Přednáška zazněla v rámci (ne)konference MÍSTO MĚSTA 13. 10. 2017
Jaký je dnešní stav povědomí o přírodě (např. o městě; město je jeden z druhů přírody): Ideologie pokroku a praxe převálcovala možnost napřed myslet, pak teprve dělat. Pokusy o mezioborovost válcuje nadvláda parciálního oborového pohledu. A postmoderní formy jsou k ničemu, když obsahem je lpění na tradičních koncepcích z nejvýš 1980. Takže nic moc, že? Mezi ty zatuhlé tradice ovšem patří víra v zásadní opozici kulturního a přírodního. Z ní je odvozena na jedné straně exploatace přírody na všechny způsoby, na druhé straně všechno od koncepce ušlechtilého divocha přes bezzubou útěchu, že "člověk je součástí přírody" až po trvale udržitelný rozvoj. Mnohé tyto koncepty se v nás všech zakořenily, zbavit se jich nejde jen tak snadno jednorázovou informací. Přesto aspoň ukážeme pár alternativ. První východisko je zjištění, že podstatou naší přírody je syntéza/stýkání a potýkání kulturního a přírodního, a ne jen jejich souboj. Jak ten vztah natura/kultura pochopit - háček je v tom, že to nejsou souřadné pojmy, jak se o ně snažívají tradiční popisy. Z toho se může odvinout trochu smířlivější pohled na věc. Pak teprve má cenu začít myslet o městě, o urbanismu... o čem vlastně, když většina města je fakt něco jiného, než jak nám to kreslily horrory o betonové poušti? Zkusíme nějaké jiné opozice než zeleň - beton: korelován je líc města a násilí versus jeho rub a chaos, a na třetí straně stojí aktivní smíření obou, což je ta stará a spíš venkovská kulturní krajina, anebo taky ty docela drsně přívětivé hybridní formy vágního a veřejného prostoru, hybridní formy parku, přírody a zeleného bordelu.
4 ноя 2017
