Toto je nejúžasnější protestsong jaký kdy byl složen. Geniální, univerzální a naprosto nadčasový. Díky Waldo za Tvůj přednes, mrazí při něm a nedá se zůstat netečným.
Tehdá to byla celá strana krysařů. Ti opravdoví jednotlivci co nás chtějí vést u nás vylézají teď... Klaus, Sládek, Okamura, Vrábel... a na desítky dalších krysařů jsem neprávem zapomněl.
To je krásná píseň, těžka az mraziva.Ano ta se kdysi velmi znelibyla. Matuska byl jedinečný zpěvák. Měl ve svém hlase jakousi opravdovost a duši. Moc tu chybi.
Je jasné že Waldemar byl,je,a bude jeden z nejlepších zpěváků co jsem my Češi kdy měli. Procítěné písně,projevy,a samotné pointy písniček. Waldemara si moc vážím zvláštně kvůli jeho povaze,a písni Tereza,protože to je moje jméno. Waldemar byl zkrátka jediný.. Odpočívej v pokoji,Waldemare❤️
Je jasné že Waldemar bol,je,a bude jeden z najlepších spevákov akých sme my Čechoslováci mali. Nie, nie som Hej Slovák, I was born in Czechoslovakia. btw, Walda sa narodil v Košiciach, ale to nie je podstatné. Podstatné je, že bol, je a bude náš, všetkých ľudí, ktorí majú radi krásu...
+96005603 Pamatuji si, jak nás sebralo, když se začalo šuškat, že Matuška zdrhnul. Ten Matuška, který zpíval "Už koníček pádí" (Znám zem plnou mlíka... v té zemi jsou lípy a cestovní ruch, a u sudů pípy a holek jak much... až v tý zemi mládí, kde já žiju rád.) nebo "Znáš těch rodných říček proud... to je tvá země, patříš jenom k ní..."(název už si nepamatuji - Tvá zem?). Na táboře jsme to zpívali, Walda byl jedním z nejoblíbenějších zpěváků v zemi. Když už bylo více, než pravděpodobné, že je pryč (komunistické noviny psaly něco v tom smyslu, že živoří v Americe a dělá dvorního šaška Lendlovi), cítili jsme to (byli jsme děti) jako zradu - ne státu, ale těch písní, co zpíval a také nás, že už neuvidíme Noc na Karlštejně a další krásné věci, ve kterých se objevil. To už jsme i jako děcka věděli, že když někdo uteče na Západ, je všechno, co by ho připomínalo, "na indexu". Nepíšu to jako výčitku, jen jako vzpomínku,jak jsme to v té době prožívali. Stále ho mám rád, rád ho poslouchám a vážím si ho jako jednoho z nejlepších na naší hudební scéně. :-)
Byly mi čtyři a pamatuju, když sem tehdy tuhle písničku slyšel. Bál jsem se a ještě nechápal, proč se můj oblíbený vousatý matutka zlobí. Valda je tady pořád. Ty krysy bohužel taky.
Za zpívanou melodií silně zní text v typické podobě Waldova sdělení Tímto songem dal posluchačům neuvěřitelný zážitek, což se jinému už nepodaří. Byl to skutečný "trubadúr", se vším, co k tou slovu patří.
... a krysí jed nechcem už brát. O to jde i dnes. Nemít strach říct, co si myslíme. Ale bojím se , že my ho máme v sobě hluboce zakořeněný. Tak snad naše děti. Jen aby pro ně nebylo už pozdě.
Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář, za pasem nůž a vedle něj kříž a snář. Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach. Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal, píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál, tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach. Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým, na tisíc mil, krysař to byl, já to vím, šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč. Píšťalku měl, šel kudy chtěl, dál a dál a každej tón, každičkej tón, kterej hrál, znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč. Hrál slovo "my" a "naše vlast", "mír" a "čest" a myslel "vy" a "vaše krev", "válka", "pěst", co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not. Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál a z každý z nich hořící vích horce řval: nastoupit v řad, na rámě, zbraň, pochodem v chod! Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář, za pasem nůž a vedle něj kříž a snář, slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas. To v kostech měst začíná kvést bílej prach, píšťalka zní a všichni z ní máme strach, že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás. Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest, já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd, píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat, a mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas říct mu už dost, říct mu: už dost! Vem tě ďas! To je náš svět a krysí jed nechcem už brát
Originální písnička je od francouzkeho speváka Hugues Aufray - le joueur de pipeau, která vypráví o legende o Krysaři z Hamelnu. Matuška si ale přespíval píseň po svém s politickým tématem.
Olina udělala naopak velice dobře. Na Waldu měli komouši spadeno, zcela jistě by u nás nezpíval do konce svého života. Odešel doslova a dopísmene za minutu 12 !!!
V době, kdy ji poprvé zazpíval byl zveřejněn komentář, který říkal, že to vypadalo, že na konci písně umře, tak procítěně zněl Waldův projev. Proto také každého zaskočil jeho útěk do ciziny.
Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal, píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál, tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach. Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým, na tisíc mil, krysař to byl, já to vím, šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč. Píšťalku měl, šel kudy chtěl, dál a dál a každej tón, každičkej tón, kterej hrál, znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč. Hrál slovo “my” a “naše vlast”, “mír” a “čest” a myslel “vy” a “vaše krev”, “válka”, “pěst”, co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not. Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál a z každý z nich hořící vích hořce řval: nastoupit v řad, na rámě, zbraň, pochodem v chod! Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář, za pasem nůž, vedle něj kříž a snář, slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas. To v kostech měst začíná kvést bílej prach, píšťalka zní a všichni z ní máme strach, že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás. Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest, já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd, píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat, a mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas říct mu už dost, říct mu: už dost! Vem tě ďas! To je náš svět a krysí jed nechcem už brát!
dnes sme s kolegom riešili krysaře - bol smutný podľa neho, podľa mňa nádejný - a to som si v mysli prehrávala túto pieseň každý sme boli niekde inde, je mladší
