Cukrfree Podcast #82: Pavel Moric - Vánoční speciál 

Taky to tak mám.❤

❤

Áno,,deje sa to tak, ale pokiaľ sa priaznivo vyvijala situácia , ako u našich predkov. Teda ,v skorej mladosti sa oženiť, splodiť deti..atď.,klasika,!! to bola tá motivácia pre život. No už v 90tich rokoch boli mladý, ktorý nenašli vhodných životných partnerov na tento rituál,,boli iné vplyvy, možno viac chémie, možno težke vzorce z rodín im blokovalo mať rodinu i keď to vnútorné chceli. Druhá vec: energetickú štruktúru tela možno zlepšiť, pokiaľ človek niečo so sebou robí a to komplexne. Zdravie, energia, pevné telo je ako SLOBODA,,nikdy sa nedosiahne pohodlnosťou. Ten pocit,že mi síl ubúda s vekom, je nepresný. A tretia vec: skúste vysvetliť fenomén kmeňa Hunza v Auganistane, kde 60 ročná žena porodi dieťa, lebo vie ,že ho vychova, lebo sa dožije ako matka cca 120 rokov. A za tretie,,Čas v živote ženy, kedy prebieha menštruácia nie je časom plodnosti. Tá prebieha preto ,lebo sa žena čistí. Ak je telo ženy čisté,od toxínov menštruácia mizne, = nie je dôvod. To vám potvrdia ženy, ktoré zmenili stravu i spôsob života a bez menštruácie otehotneli.

No to nevim jestli Orko je k tomu relevantni, myslim ze vetsi riziko (adhd, as) je starsi zena nez muz. Samozrejme pokud muz podstoupil 2 rakoviny a ozarovani apod., tak to je zase neco jineho…

❤

To jste zanalyzoval skvěle! Díky!😊

Taky máme dvě děti, partnerka věčně nespokojená, že s nima nejsem, byť jsem denně na homeoffice, pomáhám i během pracovní doby, tohle podej, tady ji chvíli pohlídej, zajdi na nákup, po práci se zase věnuju rodině a nejstarší usíná tak v 9 - pul 10. Nejsem s nima od 5 do 9, ale míň jak 2 hodiny denně určitě ne, v průměru tak 3 a to nepočítám čas během práce. Neustále slyším, že se věnuju málo. Došlo to do stavu, že jsem si to začal psát, co pro ně přes den dělám a od kdy do kdy. První týden po mě nic nechtěla (protože si na to dávala pozor), ale pak na to zapomněla a já pokračoval v psaní. Toho času během dne co jsem napočítal bylo někdy i 3 hodiny. Když jsem předložil fakta, tak mi odpověděla, že jsem stejně neměl nic na práci, takže to nevadí. Je to fakt těžký a nikdo nevidíme, jak to reálně je. Asi je dobrý se zaměřit na fakta a reálně měřit co kdy kdo dělá. Je smutný, že jsme došli až sem. Podle mě ženský to mají fakt mnohem víc easy než kdy jindy v historii, většina spotřebičů je automatika, tatínkové jsou po ruce, ale stejně je to pořád málo. A to ani neřešíme problémy že nevyjdeme s penězma. No možná právě proto, že problém reálně není, tak je potřeba ho vytvořit. Neumím si to moc vysvětlit. Ale v tomhle konkrétním videu mi přijde, že je paní vyhořelá z mateřství a že to o Adamovi ani moc není. Možná o něco méně času věnovat dítěti a najít si čas pro sebe.

@@truechecker680 moje rada je jasná. Pořiďte si kancl... Pokud je situace jak popisujete, tak to jiné nebude a výčitky se budou prohlubovat. Chápu to co píšete, střídal sem kancl + HO a znám něco podobného, kdy žena má pocit, že když jste doma (byť pracujete), tak jste vlastně stále po ruce... Tím měřením tomu nepomůžete, sice budete mít "fakta" a racionálně si to obhájíte, ale žena jede na emoční vlně a na nějaké tabulky Vám bude prdět.. Nesouhlasím s tím, že to ženy mají jednodušší. Jasně, máme myčky, sušičky, roboty co vysají/vytřou atd. atd. ALE na rozdíl od historie chybí větší výpomoc od babiček/dědečku, tetiček atd. K tomu jsou na ženu daleko větší nároky v dalších aspektech života (ať nějak vypadají, ideálně při mateřské nějaký přivýdělek apod.). Muži to mají za mě také v mnohých aspektech těžší než dříve - jak píšete, jsou více po ruce, k tomu větší tlak na peníze, úspěch, více rodinných dovolených atd. No není to pro rodinu dneska lehká doba. Kde pak brát (kord s malými dětmi) ten čas na sebe? Na svoje koníčky, záliby, čas jen pro sebe apod. Na druhou každá doba má své výzvy, překážky i privilegia.

@@CukrfreePodcastmoje pocity z vašeho podcastu: jste vyčerpaná, voláte o pomoc, vy už “ křičíte” a on,partner to pořád nechápe, nevidí, neslyší, je natvrdlý ( omlouvám se),má svoji práci, koníčky, kamarády a nechápe, že teď na pár let jeho kamárády a koníčky máte být vy dva, má vám být oporou, chlapem o kterýho se ženská může opřít, otcem miminka. Dokud Adam nepochopí, že jeho rodina je to nejdůležitější na světě, nebudete na “ vedlejší koleji “, vy nebudete šťastná a on nakonec taky ne. Adam je ten, který se musí stát chlapem, manželem a otcem. Vztah otec syn se buduje od narození, a ne až bude mluvit, chodit.. to je pozdě. Adame, ať vám ten vlak neujede, některé věci, se už napravit nedají Hodně štěstí vaší rodině 🍀🍀🍀

Najděte i starší přednášky, doporučuji .

Jo!❤

Uf, tak to je silný příběh. I když podaný tak nějak spíš fakticky. Upřímnou soustrast a hodně sil a pomoci do výchovy.

@@hanakucerova9577 ono jak se s tím člověk každý den pere, přemýšlí, řeší vinu, budoucnost atd. Tak se to uvnitř dost mění, někdy jsem v tom ponořen, někdy to vidím odzoomovaně, jakoby s odstupem. Je to hrozné.

Ano u nás jak přes kopírák + spánková deprivace člověku ke svěžesti nepřidá. Jediné co mě v podstatě drží nad vodou je, že bude jednou líp a znovu se nadechnu ❤ Všem ženám ( i mužům) s malými dětmi hodně psychických sil ❤

Otázka priorit......

😁❤️

Tak ji to pust. Ale jak se Moric bal priznat, ze spuhlasi s Chladem 😂😂 Fakt je, ze matky by mely rodit do 30 let, presne jak tu padlo, kdyby priroda chtela 40 lete matky, nemely by menzes od 12 let…

Asi by to nebylo vysilatelné a oni by mu nepodekovali...

Nebojte nic není u konce! Adam se po podcastu začal snažit, abych měla stejně jako on i já prostor pro sebe a vše je najednou lepší. Občas stačí jen aby se žena hodně nasrala a muž udělal malé ústupky ze své pohodlnosti a vše je zase v harmonii :) snad to vydrží alespoň do příštích Vánoc:)

🤣

Právě že není podpantflovak😂😂😂

A co model, kdy rodiče podnikají a žena kromě full time starosti o dítě, musí i řešit chod firmy? Dnes už to není tak, že jediný kdo pracuje je muž. Samozřejmě to tak v mnoho rodinách stále funguje, ale u nás ten model je trochu jiný. A nevyspat se a ráno řešit s dítětem na krku ještě zaměstnance a firmu, je prostě vražedná kombinace.

​@@CukrfreePodcast Napsal jsem to ze svého pohledu kdy muž chodí do práce, ovšem na mateřské může být i muž ale osobně bych to nezvládl. Osobně si myslím, že dokud dítě nechodí do školky tak má jeden pracovat/podnikat a druhý se starat o dítě. Nedovedu si představit být to na půl a jít po "směně" s dítětem ještě na X hodin do práce. Napadá mě snad jen zapojovat prarodiče ale ty u nás moc nehlídají a nebo platit chůvy. Což nevím jestli je uplně fajn.

@@CukrfreePodcast Vše je o nastavení priorit. Všichni máme stejně dlouhý den (24h) a je jenom na nás, jak ho prožijeme. Řídit firmu, být na mateřské a fňukat, že je toho na mě moc? Holt je potřeba některé věci delegovat na jiné. Nemyslet si, že jsem superman, a že budu dělat věci ve firmě, jak před mateřskou. Vzít si chůvu a nebo předat kompetence ve firmě na někoho jiného. Jinak je to pak otázka času , kdy se z toho sesypu. Ještě jsem nepochopil jednu věc. Odstěhovat se na Šumavu a pak si stěžovat, že jsem tam sama a čekám až přijede manžel??

@@pavelzap9747 Vy to vidíte jak Hurvínek válku :)

⁠@@CukrfreePodcastmultitasking a dobra organizace domácnosti, pece o dítě a práce, a komunikace obou podnikajících rodičů, bez toho to nejde. Hlavně si nic moc nevycitat, nenechavat pro sebe, ale rovnou to říct, neočekávat a komunikovat potřeby a přijmout i to, ze druhej má potřeby, který úplně já nechápu. Většinu překážek si stejne jen vytváříme v hlave. To date 👍

Ano jsem hledačka štěstí, nevidím na to nic špatného. A Adam se vyjadřoval víc, ale často jsme pak zabředli do hodně osobních věcí, které jsme se rozhodli nechat pro sebe, proto jsou z podcastu vystřiženy.

@@CukrfreePodcast Nemyslím to nijak špatně. Jen jste se mi zdála taková urputná. Taky jsem svého času býval. Dokonce jsem vyrazil i na nějaké sebepoznávací akce a semináře. Potkával jsem tam hodně hledajících, hodně se usmívajících a do hloubky věci řešících lidí. Možná i na mnoho věcí přišli, ale nebyli šťastní. Pak jsem zjistil, že nejvíc spokojených až šťastných lidí potkávám mezi lidmi, kteří se věnují úplně něčemu jinému, mají pro to vášeň a sami sebe moc neřeší. Prostě nadšenci do něčeho, co je naplňuje, baví a není to nutně nic moudrého. Třeba běhání, vaření, povídání, setkávání se, turistika, tanec, řemeslo, ... prostě cokoli. Tak jsem na sobě přestal pracovat tak jako do té doby. Přestal jsem toužit po pokroku v duchovní sféře a najednou mi začalo být líp. Zkrátka jsem přestal hledat zkratky a šel životem svým tempem. Oni se pak ve správný okamžik vynoří různé problémy, zasunuté staré blokující zvyky, ale přicházejí postupně, v klidu a trpělivě. Jistě že si rád někdy sáhnu do sebe, bývám často v tichu, o samotě, v přírodě. Ale nedělám to pro nějaký pokrok. Dělám to jen tak, v klidu a někdy do toho ticha vstoupí vnitřní klid a jindy neklid. Všechno ve správný okamžik. Jistě že se s přítelkyní někdy dohadujeme, ale to je život a není potřeba to přetlačit a zlomit, vyřešit. Řekneme si co dokážeme říct, dáme tomu napětí čas, já jí obejmu, vydržím v klidu, ... ale i kdyby ne ... učíme se, mluvíme o tom. Občas ještě potkávám i ty co se za štěstím ženou jako splašení, ale už s nimi neběžím. Moje přítelkyně nezkoumá sama sebe v meditacích, nechodí na semináře, nebyla ve tmě, nechodíme po žhavém uhlí, nečteme spolu Drtikola, Eduarda Tomáše, ani Bhagatadgítu. A v tom je ten pokrok - nevyčítat si nedokonalost, nehrotit to, co jsme dřív hrotili, nehroutit se. Jsme spolu jen 2 roky, ale oba jsme už něco prožili. Aby ne, když je mi 47. Oba mi připadáte svobodomyslní, ale jakoby jste se nutili něčeho dosáhnout, něco přetlačit. Přitom stačí jen povolit stisk a neběžet tak rychle. Já prodělal rakovinu z příliš rychlého běhu životem. Příliš vysokého tlaku na sebe. Teď už je to lepší. Omlouvám se za dlouhé psaní a mějte hezké dny!

@@premekkubak8310díky za komentář a vysvětlení! V tom případě nejsem hledačka štěstí v tom smyslu, který jste psal. Nic z toho jsem nikdy nedělala a došla jsem k podobnému závěru, jako píšete Vy. Spíš jsem měla na mysli nelpět na něčem, co nás z dlouhodobého hlediska spíš trápí, než že by nás dělalo šťastnými ať už se to týká čehokoli. Ještě jednou díky za smysluplný komentář a ať se daří!

​@@CukrfreePodcast Není zač. Ještě jen dovětek ... My s přítelkyní máme naprosto rozdílnou práci. Kamča je terénní pracovník a stará se o mentálně a fyzicky postižené lidi. Já jsem ajťák. Kamča je rychlejší jak v pohybu, tak v emocích. Já jsem zase v obojím pomalejší. Kamča je přizpůsobivější, já tolik ne. Kamča je štíhlá a mladistvého vzhledu, já jsem postarší těžkotonážní kus chlapa :-). Ale kromě rozdílů máme hodně společného. Milujeme přírodu, vesnici, stejné kamarády, hudbu, koncerty, děti, spaní ve stanu, koukání na hvězdy, stejný typ romantiky, víno, nejsme vybíraví v jídle, máme podobný pohled na politiku i na principy jako je poctivost, pravdomluvnost, ... A hodně si o tom všem povídáme. Říkáme si i hluboký a nepříjemný věci, pocity. Ale taky jsme si už ujasnili, co si říkat nemusíme, co nás zraňuje, co nás těší, ... Kamča o mně říká, že jsem udělal veliký pokrok a já říkám, že o ničem nevím. Já o ní říkám totéž a ona taky říká, že o ničem neví :-). Takže je to nějaký seberozvoj? SPíš bych řekl, že naše ozubené kolečka lépe zapadla do sebe a přeskakuje to o něco méně ...