí štastnými..i když to není zažitý vzorec,ktery zná každý a je tady treba 60let😉👍.Těším se na další podobná inspirativní videa.Děkuji🙏☀️💜
Skvělý přístup k dětem! A málokde se vidí v rodinách. Vždycky mě ale trochu rozesmutní. Doma mám dvě malé děti a jsem na ně sama. Jejich táta zemřel před 3 roky a obě rodičovské role jsou teď jen na mě. Roli táty by mohli zastávat dědečkové, ale ty nefungujou.
Díky za zmínku o rodinné terapii 😊 Jako brzo rodinná psychoterapeutka oceňuju! Jinak samozřejmě souhlas, ono není pak jen dva přístavy potřeba, ale vlastně od Neufelda "vesnici" vazeb vztahů s dospělými 🙏 U nás se to naštěstí zatím krásně daří, i homeoffice někdy manžela tomu hodně pomáhá.
Tome, není video od Vás, které by mě neoslovilo, nedonutilo zamyslet se nad věcmi trochu jinak. Velké díky za toto video, které ač by mohlo vypadat, že nic jiného už nepřinese, tak naopak! Zase jiný vhled i do situací, které už třeba zažíváme a praktikujeme. Už teď se těším na další a přeji hodně krásných budoucích zážitků s Vašimi dětmi 😊
Bylo by to asi v pohodě, kdyby to bylo oboustranný. Nevybavuju si situaci, kdy by Katka jela s dětmi někam bez tebe. Potom mi přijde, že je dítě nucený rodiče rozdělovat a říkat "s tátou to je lepší/ s mámou je to lepší". Měla jsem to tak já jako dítě.. s mámou moře a s tátou hory. Někdy mi přišlo líto toho druhého, když jsem cítila, že s druhým to bylo lepší
Už o tom párkrát spolu mluvili... Katka tráví s dětmi hodně času bez Tomáše přes týden v Praze. Tomáš je pak bere na výlety, protože i on sám rád dobíjí baterky mimo domov, zatímco Katka naopak dobíjí doma :). Přijde mi právě krásný, jaký balanc dokázali najít tak, aby byli všichni spokojení :). Myslím, že není špatné, když děti zažívají s každým rodičem něco jiného.
No je to oboustranné. Ten rozdíl je hlavně v tom, že Katka sdílí obecně méně věcí. Takže je třeba celý den s dětmi venku, ale nikdo o tom neví, i když třeba teď celodenní výlet do dinoparku sdílela třeba.
Co se potom v životě děje s kluky, o které otec nejeví zájem v rodině nebo těmi, které jsou vychováváni matkami a otec nechce platit ani výživné ? Jsou matky, které je naučí měnit žárovky, něco přivrtat, zašroubovat, posekat trávu atd. .... ale .....
Na to není jednoduchá odpověď. Z mé zkušenosti se to prázdné místo v sobě snaží celý život nějak zaplnit (a týká se to stejně kluků i holek) - jinými vztahy, prací, touhou po uznání, pozornosti. Ta adaptace může být opravdu různá.
Zdravim. Dekuji za odbornější osvetu, kterou delate.❤ Ocenuji, jaky format jste zvolil k osloveni veřejnosti. Rada vase videa sleduji, obzvlast ty zaměřené na rodičovstvi. Dekuji za vasi praci. PM
Krásný večer, Tomáši a co byste poradil v rámci rodiny, kdy žijeme matka + syn (z 1. vztahu), otec + syn (z 1. vztahu)? Jak se pokusit o to, aby to v rodině proudilo jak popisujete, prosím? :))
@@tomaskvapilik2773 Děkuji Vám za rychlou reakci. Žijeme takto společně 5 let a řekla bych, že vztahy se spíše zhoršují. Kluci jdou do puberty, mají vlastní názory a s manželem občas kohoutí zápasy. Já bych ráda přinesla laskavost, lásku a harmonii :)) Ale nevím jak na to?
@@dagmarpecina9086tam může hrát roli spousta věcí i z minulosti..nicméně pokud bych se držel linky tohoto videa, podpořil bych, aby děti trávily čas i jednotlivě s každým rodičem. Harmonie v některých fázích není dosažitelná.
To není zase tak neobvyklá situace. Většinou si v průběhu vývoje to dítě samo hledá nějakou komplementární vztahovou osobu a pokouší se k ní přimykat. Někdy je to děda, strejda, trenér. I když je to třeba dočasná, může splnit funkci.
@@tomaskvapilik2773 U nás syna učil mužské práce děda (můj otec).Za což mu budu vděčná do konce života.Bral syna na hory,učil lyžování.Mužský vzor měl.Jen jsem vždy říkala věci jak jsou Nikdy nelhat.Přizpúsobovala jsem to ohledně věku, dítěte.Dnes je mu 22 let,a studuje medicínu 3 rokem.Vychovala jsem ho sama.Je z něho skromný ušlechtilí mladý muž.Jinak děkuji za odpověď.
Moc díky, naprosto souzním. Díky za to, co děláte a že povzbuzujete ke správným věcem. Dnešní svět je tak bolavej...rodiny rozpadlé, děti nešťastné. Vidím to všude kolem sebe. Takže super, pokračujte. Ať se daří celé rodince....
Hlavně v budoucnu se děti budou rádi vracet k rodičům a vzpomínat jaký měli i díky tomu krásný dětství, občas se přistihnu jak tiše Filípkovi a Jůlince závidím, ten čas strávený s tátou bohužel jsou tátové, kteří ani nevědí co znamená být táta..
Řekla bych, že chápu proč je důležité, aby děti trávily společný čas jen s tatínkem. Nicméně si myslím, že toto je hodně individuální. Kdysi jsme taky zkoušeli, dětem bylo líto, že tam nejsem s nimi a já měla pocit, že mi něco uniká (pití vody ze studánky, opekani špekáčků plus vše co tam dělali). Myslím si, že to, aby trávila spolu čas rodina je možná ještě důležitější…🙂👍
No to je velmi důležité, aby rodina byla pospolu…a zároveň, ne více nebo méně důležité, ale zároveň také důležité, je, aby děti trávily čas s otcem bez vás..to píšu jako psycholog a psychoterapeut. A stejně tak pro vás je důležitá výzva umožnit jim zažít něco, u čeho nebudete
My s manželem jsme na vlně, že výlety apod. jsme vždy jako rodina pospolu. Ale když jsou třeba kluci spolu v pokoji, nechávám je samotné, ať si užijí spolu ten čas - syn má 2roky. Když jsem byla před měsícem 3 dny v nemocnici, tak kluci to skvěle zvládli. Dokonce byl úraz a skončili na pohotovosti - malý si prorazil pusu 🙈 Já v nervech v nemocnici, ale malý to skvěle zvládl. Manžel neměl nikdy problém přebalit, nakrmit, vykoupat nebo si s malým hrát. Když je na ranní, malého večer vykoupe, nakrmí a dá ho spát. Když jde na odpolední a malý chtěl v noci mléko, on byl ten, kdo ho přebalí a já šla dělat mléko. Zároveň jsme si nastavili v jeho necelém půl roce, že sobotní noc spí u syna manžel a ráno v neděli i s ním vstane. A co se týče výchovy - každý to máme jinak - jsou věci, co neřeším a naopak, co mi přijdou důležité a manžel to má zase naopak 😅 Což občas narazíme 😂 Například - já malého okolo roka naučila lézt a slézat dolů z gauče a manžel viděl šílené scénáře 😂 Přijde mi, že já jsem víc "benevolentní", co se týče "nebezpečných" situací, oproti manželovi.
No dobre. Ale akonáhle má terapeut najlepšie recenzie, tak je absolútne nemožné sa k nemu dostať :D viem zo svojej skúsenosti kedy som bola na čakacom liste 6 mesiacov u viacerých overených českých psychoterapeutov a nič z toho nebolo. Takže som musela zlavniť z nárokov. Takže čo robiť vtedy? Keď nastupuje velký vnútorný tlak ale kalendáre sú plne? Ďalej čakať tiež nie je úplne skvelé riešenie.
Ještě mě napadá, že se moje otázka dá příjemně zkrátit a zjednodušit. Jak vycházet s člověkem, který na nás hraje nějaké drama? V tomto případě drama s názvem Lituj mě.
Dobrý den, moc ráda bych poprosila o video na téma jak vyjít s tchýní. Ta naše v nás s mým mužem vyvolává pocit, že se jí nelze zavděčit a velký pocit viny.Velmi se na nás upíná. Vidíme se s ní každý týden minimálně jednou, našeho dvouletého syna má i sama pro sebe během kurzu cvičení, aby už nám dala pokoj s výčitkami, že se s ním vidí málo. Se mnou jako s maminkou syna mluví tak, že mne zpochybňuje. Dvakrát jsme se pohádaly. Nyní jsem ve stavu, kdy se ve mně zvedá adrenalin den před tím, než se máme setkat a den po tom to ještě rozdýchávám a jsem z toho nešťastná. Mám z toho velký stres. V jejích očích je její syn(můj muž)anděl a já ta špatná, která může i za chyby, které třeba i nechtěně způsobí můj muž. Celá jejich rodina je velmi konzervativní a velmi ráda bych se od nich osvobodila a vídala je jen sporadicky na oslavách. Nerespektuje časy , kdy má přijít a předávat syna z hlídání, ani nic dalšího(zdravotní omezení ohledně stravování). Tchýně je povahou introvert a jako člověk je pro mne velmi záhadná, je naučená odpovídat jednoslovné neurčité odpovědi. Pro to dochází k nedorozumění a když se jí ptám na něco konkrétního, neodpovídá mi tak, aby se z toho dala ta informace použít. Jak v takovém vztahu nevycházet stále jako ten špatný? Lze to? Byla bych špatný člověk, kdybych se rozhodla videt s nimi jen na oslavách a jinak kontakt s nějakou omluvou naprosto ukončila? Můj muž mi dává za pravdu a hájí mne, jsem za to ráda. Také ho to velmi vyčerpává.
Tomas, super video, velmi sa mi pacilo, ze sme mohli takto troska viac nakuknut k vam na vase vylety, ja by som prijala kludne aj nejaky vlog z vyletu nabuduce :) a mna by zaujimalo ako pracovat s tym, ked dieta nikam nechce (6r.).. nechce napr nikdy na vylet, doma na zahrade je mu dobre, ma tu vsetko, ihrisko, trampolinu, smyklavku, bazen, atd.. a ked uz na nejaky vylet ideme, tak stale pocujeme iba ako nevladze, bolia ju nozicky, ako uz nechce chodit a pod.. a naozaj to nie je ziadna velka tura, len rovina napr.. robi to aj bezne pri prechadzke mestom ked sa ideme prejst alebo nieco vybavit.. ja mam potom pocit, ze vlastne nejake chaty, vylety a pod su pre nu konktraproduktivne, lebo sa vzdy stazuje.. ona by ozaj bola najradsej na dvore, prip ma rada este vnutorne detske ihriska, tam sa tesi..
Super video 😊 Máme to podobně - ale s rozdílem, že manžel takhle tráví čas s dcerkou (má 2 roky) od malinka buď na uspávání v nosítku večer (měli jsme půl roku cca bojkot kojení) nebo prostě ven během týdne večer a zároveň je na homeoffice většinu času (s námi jedna místnost 😁). Delší čas jsem nepotřebovala, spíš takhle kratší a často 🙏 Teď už zvládla úplně v pohodě (s kojením na sucho v těhotenství) i dva dny a noc. Jinak doporučuju odborné články Rodičovstvíhrou.cz, kdy je to holt o vazbě 🙂 jak ji posilovat (ne jen čas spolu sami) jak je důležité budovat vesnici vazeb s širokou rodinou - i pro pomoc rodičům atd. Jinak pán měl možná trauma z dětství.
Skvely video! Klidne vic takovych. A vase otazka na konci - ja mam (ze sveho okoli) dojem, ze to casto muze byt matkou muzu, typu - pockej, ja to udelam sama atp.. kdyby manzel nestudoval psycholigii- konkretne taky gestalt, bal by se na dite i sahnout, po vzoru jeho velice uzkostne maminky (tchyne je to jinak fajn, taky ma sva traumata uz od miminka, to je na dyl).. manzel se i tak dost bal, kdyz byl syn malickej, aby mu treba neublizil. Ted (syn 3 roky) jezdi na spolu na vyjizdky po okoli a uzivaji si to (jezdi uz kdyz Fili zacal sedet v sedacce na kole).. Diky Bohu za psychologii, kdy muz dokaze zpracovavat sve vnitrni dite a zkoumat sebe dal a dal🥰
Zdravím Tomáši, syna stále kojím, takže delší výlet s tátou zatím nepřipadá v úvahu, ale už jsme se o tom bavili a manžel se moc těší, až si vyrazí se synem někam sami. Co jsem tak pochopila z vašich videií, tak Katka takové výlety moc v oblibě nemá, takže je to pro vás vlastně win win situace. Já ale chci jezdit ve třech, baví mě to a nechci být doma (tam jsem celou mateřskou😅). Jak vyřešit takovou situaci?😄
Dobrý večer.Pane Kvapilíku, to je úžasné téma.Když vás taťky vidím s dětmi,tak mi je krásně.Asi proto, že jsem to ve vztahu neměla a ex.říkal, že si s nimi otec moc nehrál.Tudíž hluboký vztah je páse.Màm otázku? Vy si nesete hluboký vztah z dětství a nebo jste se to naučil díky tomu, že jste psycholog? Já se snažila děti a otce víc tmelit a bez většího úspěchu. Teď už jsou velké,on by se asi snažil to dohnat.Už je pozdě.Děkuji za Vaše videa. Jste úžasní pozitivní lidé ❤.
Ja myslim, ze by si nejedna zena prala, aby otec jejich deti byl jako vy, protoze tohle by mel byt standard a v ceskych domacnostech zdaleka ZDALEKA neni. A muzeme si stokrat rict "koho sis vybrala, toho mas", ale manzel muze byt skvely manzel a zaroven ne prilis pozorny a ucastny otec, bohuzel. Diky za vas pristup a podobna videa ❤.
Ahoj Tome, velmi inspirativní video, díky se za něj 😊 Mám stejně staré děti a řeším ty samé problémy. Každá dovolená s dětmi je trošku výzva a kdyz to člověk "přežije", tak se opravdu dostane zase o kus dál a příště je to o něco jednodušší. Život začíná za hranicí komfortní zóny a podle mě se toho spousta rodičů bojí, proto s malými dětmi necestují, přece jen je to náročnější, než být doma, kde to znám. Čekají,až deti trosku odrostou a bude s nimi méně práce. A k tvé otázce na závěr - podle mě je psychická odolnost mužů vuci jakékoliv činnosti, spojené s dětmi, slabší spíše u tvrdších mužů. Dříve ztratí nervy pri detskem pláči, vymýšlení atd.. a nezvládají ani přibalit, oni se přece nebudou hrabat v cizích hov... 🙂citlivější muži to možná s detmi umí lépe, každopádně svoji roli hraje i celodenní péče matky o děti - prostě se vůči mnoha věcem otupí a možná toho více vydrží, když to zažívá neustále dokola (ač to zní cynicky). Prece jen tehotenstvi, porod, kojení, hormonální změny jsou obrovské zkoušky pro tělo a mysl, kterou muž nemá šanci zažít, a obecně se tímto u zeny psychická odolnost ženy velmi posune.
Já mám trochu jiný problém 😊 partner s dětmi chodí ven často, do lesa, na procházky a tak, vše je v pro něj známém bezpečném prostředí (žádná auta, známé vodní plochy). Starší syn, 4 roky, asi bude mít nějakou formu poruchy pozornosti, hodně běhá, moc nevnímá okolí, mezi vrstevníky se moc nezačleni, zatím moc dobře nemluví, většina dospělých je z něj v rozpacích. Necháváme dětem taky dost rozlet, věříme, že nebezpečí dokážou vyhodnotit, ale po očku sleduji, kde jsou a co se děje. Ve městě mívám strach, kdy se syn rozhodne vběhnout na cestu apod. Letos pojede partner na dvě noci s kamarády a dětmi do kempu. Na jednu stranu mě to těší, partner o sobě nepochybuje. Ale já mám trochu strach, protože v cizím prostředí s nimi sám ještě nebyl, a tu pozornost k nebezpečí jsem vždy měla "na starost" já, a kolikrat jsem si všimla, že partner ztuhl strachy a říká, kde jsou děti?? Předpokládám, že když na to bude sám, že tam tu pozornost mít bude. Ale co když ne, když na to není zvyklý????
