Jde z toho mráz po těle. Dokonale zpracované hudebně i vizuálně. I ten film byl celý děsivě úžasný. Možná se jednou nebude hodit jako memento. Doufám. Děkuji nicméně za nahrávku.
Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář, za pasem nůž a vedle něj kříž a snář. Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach. Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal, píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál, tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach. Šel a kam stoup vyrost jak sloup k nebi dým, na tisíc mil, krysař to byl, já to vím! Šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč. Píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál a každej tón, každičkej tón kterej hrál znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč. Hrál slovo "my" a "naše vlast", "mír" a "čest" a myslel "Vy" a "Vaše krev", "válka", "pěst", co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not. Co divnejch slov, co divnejch slok dlouze hrál a z každý z nich hořící vích horce řval: "nastoupit v řad, na rámě zbraň, pochodem v chod"! Teď je tu zas kočičí krok, smutná tvář. Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář, slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas. To v kostech měst začíná kvést bílej prach, píšťalka zní a všichni z ní máme strach, že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás. Vím, chodí dál tak jako dřív prachem cest, já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd. Píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat. A mně se zdá a mně se zdá, že už je čas říct mu: "už dost", říct mu: "už dost, vem Tě Ďas"! "To je náš svět a krysí jed nechcem už brát"!
Stále aktuální písnička. Rok 68, rok 2022, a je to stále stejné. Hrál slovo "my" a "naše vlast", "mír" a "čest" a myslel "Vy" a "Vaše krev", "válka", "pěst" Šel a kam stoup vyrost jak sloup k nebi dým, na tisíc mil, krysař to byl, já to vím! Šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč. A mně se zdá a mně se zdá, že už je čas říct mu: "už dost", říct mu: "už dost, vem Tě Ďas"! "To je náš svět a krysí jed nechcem už brát"! Už aby to Rusovi došlo...
