Pracoval jsem ve slévárně, kde se z "elektronu" odlévaly součástky pro letecký průmysl, disky kol pro automobilku v Ml.Boleslavi a plno jiných věcí. I ty elektrody - t. zv. anody do bojlerů s drátem uvnitř. Materiál se tavil v železných kelímcích v nf indukčních pecích. Aby to nehořelo, tak se to neustále prášilo mletou sírou. Nálitky se odřezávaly na pásových pilách a výrobky se frézovaly a soustružily běžně. Všude bylo plno pilin a špon a na hašení připraveny bedny s pískem. Průšvih tam byl jednou velký, když si tavič nevšiml, že ty hrubé špony, které se znovu tavily, jsou mokré. Následovala exploze, ze zde již uvedených důvodů, zničená pec a tavič v invalidním důchodu. Piliny, které se nedaly znovu tavit se vyvážely za halu a sypaly do velké jámy. Když jich tambylo moc, tak přijeli hasiči a zapálili to. Protože to bylo mokré, tak to byla velice efektní podívaná. Světlo a bílý dým byly vidět kilometry daleko. Potom se to pálení zpřísnilo, (pouze ve slunečných dnech) protože nedaleko byla dosi frekventovaná silnice a nějaký šokovaný řidič by mohl způsobit dopravní nehodu. A ještě jsem si vzpomněl, že pro piliny si tam chodili různí amatérští pyrotechnici. Stačilo to smíchat s jedním běžně dostupným okysličovadlem a večerní zábavy byly hned zajímavější. Pyrotechnika, jako dneska se neprodávala. 😀
@@StefanKluka Pokud jsou suché a nemají dost kyslíku, tak to jenom bíle doutná jako ve videu na zemi. Zmínění pyrotechnici dělali efekty tak, že piliny na hromádce (bez okysličovadla) zapálili a potom na to z bezpečné vzdálenosti stříkli vodu. Ještě k tomu zpracování bych dodal, že po odlití následovalo žíhání výrobků při teplotě blízké bodu tavení a rentgen se snímkováním. Malé vady opravovali svářeči normálně ručně na stole metodou TIG v ochranné argonové atmosféře. Tam se nikdy nic nestalo i když jim došel argon. Popsané zážitky pocházejí z doby, kdy jsem měl v té slévárně na starosti veškerá el. zařízení od tavicích pecí až po ty rentgeny.
No, on problém může být i v dalších látkách, které se do slitin přidávají, jako je například zinek. V té slitině ho je jistě pod 1%, ale jsou lidé, kteří popisují, že se jim udělalo šoufl například ze svařování něčeho zastříknutého zinkovým sprejem (a tam je toho taky strašlivě málo). Otázkou je, zda by se jim udělalo šoufl, kdyby nevěděli že tam ten zinek je. Já se k tomuto stavím docela skepticky, avšak faktem zůstává, že oxidy některých prvků dokáží pozlobit i ve velice malé koncentraci a pokud je člověk konfrontován s neznámou prudce hořlavou slitinou, chce to řekněme elementární opatrnost nejen z hlediska požárního, ale i z hlediska toho, co všechno v tom může hořet.
Mám skúsenosti zo zvárania pozinkovaných trubiek a naozaj človek sa môže priotráviť. Zinku je tam pomerne dosť a hory to jasným bielo-zelený plameňom a vzniká tam pravdepodobne biely oxid zinku na povrchu. Ale že by sa niekto priotrávil zinkovým sprejom, tak to sa mi zdá málo pravdepodobne . Jedine že by priamo dýchal tie výpary.
mal som nejaké elektrické lampáše čo mali konštrukciu z magnézia, keď spadli tak sa rozpadli bolo to slabé, zdalo sa mi to moc ľahké a tak som to skúsil zapáliť a krásne svietili :D no horí to len ak stíhaš pridávať vzduch a nezanesie sa to tým oxidom, čisté magnézium sa správa podobne, takže ak niekto chce taviť hliník nech si najprv overí či to nie je magnézium, stačí odrezať tenkú časť a skúsiť to roztaviť tryskovým zapaľovačom alebo horárom či to nezačne horieť
Hořčík se používá, ale jen v ne zrovna běžných použitích. Vzpomenu starý “elektron” alias hořčíkovou slitinu, která se používala na bloky motorů a disky kol. Váha je jasná, pevnost taky. Ale stačila jiskra od brzd, nebo vzplál olej na výfuku a už to nešlo uhasit. Hoří to při teplotě dost přes kritickou teplotu rozkladu vody. Takže pokus o hašení je jen přilévání benzínu do ohně. Pro ty nechápavé, voda se rozloží na kyslík a vodík při teplotě 1600°C a hořčík (stejně jako lithium) hoří kolem 2300°C. Takže místo vody tam pumpuju extrémní množství kyslíku a vodíku, kyslík zreaguje s hořčíkem a ten co to nestihne. Ten výbuchem reaguje s vodíkem. A kde najdeme hořčík? U velmi levných držáků na prádlo (ty co nic neváží), levného “kovového” nářadí co váží jako plastový ekvivalent, velmi drahé disky pro auta a pak je tam ta speciální část. Třeba plášť letadel je hořčík. Ale mám hořčíkové vruty do dřeva. Jak zjistím jestli to je hořčík? Pilníkem upiluju a vzniklý prach zapálím zapalovačem. V začátcích fotografie se hořčíkový prach používal jako blesk. Vydává to fakt extrémní záři, tak bacha na hrátky. Je to silnější světlo, než svářečka.
Myslíte,že ten potah letadel je z hořčíku aby lépe hořela?Já,když jsem montoval ty plechy na letadla,tak byly z něčeho jako dural.Z hořčíku byly některé nosné prvky jako žebra a byly to odlitky.
nemusi to byt nutně magnezium či hlník napřiklad velmi častý je slitina elektron tj 90% Mg 10%Al špony hoří teplotou cca 2200 stupnu za extemě jasného bileho světla při delši expozici hrozí zanět spojivek použiva se to napřiklad pro přesne tlakove liti nebo i do zapalných granatu
Zapálit ten kousek horčíka nebylo tak nebezpečné. Větší sranda by byla, kdyby chytly kalhoty, které by byly zaprášené hořčíkovým prachem. Při každém plácnutí rukou, ve snaze tu tkaninu uhasit, by se jasně rozhořela. Můžeš vyzkoušet, o čem mluvím. Když budeš řezat hořčík, sbirej ten prach, co vznikne. Stačí hromádka 1x1cm. Tuto hromádku dej na papír cca 10x10cm. Zmuchlej papír. Polož na nehořlavou podlahu. Před tebou nesmí být nic hořlavého, ani osoby. Zapal papír. Uvidíš, jak hořčík jasně hoří, bude svítit. Kopni do té hromádky. Budeš jak kouzelník, když se ti to povede, je to jak fotografický blesk, jen jasnější😂. Tento pokus je bezpečnější, než pokus, co jsi předvedl. Opravdu jsem se tvého videa bál, ale o tvé kalhoty 😂. Ty by nešly uhasit, je lepší je rychle svléknout. Jsem tavič hliníku, s hořčíkem tam taky pracuji, je to běžná součást hliníkových slitin.
Ide o to že horčík je asi dvakrát taký drahý ako hliník .Takže používa sa to len fakt pri drahých zariadeniach. Kde je potrebná veľmi nízka hmotnosť. No a po mojich skúsenostiach s číňanmi tak som nečakal že to naozaj bude magnézium, keďže tá vŕtačka bola relatívne lacná.
@@to220 To máš pravdu, taky mě překvapuje, že Číňan nepoužil v rámci šetření hliník. Jinak jsem si našel, že hořčík má mnohem lepší tuhost a schopnost pohlcovat vibrace než hliník, což teda asi bude hlavní důvod, proč to na ty skříně používají. Každpoádně dík za bezva poučné video a už se zase těším na nějaké o akumulátorech🙂
@@to220 Hořčík je na hmotnost zhruba dvakrát dražší a hliník je trojsytný, zatímco hořčík jen dvojsytný, takže při použití hliníku vznikne skoro o polovinu víc roztaveného železa než při použití stejné hmotnosti hořčíku (molární hmotnost Mg a Al je docela podobná, takže tu zanedbávám). Předpokládám, že při použití hořčíku má roztavené železo vyšší teplotu, ale i dva a půl tisíce stupňů u hliníku je naprosto dostatečné a při svařování termitem jde spíš o to množství vzniklé taveniny železa než o teplotu.
@@akrobatictiholubisprávně,,, jmenuje se to aluminothermie,, jakýkoliv oxid kovu + hliníková krupice , nebo prášek. Teplota jde až na 3500 stupňů Celsia. Nemá to s hořčíkem nic společného.✋
Skúsil by som či to horí aj pod vodou. Horčík pod vodou horí, aj námorné svetlice (nevystrelovacie, také na držanie v ruke) s obsahom Mg 30-60% horia pod vodou. Inak majú oceľový obal cca 2mm hrubý a tá zmes ho dokáže rozpáliť do biela...
Dobre že premýšĺaš, lebo by si mohol spôsobiť problém Horčík je súčasťou termitu, ktorý sa používa na zváranie železničných koĺajníc. Pri horení vzniká vysoká teplota.😃😃
Tavenie ocele tiež nie je sranda. Už je dobré mať ochranné pomôcky a mať to trochu preštudované a naplánovať si celý postup (a rozhodne to nerobiť na betóne). Ja by som asi najprv skúsil meď, potom liatinu a potom oceľ.
