Dovolím si úvahu, že osvícených lékařů je u nás tak jeden z deseti tisíc, ne z obyvatel, ale z lékařů. Mohu přinést svědectví z Prahy, že čím věhlasnější nemocnice, tím bídnější je přístup jejích lékařů k pacientům. Pacient je skutečně to poslední, co je zajímá. A myslím, že probuditel Jaroslav Dušek je pro nás, kteří se chceme učit, tím nejdůležitějším lékařem...
Poslali Duška,konečně, cesta uplne pro vsechny ,pomaha v beznadeji, jen hlupakum pomoci on nemuze, skoda, take mne otravuji se svymi komentaři ti budižkničemu.Televizi asi vyhodime,nic tam neni.Jo Dušek a ti jeho kamaradi ,to je jiny kafe . Jarmil.
Ahoj :-) mohu potvrdit, že to, co zažil p. Dušek jsem jako malá také opakovaně zažila. Běhali jsme jako děti po schodišti našeho paneláku....a hlavně to chtělo rychle. V té rychlosti jsem pociťovala stavy "letu" a také stavy zpomalení...jakoby když se zpomalí film na který se člověk dívá. Zavnímala jsem to, byl to nepřehlédnutelný stav, ale nikomu jsem o tom neříkala. a pak když jsem slyšela p. Duška, tak jsem se smála......jéééé, tak on to také zažil :-) Od té doby jsem zažila i já....jisté "zázraky" které se obyčejně můžou zdát zázraky, ale jsou zcela běžné, pokud je za běžné začneme považovat, protože víme, že je to možné. ....ano, souvisí to s úrovní vědomí, ale nemá to nic společného s tím, že je někdo více či méně. Každý prochází vývojem, jenom každý jinak :-) Díky za rozhovor :-)
Zpomalení času jsem taky zažil, jen né na schodech. Jako malý sem si dal štafle přes plot ( každou nohu na jednu stranu ) a lezl jsem na třešně. Jenže jednou jsem neudržel rovnováhu a s těma štaflema jsem padal přímo zvrchu na plot. Ten pád byl snad 5 minut dlouhej, já z těch štaflí seskočil v jediný možný okamžik a nic se nestalo ( mně, starému rezavému plotu jo ).
Jj to je přesně ono - zpomalenej film. I já jsem to zažil, taktéž několikrát. Ale je zajímavé, že o tom lidi ani moc nemluví, skoro se až o tom neví. Co je to za stav. Takové chvilkové zpomalené vědomí...
