Majú neveriaci zmysel života? Čo na to hovorí kresťanstvo? - Michal Tausk 

Evoluční teorie neumí posoudit odchylky člověka od jeho přirozenosti, protože jde pouze o teorii a nikoliv o hluboké praktické poznání příRody a přirozenosti všeho živého od prvopočátku do své konečné fáze. Evoluční teorie vůbec nedefinuje co je kterému druhu přirozené, ale naopak co který druh v rámci svého přežití přesahuje. Realita člověka je z části stejná, jako u všech kolektivních druhů zde na Zemi a z části je dána tím čím člověk jako druh přesahuje ostatní životní druhy a to je dáno uměním, technikou a vědou. Čímž se reálně lidský druh velice výrazně liší od jiných živých organizmů. Kde jiné živé organizmy jsou plně pohlcené přežitím jedince i druhu, tam je u člověka spoustu času svou mentální kapacitu věnovat na jiné činnosti a tím i na otázky o jejich smyslu. Jen těžko se může ptát vlkem ulovený zajíc na smysl svého života, nebo hladovějící vlk u nory zajíce se zamýšlet po smyslu života vlka. V prvním případě je zajíc v šoku a umírá a v druhém se vlk příliš soustředí na to, aby mu z nory zajíc nevyklouznul. Umění, věda, technika vše tohle přesahuje. Tak jako přesahuje následky všech pudů příRody. A je samozřejmé, že tenhle podstatný rozdíl může každý člověk bez ohledu na svou kulturní i vzdělanostní úroveň vidět a tak se nad tím i zamýšlet. Základní otázka je v tom, proč je tomu tak? A protože se odpovědí na tuto otázku účastní i umění a tím i fantazie člověka, proto je hledání odpovědi soustředěno nejen na faktické možnosti člověka přežít, na jeho odkaz předků, výchovu a vzdělání, ale i na iracionální pohled, typu víry v to co je schopné přesáhnout život člověka, jako živočišného druhu i jako osobnosti. Z čehož pramení náboženské představy. Které umožňují představit si i pochopit právě to co se zdá logice i přirozenosti nepochopitelné a neuchopitelné. Tedy svět snů, emocí, fantazie a věčnosti. I tohle vše se objevuje i v každodenní lidské činnosti, bez ohledu na zbožnost, nebo náboženské myšleky i když i ty jsou součástí tohoto hlubšího pohledu. Ovšem tímhe vše nekončí. Protože člověk svou činností ovlivňujevše živé ve svém okolí tak, že ze zajíce se stává domestikovaný druh, ketrý je chovaný v zajetí a v absolutně odlišných podmínkách, než reálně tento druh žije v příRodě, nebo se stává mazlíčkem, kterého člověk vysloveně záměrně ovlivňuje tak, aby se co nejvíce líbil a to bez ohledu na potřeby jakéhokoliv živočišného druhu a podobné manipulace nejsou jenom s živočichy, jsou se vším živým i bakteriemi nebo viry. Dokonce i přímo s člověkem. A nejen pro krásu, ale doslova pro cokoliv co si sám člověk usmyslí. A jelikož takovíto tvorové nemají plnou koncentraci na svém přežítí, protože jsou plně závislí na člověku potom kam se zaměřuje jejich vnímání? Pouze na stravu? A nebo na překonání svého omezení, případmě pochopení svého omezení? Je mnoho možností a mnoho variant reakce života právě na tuhle situaci. A člověk o ničem z toho vůbec nic neví a ani si potřebné otázky vůbec nepokládá. Proč? Protože mnoho otázek je u člověka spojeno s jeho vlastní definicí a ta se odvíjí od kultury člověka a jeho víry v tuto kulturu. Takže jestliže kultura definuje člověka, jako něco mnohem vyššího než cokoliv člověku odlišného, potom se člověk vůbec do hloubky nezajímá o to co je mu definováno jako mnohem nižší a vůbec nepředpokládá, že by se u jeho domácích mazlíčků, domestikovaných zvířat, nebo divokých tvorů mohlo objevit něco jako víra, náboženský kult, definice sebe sama, nebo přímo duchovní život. A v dějinách se mnohokráte objevil takový stejný přístup člověka k jinému člověku a to až na úroveň, kdy člověk držel jiného člověka, jako zvíře na farmě, nebo ZOO. Takže tam, kde není zájem, tam není žádné poznání ani žádná touha cokoliv poznat, zato lze velice mnoho přehlédnout, nebo si dovolit pokazit.Protože mu na tom fakticky nezáleží. A vliv člověka na vše živé je tak obrovský, jako u žádné jiné formy života. Hluboce se nad samým sebou zamýšlet je u člověka právě zde opradu na místě. Jenže k překonání stereotypů nikomu jeho kultura, nebo víra v ní nepomůže. Zde je potřeba překročit své zajeté koleje, aby bylo objeveno něco nového. A právě tohle křesťanství nedokáže a zuřivě se tomu brání už 16 století.

tak přišel jste na něco ?

@@alcajiraskova3845 Jen v rychlosti. Pak se ještě vrátím a rozvedu🙂 Dospěl jsem k tomu, že konečným smyslem čehokoliv stvořeného je dávat dál všechno to, co dostalo. Sloužit a tím naplňovat záměr, který mu byl dán jeho Tvůrcem. Vedlejším produktem této služby je plnost štěstí a neutuchající radost plynoucí z toho, že ta součást, orgán nebo živý tvor plní tento účel, a díky tomu že jsou naplňovány potřeby těch, kterým dávám, co jsem dostal. Jinými slovy, všechno funguje na principu potrubí, jakési roury - aby mohlo dávat, musí samozřejmě nejdřív brát, ale samotné braní, získávání toho, co potřebuji k životu, smyslem existence není. Tím je až účel, proč (a to je klíčová otázka, když se ptáme po smysliu něčeho) něco povstalo k bytí, tedy záměr Tvůrce s tou kterou věcí, tím kterým orgánem, součástí těla, celku obecně. Abych tedy mohl dávat, musím nejdřív brát. Smyslem braní je tedy dávání. Smyslem jakéhokoliv tvory je být tady pro druhé. Smyslem každého, kdo tu není jen sám pro sebe, ale dává, protože dostal, plní záměr, který s ním byl zamýšlen, a je úplně jedno, jestli je to věřící, nebo nevěřící člověk. Proto i nevěřící lidé, kteří se věnují službě, často nezištně, jsou spokojení a šťastní prostě proto, že jsou užiteční. Dalo by se tedy říct, jedním slovem, že smyslem existence není samotná existence, ale UŽITEČNOST, kterou se ta která entita projevuje. Smyslem je být užitečný, plnit svěřený úkol. Co ale s tím, když se to nedaří stále? Pak samozřejmě ani nemůžeme být stále šťastní, bez přestání se radovat... Co s tím? O tom snad příště, teď jdu na oběd. 🙂

@@alcajiraskova3845 Odpověděl jsem předevčírem. Tak snad se tu moje odpověď i objeví... Časem. 🙂

@@radiooreb7805 kde nic, tu nic, tak snad za měsíc ?

@@alcajiraskova3845 Škoda. Tak zkusím ještě jednou. Snad tentokrát zůstane.

Nič,iba nás bezhranične,bezpodmienečne miluje... Dal nám život a slobodnú vôľu,tak my robme všetko preto,aby sme došli do cieľa. Ak ho poprosíme o pomoc, okamžite nám bude pomáhať dôjsť tam. Chce nás mať pri sebe vo večnosti,ale ak my nechceme,nebude nás nútiť.

Co říká Bůh Stvořitel ? Bůh Stvořitel stvořil člověka k Obrazu svému muže a ženu stvořil je. To je co Bůh Stvořitel chce, aby se lidé snažili být opravdu Obrazem Stvořitele, ale církve lidi odvádí od Stvořitele.

Na základe čoho si myslíte, že cirkev odvádza ľudí od stvoriteľa? Jej úlohou je predsa presný opak a o to sa snažíme aj my 🙂

@@20minútovka Na základě ďábelskosti křesťaských církví a znevažování podstaty Stvoření, zaměňování Boha Stvořitele faraonem z Egypta a jeho zvrhlostí i mstou, prosazování ďáblů, prosazování té nejčernější možné nekromagie, níčení celého světa a prosazování lidských krvavých obětí. Je toho na knihu a ne jen jednu. Samotné nazvání Kristus a jeho úřad je strašlivé rouhání Bohu Stvořiteli, protože špína z nikoho Boha neudělá, ačkoliv se dobře maže a mnohdy i velice dlouho se drží. Špína Krista se křesťanů drží už víc než16 století.

@@20minútovka tento verí zvodom satana. Čiže verím tomu že Boh z nás všetkých chce urobiť tým že sa učíme Bohov. Čiže to je len zvod satana a teda satanizmus.

Za predpokladu , že ste neporozumeli 🙂

@@alicabajnociova4483 Sleduji různá videa tzv. křesťanů a kladu si otázku, proč jsou rozdělení do tolika organizací? A každý Boha nějak prezentuje. 🤔

@@alicabajnociova4483 Porozuměla jsem tomu, že každá tzv. křesťanská organizace předkládá své chápání Boha. Kdo má pravdu?🤔

@@alicabajnociova4483 Tím, že mažete komentáře,ukazujete ,kdo jste.😉

Presne tak👍

Měl bys alespoň na některé otázky zde položené odpovědět sám. Jinak slova já bych ragoval jinak, také nemusí odpovídat tomu, že to víš. 😂😅

Opakom nádeje je zúfalstvo. Takže život bez nádejí, či už vnútrosvetských alebo transcendentálnych, nie je šťastný v pravom zmysle tohoto slova. Považujem za dôležité zdôrazniť, čo zaznelo aj v tomto videu. "Dôsledných ateistov je málo". Poznám zopár, jeden má vieru v niečo iné ako Boha, druhého táto dôslednosť priviedla k viere k Boha. Ale trúfam si povedať, že aj dôsledných veriacich je málo. Zrejme väčšina dôsledných veriacich prejde spirituálnou krízou, pretože viera v Boha sa vymyká ľudskej prirodzenosti a preto sa človek dostane do vnútorného rozporu. Viera je akoby oheň v lampáši, ktorý treba udržiavať palivom rozumu, vôle aj citu. Niekto kto viac-menej odovzdane ,,dôveruje životu", môže mať blízko k viere v Boha. Ale ten oheň, teda vieru si nevymyslíš. Ten ti buď svieti na cestu alebo nie je. Predstieraná, zákonnícka až ,,materializovaná" viera sa na konci dňa ukáže ako sebaklam, prázdno a tma. Možno jediný tvor, plne stotožnený so svojim životom - je zviera. Preto (aspoň zreteľne) nevykazuje existenciálnu úzkosť, alebo nie až v takej miere ako človek, ale má pudový strach ako užitočnú výbavu pre prežitie. Dnes sme deštruovaní úzkosťou - v rozmere pandémie - ktorá zrejme vyplýva z nedostatku bytia a prebytku externých vecí. Nevyhaslo niečo?

@@maros73 Naděje není a nikdy nebyla podmínkou štěstí. Štěstí je pocit, který vůbec nemusí být závislý na nějaké naději. Naděje je totiž zaměřená do budoucnosti a nikoliv na probýhající život a její potřeba se projevuje pouze v situacích zoufalství, kdy se člověk zaměřuje na čas, aby určil, kdy zoufalá situace skončí, nebo čím jí ukončit. V každém případě jde o čin který má být, tedy ještě není a mnohdy ani není jasné co má být tím činem, který nepříjemné zážitky, nebo pocity ukončí, ovšem je třeba něco vymyslet a udělat, tato potřeba je naděje. Právě v takové situaci se ovšem vnucuje věrouka. Tedy nadpřirozené řešení, nejaké odpuštění, nebo spasení, vyšší soud, nebo spravedlnost. Tedy nic konkrétního, což však má řešit vše. V případě křesťanství je to soubor lží a pověr, které mají být odůvodněné jiným množstvím lží a pověr, kde jediným potvrzením všech těch lží a pověr má být kniha, která je pouze soupisem těch lží a pověr. Což je v podstatě sice zdrojem jakési naděje, ovšem je zdrojem lživým, na kterém se reálně nedá nic vyřešit. A pokud by byla víra opravdu postavená na reálné trancedenci, potom by přinášela nikoliv prázdnou nic neříkající naději, ale přímá a reálná řešení pro každou nepříjemnou situaci v životě člověka a to i pro tu nejfantastičtější. Něco takového by ovšem již nebyla víra, ale dokonalá technika hledání řešení, třebaže pomocí nadpřirozeného hledání odpovědí v informačním poli celého Absolutna a to svými silami, nebo pomocí bytostí, které přesahují chápání člověka, nebo přímo realitu. Tedy by šlo o přímé ztělesnění Živých Bohů. Jenže právě tohle by neumožňovalo to, co umožňují prázdné a povrchní naděje, tedy manipulaci s člověkem, lidmi a davem, která slouží k naplňování moci a vlivy jiných lidí v religiózních skupinách, ale i v politickém životě. Protože politický vliv také vyžaduje značnou dávku víry a neukojené naděje, která udržuje politika na výsluní a tím mu dává vliv a moc. Proto v podstatě ani religiózně vzdělaný člověk není schopen pořádně definovat pravou víru, nebo úplnou nevíru. Důvodem je to, že víra jako taková není vždy spojená s náboženskými představami a může mít absolutně svěský charakter, třeba u hazardu. Cit bez hlubokých znalostí a chápání reality, je zase pouze vodítko pro ty, kteří ho umějí využívat a zneužívat. A cit mají i zvířata, ačkoliv to některé filosofické školy odmítají. Ale jsou lidé, kteří odmítají cit i u jiných lidí, protože je počítají za bezcitné. Přitom jde o lidi, kteří umějí své city ovládat a nenechají se pomoci nich druhými ovládat. Ovšem nic z toho neřeší reálnost Živých Bohů, jako reálné odpovědi na otázky tracedentna. A ani nevede k schopnosti chápat, jestli trancedentnost je blízká jiným formám života a nejen člověku. Tedy třeba ovci na pastvě, mouše na ovci, nebo trávě pod ovcí.

@@zlataorchidea9869 Vieru vôbec nie je ťažké definovať. (Nie ,,vieru" vo výhru v lotérii, to je niečo iné.). Viera v Boha je vzťah k Bohu, ktorý tu na Zemi nahrádza priamy kontakt s Bohom, ktorý bol prerušený. O viere sa hovorí ako Božom dare preto, lebo Boh oslovuje človeka ako prvý. Ibaže takého človeka, čo má uši na počúvanie a oči na pozeranie, človeka bez lsti, podlosti, vypočítavosti... Špekulant sa k Bohu nikdy ,,neprepracuje", pretože sa Bohu protiví. Špekulanti boli a sú všade. V každej dobe. Medzi takzvane nábožnými ich nájdeme v podobe farizejov (teda falošných, nečestných ľudí, ktorí klamú sami seba), v podobe zákonníkov, teda pyšných ľudí, ktorí dodržiavajú všetky obrady ale ich srdce je ďaleko od Boha. No a samozrejme v každej dobe sú aj Judáši, zradcovia, podrazáci, zištní klamári. Ľudia ktorí nedokážu oľutovať, povedať prepáč. Všetkým týmto Kristus odkazuje: "Zatvorili ste si oči, zapchali uši, zatvrdili ste si srdcia - aby som vás nemohol uzdraviť". Skrátka sú to ľudia, ktorí si vybrali len vlastný prospech, vlastné pohodlie a zlovôľu.