Ten zvuk je fakt strašnej, celou dobu tam něco hučí, až mě z toho rozbolela :D Každopádně supr přednáška, zase mám pocit že moje úroveň vědomí poskočila mílovým krokem ^.^ Děkuji .-)
To, že na Pjérových nebo Duškových přednáškách pořád někdo chrble nemůže být náhoda :) Jinak bych měl komentář k tomu jak Pjér říkal, že indové mají názor, že žena je muž ve výkonu trestu....samozřejmě to myslel nadneseně, ale jen to doplním. Ve védách je uvedeno, že ta zkušenost, která převládá v životě člověka je tím na co člověk myslí v okamžiku smrti a to potom určuje do jakého těla se člověk potom reinkarnuje, případně se už neinkarnuje vůbec. Takže například pokud je muž za život posedlý ženami, zrodí se jako žena, aby mu bylo umožněno tuto zkušenost podle jeho přání prožít...ale funguje to samozřejmě i naopak. Ovšem těch příčin proč se zrodí muž nebo žena je víc. Mám Pjéra moc rád a obdivuju jeho poutavé výklady. Jsem vděčný za jeho vhledy a za to, že se přednášení věnuje. Jednou z vlastností skutečného mistra je, že si své poznání nenechává pro sebe :) Děkuji
Moc ráda jsem Pjera poslouchávala, ale už mi to co říká přijde jako starý systém, starý úhel pohledu. Přijde mi to i když se to tváří opačně stále jako materialistické vnímání světa - duše vstupuje do těla, na svět... Tělo je v mysli, je utvořeno myslí a mysl je filtr- dočasné omezení vědomí - jak to předkládá Rupert Spira.
Ono to ale od sebe není odděleno. Práce s vědomím podle R. Spiry je z hlediska psychologie terapeutická práce. Pozorovaní a jiné jsou platné terapeutické metody. V tom není takový rozpor, jaký tam vidíte vy. Samozřejmě máme-li o něčem mluvit, můžeme mluvit pouze o mysli ( a tím se zabývá psychologie a o tom jsou přednášky Pjera) a je to zkoumání toho co je, jak se to projevuje a jak to funguje. Užitečnost spočívá vtom, že pak jsme si schopni tyhle věci sami v sobě lépe uvědomit - vypozorovat. Takže i tohle má svoje místo.
Nerozumím proč se Pjér la Šé'z negativně vyjadřuje k větě modlidby Otčenáše "Neuveď nás v pokušení". Přijde mi to až nepokorné a rouhavé. Autor se zabývá archetypy a předpokládám, že studoval Junga který s pojmem Archetypů přišel. Už Jung jasně mluvil o tom, že bůh není jen dobrý, ale má i opačnou polaritu - tu temnou. Právě o téhle větě mluvil i Jung. A v té větě modlidby i já vnímám velkou moudrost předků, ve které se zrcadlí vědění o tom, že bůh může být i temný a pokušitel.
myslim ze presne o tom Pier mluvi, jen nevim jestli to v tomhle pripade dostatecne vysvetlil, v nekterych prednaskach neco culeziteho projede jen bleskem a muze vzniknout dost opacny pocit, pokud neni clovek trochu obeznamen
Pokud věříte že bůh může být i temný a pokušitel, proč se k němu modlíte? Proč věřit něčemu, co je mimo nás a může jednat v náš neprospěch? Já to vidím tak, že hodně lidí má " nebeského Otce" spojeného s otcem biologickým, který trestá, soudí...a to je ten problém, Bůh je láska, Bůh nás miluje a dává nám svobodu dělat "chyby", Bůh je svoboda rozhodování, my máme právo rozhodnout se "špatně", máme právo "podlehnout pokušení" neb to nás učí a směruje, učíme se chybami, jak jinak bychom mohli rozeznat dobro od zla, pokud bychom jej nepoznali vlastní zkušeností?
Čemu z jeho přednášky nerozumím je, jak se dívá na rozhodování. Řekl, že nechápe, když má klienta, který neví jak se má rozhodnout, jak to rozhodnutí má udělat. A Pjer říká "no prostě se rozhodni". Což je dost neuspokojivé. Já sama vnímám rozhodnutí jako něco, co ke mě spíše přichází než jako něco co bych vytvářela svoji vlastní aktivitou. Spíše něco jako co mi vstupuje do vědomí ve formě myšlenky a pocitu "ok, takhle to udělám" . A tak se to realizuje. Může mi to prosím někdo vysvětlit ? Jak se moderní psychologie dívá na fenomén procesu rozhodování ? Děkuji.
Jestli ovšem něco jako svobodná vůle vůbec existuje. To navíc není odpovědí na otázku. Já proberu fakta - ale z nich spíše jakoby vyplyne nevyhnutelný závěr. Takže kde je jaká svoboda ? Nemám na výběr, s tím co vím a s tím co si uvědomuji mám vlastně jen jednu možnost, která mi dává největší smysl. Možná jenom nechápu co to pojem "rozhodování" vlastně znamená. Není to teda skutečně myšleno tak - prober svoje možnosti a rozhodnutí k tobě přijde - spíše než jako rozhodni se - tedy vytvoř výsledek toho "probíraní faktů". Prostě se mi zdá, že jsem spíše svědkem toho co dělám než hybatelem. Přesně tak jak to říká E. Tolle - vy jste tanec a život je tanečník - čili "já" je výsledkem životních situací, je tvořeno životem, nikoliv sebou samým. Takže nějaké "rozhodni se" prostě nechápu.
Ono je vlastne jedno, jak se clovek rozhodne. Pokud se rozhodnu "spatne", bude to mit nejakej dopad na muj zivot a ja si toho urcite vsimnu a priste se rozhodnu jinak. Nejak moc nechapu, proc je pro vas tezky pochopit vetu "rozhodni se". Proste to udelejte. Na druhou stranu ja jsem casto nerozhodnej. Asi mam strach z toho co prijde, bojim se, jak to dopadne. Ale ten strach je zbytecnej, protoze jak to muze dopadnout? Tak ze umru? To asi ne. Takze vlastne o moc nejde. Rozhodl jsem se, ze nedostuduju a taky to tak dopadlo. Vsichni mi rikaj, jaka je skoda, ze jsem nedodelal skolu. Odpovidam jim, ze ikdybych tu konzervator dodelal, co navic bych mel? Opravneni, ze muzu ucit v ZUS? A k cemu by mi to bylo? Stejne bych v ty skole neucil. Stejne bych delal neco jinyho. Na rozhodovani prece neni nic tezkyho krome toho, ze clovek musi pocitat s nasledkama. Nasledky jsou nekdy lepsi, nekdy horsi, ale vzdycky to NEJAK dopadne. A pokud vezmeme jinej pripad, dejme tomu rozchod. Co kdyz se s nekym rozejdu a pak zjistim, ze to byla chyba? Pokud je to "ta prava", vzdycky se k ni nejak dostanu a dame se opet dohromady. A pokud ne, tak je mi jasny, ze to ta prava nebyla a ja jsem neudelal chybu, kdyz jsem se s ni rozesel. Mam pocit, ze zivot si s nama tak nejak pohrava a dela si co chce. Nekdy ani nezalezi na nasem rozhodnuti. Zivot nas stejne zavede tam, kam chce, ikdyz se snazime jit jinym smerem. Nekdy cejtim, ze bych neco mel udelat. Nedelam to. Opakovane. A opakovane se mi dejou situace, ktery me nebadaj k tomu to udelat. Navic celej zivot se ucime. Muj bracha se neustale uci se uklidnit. Proto porad jezdi autem a pred sebou ma ridice, ktery ho zdrzujou. Az se uklidni, uz to bude umet. Uz bude v klidu a proto se mu nebude stavat, ze by ho nekdo zdrzoval. Ty situace uz se opakovat nebudou. Ale to uz jsem asi odbocil moc....
Víte co je těžké na tom pochopit ? Tak si představte úplně jednoduchou situaci - přijdete k člověku naprosto neznalému aut a řeknete mu "vyměň filtr s olejem" . A on se zeptá "ale jak to mám udělat" a vy odpovíte "no prostě to udělej, vyměň to". .... Asi takhle užitečná je rada "prostě se rozhodni". Jak to má člověk udělat, když nezná mechanismus rozhodování ? Kde vzniká to rozhodnutí ? V jakém místě Vaší osobnosti ? Ve vědomí ? Je celý proces vědomý ? Nebo část procesu proteče nevědomím, které to zpět vyplivne do vědomí a pak teprve cítíme "ok jdu to udělat" ? Z čeho je nakonec vydestilováno ? A kdo ho vydestiluje ? A kdy je přesně ten okamžik, kdy člověk dospěje k závěru, že již má dostatek informací a může vykročit nebo naopak kdy ještě cítí, že ještě "neví dost" aby se rozhodl ? ... Mě se líbí scéna z Matrixu reloaded , kdy vědma na dvorku povídá Neovi "Ale ty si se sem nepřišel rozhodnout, to už si udělal, teď to musíš pochopit". A takhle prožívám i já a dovádí mě to k závěru, že rozhodnutí není něco co vytvářím/modeluji/konstruuji já , je to něco, co už je dáno a já už se jen přehrabuju sám v sobě abych pochopil, proč to bylo rozhodnuto právě takhle. A to pak přijmu za své. Takže i mě přijde zcela zcestné někomu říci "prostě se rozhodni" . ... A kdy už, tak ať alespoň řekne jak se to dělá. Já to taky nevím :)
To podle me neni pravda. My se muzeme bud rozhodnout, jestli se do vymeny oleje nebo filtru pustime sami a pak se to ucime za pochodu, nebo se rozhodneme, ze dame auto do servisu. A ze se nemuzeme rozhodovat? Vzdycky mame moznost volby. Ja se muzu rozhodnut, jestli zejtra pujdu do prace nebo ne. Je sice pravda, ze pokud nepujdu, tak me mistr vyhodi, takze to vypada, ze nemam na vybranou. Ale mam, muzu tam proste neprijit. Pravda je, ze me pak vyhodej, ale ja tu moznost (tam neprijit) prece mam. Rozhodovat se je to nejzakladnejsi pravo, ktery clovek ma. Udalosti me muzou tahat jinam, nutit me se rozhodovat jinak, ale jak uz jsem psal, ja klidne muzu jit proti proudu a rozhodovat se podle sebe. A film Matrix jsem moc nepochopil. Podstatu jo, ale to rozhodovani? Clovek klidne muze zit v pritomnosti a rozhodnout se ted, tak, jak to cejti ted. To, ze uz jsem se rozhodl, znamena, ze jsem to rozhodnuti jakoby hodil do minulosti a ted s tim MUSIM neco udelat. Ja to tak ale neberu. Ja se rozhodnu ted a na minulost se nedivam. I Jarda Dusek rika, ze clovek by mel zit v pritomnosti. Pro kazdyho to mozna znamena neco jinyho, ale ja to beru takhle. A kde vznika rozhodnuti? A jestli je vedomy? Nekdy je a nekdy neni. Kde vznika, to nevim. Ale clovek muze zapnout svoje srdce a to mu napovi, jak se rozhodnout. Podle me pravo naslouchani intuice je to pravy orechovy. Mozek toho moc nevymysli a kdyz jo, tak clovek zjistuje, ze ten vymysl byl solidni blbost a pak to rozhodnuti treba prehodnoti. A casem zjisti, ze poslouchat srdce je daleko lepsi, nez poslouchat mozek. Presvedcuju se o tom cim dal casteji.
Já Vám rozumím. No já ani tak netvrdím, že se nemůžeme rozhodnout. Tím příkladem spíše naznačuji, že člověk je při radě "proste se rozhodni" postaven do situace, kterou vůbec neví jak uchopit. Když poprvé uvidíte auto a někdo vám řekne "vyměň olejový filtr" , vůbec nebudete tušit co je to filtr, co je to olejový, kde ho máte hledat, jaké máto použít nářadí a kde tyto informace seženete. Jak se zachováte ? Zeptáte se, ale jak ? (se mám rozhodnout) ... a Pjér odpovídá "no prostě se rozhodni" . No, možná jsem jediný blbec, kterému to přijde minimálně podezřelé. Ad Matrix: No mě to co vědma říká Neovi připadá jako paralela s tím, kdy rozhodnutí již proběhlo v nevědomí, bylo k nám vysláno a my jako vědomí již pouze čekáme na toho holuba s tou zprávou, na ty znamení, které nám tu cestu ukážou. Takže my se již nerozhodujeme, pouze onu zprávu "zachycujeme" , nějaký ji musíme pochopit a pak použít. A samozřejmě to nás pak může někam posunout, nebo zabrzdit v závislosti na tom, jak přesně jsme zprávu pochopili. Pochopitelně, ... "Já" je i to co je v nevědomí, takže vždycky můžu říct "já jsem se rozhodl, ale pouze si nejsem vědom toho procesu, protože abychom se mohli rozhodnout, musím znát směr/cíl cesty, pak jsou rozhodnutí jasná, vtipné ale je že vědomé stanovisko se od toho nevědomého velice často liší a je v konfliktu. Takže abych mohl rozhodnutí pochopit, musím znát záměr duše. ... A zná ho někdo ? ..... Ber tenhle výlev spíš jako úvahu.
Lašéze si rád poslechnu při práci. Můj názor na tuhle výpověď je, že takhle nějak blábolí bystrý filozof kolem půl třetí ráno po třech malých pivech. Dělám si legraci :-) Ale troufám si tvrdit, že se v tomto případě Lašéz seknul hned několikrát a jak je pro tyhle roky specifické...tak v mnoha případech je doslova opak pravdou. V archetypech je Lašez zase doma a přesně to dokáže číst jak se říká zhora. Ovšem opírá se o mytologii, která není naše a proto mu uniká, že právě na českém území se inkarnovaly prastaré duše spíše za odměnu. Měl by si trochu dostudovat nově vyplouvající a dlouho zatajované poznatky o Slovanské kultuře a myslím, že by rychle obrátil hned několik listů. Jinak se mi moc líbila věta, kterou v Andách zhora dostal Petr Chobot -- "Jste POUZE smečka Duší, pádící vesele napříč vesmíry". vimeo.com/212017782 -- nejen o duši pěkně, srozumitelně a neoblomě promluvil Davídek na Cestách k sobě.
Milý pane. Víte co slyším z Vašeho nitra křičet? "Cítím se jako zbytečnej člověk. Nic smysluplného nedělám. A tak to půjdu zakrýt tím, že z toho osočím někoho jinýho. Třeba do komentářů pod videa na youtubu. Jó a teď se cítím zase o něco méně zbytečný. " Víte, ono většinou - nad čím se člověk rozčiluje - je jeho vlastní problém, komplex. Stejně jako na homosexuály nejvíce nadávají skrytí homosexuálové, na zloděje nejvíce nadávají ti, co kradou... Atd. Zkuste dělat něco pro planetu, ať se nemusíte cítit takhle méněcenně. A neupozorňujete na to. Obzvláště pod videi, která sledují lidi, zajímající se o psychologii.
