Jiří Horáček: Jediná metoda, která je zatím schopná objektivně popsat realitu, je matematická fyzika 

Děkujeme za velmi příjemného a hlavně 👌 chytrého🧠 hosta😉

Skvělé. Děkuji za rozhovor.

velká škoda, že do rozhovoru příliš zasahuje ego paní moderátorky

Skvělý rozhovor, děkuji!

Ta exkluze je zajímavá. Otázkou je, zda to končí u mozku, nebo to po smrti pokračuje dál k ještě vyšším a složitějším celkům, existujícím mimo hranice našich dočasných schránek :-) Nakonec můžeme být součástí velkého vesmírného vševědomí, ze kterého se dočasně "odlévá" malá část do jedinečně tvarované nádoby (vlivem genetiky) a pak se vrací zpět. Ale to už hodně spekuluji... Zajímavé je (alespoň v západní filosofii), že se obáváme smrti, ale už nás nechává chladnými, že jsme tu tolik milionů a miliard let nebyli (alespoň v tomto životě, jako současná individualita), je to v podstatě totéž. Mám takovou osobní teorii "kontinuity vědomí", která spočívá jednoduše v tom, že existuje pouze vědomí s jeho obrazy, v nevědomí (bez zakoušení časovosti) je totiž i milion let pouhý mžik. Po smrti se tedy odpojíme, ale vzápětí (ihned nebo i za milion let, v nevědomí to nehraje roli) se zrodí nové vědomí (ať už v jakékoli bytosti či entitě, pravděpodobně bez vzpomínek na "minulý život", nejedná se o reinkarnaci, prostě se zrodí další já). Když to dovedu do krajnosti, tak vesmír se zrodil vlastně až se vznikem prvního pozorovatele :-) V současnosti se mnoho vědců snaží o vytvoření "teorie všeho", ono spojení bych ale upřesnil na "teorii všeho kvantifikovatelného", protože jak říká pan profesor, vědomí je záležitostí především kvality (a hlavně kvalitou se zas zaobírá umění).

Ďakujeme za hosťa aúto tému :) Prajeme všetko dobré...

Fysis..... děkuji, zajímavé...vzdělávat se... 🙂🌷

Asi bych se paní Vopálenské zastal, myslím, že byla sobře připravená a rozhovor vedla dobře. Za sebe dík.

věda přece nemůže odpovídat na otázku PROČ..., odpovídá spíše na otázku JAK..., přece nemůžeme říct, že něco NENÍ.., když si to nemůžeme ověřit...

Pan Horáček, ako vždy top. Ale rušilo ma, že som mala pocit, že moderátorka sa stále kouká do papíru. Možno to bolo len kamerou, ale v istom momente som mala pocit, že aj hosť "zápasí " o očný kontakt s ňou. Ale inak, veľmi zaujímavý príspevok.

Vím, že tento můj komentář je "mimo mísu", ale nedá mi to: když poslouchám jen řeč těch dvou lidí, tak slyším p. bývalého ministra Havlíčka a pí Tachecí 🤭. Jinak vážně výborný rozhovor. Děkuji

Ja ho proste miluju, nebo tak neco😁 On je tak chytry!

Hard problem of consciousness se to tuším jmenuje. Chalmers to myslím takto nazval. Searle a Dennett jsou takoví ignoranti, že nechápou, že je to obrovský problém z fyziky odvodit, proč třeba bolest hlavy je tak nesnesitelná (pro koho? a proč, když to vše jsou jen nějaké elektrické proudy tekoucí z neuronu na neuron?). Ať mě klidně někdo opraví, ale víme sice, kde je co v mozku lokalizováno a proč třeba po mrtvici člověk přestane rozumět mateřštině, ale rozumí angličtině, nicméně řešení hard problem of consciousness jsme se za celou historii nepřiblížili ani o milimetr. Chce to nějaký nový úplně zásadní objev.

Tyhle rozhovory Českého rozhlasu jsou tak bídné! Proč stále paní redaktorka skáče do řeči, proč nenechá hosta domluvit, proč doplňuje výklad svými stupidními nezapadajícími myšlenkami? Myslel jsem, že je to doména jen paní redaktorky Tachecí. Tak rád bych si poslech pana profesora, ale s tímto moderováním je poslech utrpením.

Budou psychedelika i pro matky na materske s depresi???

Vědoucí host (výborný) a nevědoucí moderátorka (nepřipravená)

Samozřejmě že jsou propojena vědomí? Kdo je Bůh? Jedno velké Vědomí nás samých.

💓 20 💓 21 💓

Vědomí není ve vesmíru to vesmír je ve vědomí.

Doporučuji pozvat na rozhovor o fyzice a přírodní vědě faráře z nějaké církve a rozhovor natáčet v objektu psychiatrické kliniky. Název rozhovoru: Zpátky do středověku.

P

Horáček na hrad!

a existuje tím pádem někde vůbec nějaká realita a pro koho když my nejsme schopni ji vnímat?😂

Pokud by mozek generoval vědomí, tak bychom se nikdy nemohli "vidět, potkat, komunikovat". Moje poznání mi říká, že z velkého Vědomí se "rodí" vše zrozené.

Tělo a duše je jeden nerozdělitelný celek. Zároveň s tím jak vzniká tělo, vzniká i duše. Zároveň s tím jak zaniká tělo, zaniká i duše. Nesmrtelná duše neexistuje, ani posmrtný život ne, ani reinkarnace ne. To se jen píše v náboženských knihách, a v náboženských knihách se píše spousta informací které se dají jasně prokázat že nejsou pravda. Na světě je spousta lidí kteří věří v nesmrtelnost duše, ale často to bývají právě lidé kteří mají nějaké zkušenosti s užíváním halucinogenních látek, např. LSD. Pod vlivem těchto látek člověk může začít věřit úplně čemukoli, čemu dosud nevěřil, i tomu co není pravda. A je vědecky prozkoumáno co se pod vlivem těchto látek v lidském mozku děje. V mozku jsou centra která zpracovávají fantazii a představy, a také tam jsou centra která zpracovávají fakta a realitu. A pod vlivem halucinogenů se tyto centra propojují a člověk nedokáže rozeznávat mezi fantazií a realitou. Také je známý psychologický fakt, zvaný : odmítání reality. To znamená že když člověku řeknete nějakou informaci která je pravdivá, ale tomu člověku se ta informace velice nelíbí, tak jí prostě nebude věřit. Člověk cítí utrpení ve dvou situacích, když se mu děje něco špatného, a když má strach že se mu bude dít něco špatného, samotný strach dokáže navodit pocit utrpení. Když někomu řeknete že bude trpět až bude umírat, tak se mu to nelíbí. Když někomu řeknete že smrt je jen přechod do jinačího života a že duše nezaniká, a člověk se nemusí smrti bát, tak se to lidem líbí. Lidé raději budou věřit tomu co se jim líbí. Obzvlášť pokud jsou tak hloupí a nedokážou logicky přijít na to co je pravda. A navíc tito lidé si říkají : vždyť se to píše v náboženských knihách, vždyť je na světě spousta lidí kteří tomu věří, tak proč bych tomu nemohl věřit i já, když se mi to líbí. Pokud člověka něco dělá šťastným, tak potom trpí, když o to přijde. Pocit štěstí je závislý na existenci těla. Když člověk roste a nabírá sílu, cítí se šťastný. Stejně tak se cítí šťastný když něco, nebo někoho získává, a trpí když o to přijde. Když dělám nějakou činnost a má to nějaký efekt, tak když budu dělat pravý opak té činnosti, bude to mít přesně opačný efekt. Neplatí to vždy, ale v této situaci ano. Pocitem štěstí člověk roste a pocitem utrpení člověk zaniká. I když se někdy stává že růstu předchází bolest, protože aby v tobě mohlo něco nového a dokonalejšího vyrůst, tak něco starého musí zaniknout aby to uvolnilo místo. Proces vzniku a růstu je doprovázen pocitem štěstí, a proces rozkladu a zániku je doprovázen utrpením. Ve vesmíru ve všem existuje dokonalá rovnováha. Celý vesmír je jedno velké nic, rozdělené na hmotu a antihmotu. Přesně tolik kolik je ve vesmíru hmoty, tolik je v něm i antihmoty. Zákon zachování energie zní : energie z ničeho nevzniká ani nezaniká, pouze se mění jeden druh energie v jiný. Kolik nalijeme do sklenice vody, tolik vody z ní i vylijeme. A obrazně řečeno, kolik člověk během života zažil pocitu štěstí, když rostl, tolik zažije utrpení až se bude rozkládat. Pokud smyslem života je, vyhledávat pocit štěstí, a vyhýbat se utrpení, tak jaký má život smysl, když člověk jednou zemře. Smysl života se dá hodnotit ze dvou úhlů pohledu. Z úhlu pohledu člověka samotného, a z úhlu pohledu ostatních lidí. Ostatní lidé si mohou myslet že život nějakého člověka měl smysl, protože během svého života stihl vykonat práci, která jim byla užitečná. Ale tomu člověku to může být jedno, ve chvíli kdy se rozkládá a trpí. Z jeho úhlu pohledu život smysl neměl, když se všechen pocit štěstí který během života zažil, proměnil v utrpení ve chvíli kdy umíral. Dá se říct že všichni lidi kteří umřeli, žili nesmyslné životy, pokud se na to podíváme z jejich úhlu pohledu. Jediným smyslem života je, dosáhnout pocitu štěstí, který vydrží věčně. Jediným opravdovým smyslem života, je pokus o nesmrtelnost. Znáte takové ty životní situace, kdy si říkáte že něco nejde, protože je to moc namáhavé a nechce se vám do toho. Tak se snažíte hledat jinačí možnosti, a když se vám nepodaří najít jinačí možnost, tak se vrátíte zpátky k té první možnosti, a říkáte si : no to teda musí jít, protože mi nic jinačího nezbývá. A pokud na sebe vyvinete dostatečný tlak, tak se vám podaří uskutečnit tu první možnost, o které jste si dříve mysleli že to nejde. Lidé si myslí, že není možné dosáhnout nesmrtelnosti, protože by to bylo moc namáhavé, a tak se snaží hledat smysl života někde jinde. Když se dozví od někoho že existuje posmrtný život, a uvěří této lži, tak už svůj smysl života najdou a dále nehledají, a v pohodě si žijí, beze strachu z toho co bude po smrti. Už na sebe nevyvíjí tlak na to aby se jim podařilo dosáhnout nesmrtelnosti, a proto jí nemohou dosáhnout.