Když jsem si hrála s panenkama, propána, kolik je to let, prožívala jsem vždycky drama, protože loutky, to byl svět. Svět, kde to žhne a kde to sálá. Svět plný snů a plný hvězd. V tom světě jsem si prožívala svůj první divadelní křest. A přešla léta, byla škola, dny lehké jako pérečka. Snům ale člověk neodolá, a tak je ze mě herečka. Večer, když tma přijde za světlem denním, já jako kouzlem své podoby měním. Když lampy z jeviště vyženou stíny, mám na sta životů a každý jiný. Proto jsem herečka a pro to žiji. Vytvářím život fantazií. A to je úděl, věřte mi, z těch nejkrásnějších na Zemi. Přišlo to vlastně z čista jasna, jak se to stává člověku. A já jsem při tom někdy šťastná a někdy je mi do breku. Co ve mně je, to dávám do hry. A střídám úspěchy, někdy i prohry. Vtloukám si role do hlavy. Voila, ma chère, c'est la vie. Čas kolem nás bláznivě spěchá můj život splynul s divadlem a já jsem šťastná, že můžu hrát a jsem, co jsem. Večer, když tma přijde za světlem denním, já jako kouzlem své podoby měním. Když lampy z jeviště vyženou stíny, mám na sta životů a každý jiný. Proto jsem herečka, a proto žiji. Vytvářím život fantazií. A to je úděl, věřte mi, z těch nejkrásnějších na Zemi.
