4.6.2018 - Divadlo za plotem, Praha Hudební lázně Dajána - www.dajanapraha.cz www.modrabrana.cz ------------------------Pjérovy nejbližší chystané přednášky: www.modrabrana.... a www.facebook.c...
V květnu jdu na přednášku Pjéra la Šéze do Hodonína. Už se moc těším a doufám, že bude přítomný i pan Milan. Ten týpek mne baví s každým shlédnutým videem víc a víc. A to jsem jeho povídání ještě před nedávnem přeskakovala. :-) Krásná práce, pánové, děkuji moc za vaší moudrost.
Možnost poslechnout si tyto přednášky ze záznamu, je nádhera a děkuji za to... I po tolika letech stále platné myšlenky... A nezbytný Milan a vana na začátku... Bez něj by to už nebylo ono ☺️
,,Ta arogance, toho našeho světa, dosáha takovýho stupně, že na nás musela být uvalena karanténa'' ... zajímavé slyšet tuto větu na přelomu března a dubna 2020 (:
doplním, protože moc pěkné slovo o ustoupení... Ten kdo chce poznat svojí slabost, musí poznat svojí silu, ten kdo chce poznat svojí měkkost, musí poznat svojí tvrdost, ten kdo se chce umět ohnnout, musí umět stát pevně...
Mám zkušenost s jednorázovou, těžkou depresí, která mě dva roky po narození dítěte měla dovést k zásadní změně života, jíž jsem neučinila. Ani jsem tehdy netušila, že bych něco změnit měla .K témuž mě dohnala až zhruba po dalších osmi letech prostřednictvím člověka, který mě k té radikální změně přiměl. To, za jak zvláštních okolností jsme se setkali a jak jsme na sebe od první vteřiny vzájemně reagovali, nemohlo být náhodou. Pak z mého života navždy zmizel a já jsem pochopila, že dosavadním stylem života dál žít nechci a nemůžu, protože mě to psychicky i fyzicky ničí /resp. že mému životu neprospívají někteří lidé/. Jakmile jsem svůj život začala řešit, většina mých zdravotních problémů se z ničeho nic vytratila, anebo se minimalizovala. Je to zvláštní, ale duše s námi opravdu tímto způsobem komunikuje a donutí nás vždy jít tam, kam chce ona. Snažím se jí naslouchat, ale často nerozumím. Jakmile uhnete z cesty, dostanete prostě za uši...já dostávám pořád. Už třináct let a někdy je to dost vysilující.)))
no ale kdo nikdy neuhnul, že... ;-) Posledně jsem si taky říkala, jestli jedno z mých náhlých rozhodnutí nebylo uhnutím, a nakonec z toho bylo setkání s někým zajímavým, takže zpětně určitě dobrý.
Je zajímavé, že dosah a význam určitých situací dokážete vidět až z odstupu, někdy i několika let. Někteří lidé nám prostě vchází do života jen proto, aby nám dali impuls ke změně. Sama bych se asi nepřinutila a nejspíš by mě to nakonec zabilo (somatizace není taky náhoda).
Mám pocit, že váš problém je v tom, že vy se tomu všemu bráníte, všem těm prožitkům, které vám působí nepříjemné pocity. Je to pochopitelné, když se stane občas něco nemilého a pak zase z toho vystoupíte a jste v pohodě, tak si řeknete - to je život, ale když jste v tom ponořena stále, jak soudím z vašeho komentáře, tak to už k "životu není". Ale to je jen ten váš pohled, pohled z pozice trpitelky, který vás v tom udržuje. Zkuste na to najít jiný pohled. Mně v tomto pomáhá určitý postoj k těmto nepříjemným prožitkům a pocitům, že Bůh to touží pocítit skrze mne. On sám to nedokáže, protože je láska sama, a tak si k tomu stvořil člověka. Jen skrze něho může pocítit jaké to je být smutný, zklamaný, mít strach ze života nebo smrti, cítit bolest na těle nebo na duši a ta nejvyšší "meta" je padnout na to své dno, kde je bolest tak velká, že nás to donutí všechno pustit a odevzdat se plně a dobrovolně Bohu, jeho vedení. To je jakési naplnění ega pokorou, kdy zjistím, že život zde je o vzájemné spolupráci člověka s Bohem a Boha s člověkem. Je to o uvědomění, že nejen ten lékař by měl být partnerem pro pacienta, ale i o tom, vnímat Boha jako partnera se kterým se zde konfrontujeme a spolupracujeme tím, jak prožíváme, vnímáme a jaké pocity v nás vyvolávají naše nejrůznější životní prožitky.
Buďte si jistá, že nikdy se po vás nechce nic, na co nemáte sílu, co neustojíte. Bránit se tomu přestanete v okamžiku, kdy pochopíte, že vše má svůj smysl, že nic se vám neděje bezdůvodně. Jde o ten pohled, jak na to nahlížíte. Možná má mnoho lidí této doby pocit, že žijí v naprostém chaosu a destrukci, ale to je jen proto, že dochází k razantní změně, které vždy předchází chaos. Je třeba rozbít to staré, aby z toho popela povstalo nové. A my jsme nyní v této době , kdy na planetu byly poslány ty nejsilnější duše, aby tu změnu provedli. Mějte tedy úctu k sobě, zahrnujte se láskou za tuto svou sílu a odvahu, vstoupit do tohoto prostoru v této době. Vnímejte v těch nejbolestivějších chvílích ochranu světelných bytostí, buďte si jistá, že v takových okamžicích jste v bezpečí boží náruče. Nebraňte se ale ani jakýmkoli projevům bolesti, dejte průchod svým emocím, svému pláči, prociťte svou samotu, prázdnotu i beznaděj. Zdá se mi, že vy tyto své niterné bolesti "maskujete" povrchní radostí, možná se do toho až nutíte, abyste zakryla své bolavé nitro. Ale tak to jen schováváte pod koberec, dovolte si to ze sebe uvolnit skrze projevené emoce. Vím o čem mluvíte, jsem sama celý život a často jsem si přála být už na konci této své bolavé cesty a moci žít krásnější život. Ale stále více zjišťuji, že to je jen jakýsi útěk před sebou samým, že je třeba se přijmout se vším co jsem, a tak se zahrnovat tou božskou, bezpodmínečnou láskou. To , že jste sama berte jako jistou výhodu, že jste nucena se spoléhat sama na sebe, vydolovat tak ze sebe své přednosti a využít je v životě. Stejně je to vždy o vás samotné, vždy je na vás , jak se v určité situaci rozhodnete, nikdo to za vás neudělá a pokud se necháváte ovlivňovat okolím, pak jen utíkáte před svou zodpovědností. Ptejte se vždy sama sebe, co cítíte, co je vám příjemné, co vás vnitřně naplňuje a za tím si jděte. Určitě vás nechci litovat, spíše vám vyjádřit podporu, že jste to ve svých těžkých situacích nezabalila, protože to je to, co by vás mrzelo ze všeho nejvíc. Jsme totiž duše, kterým byla dána možnost rychlého duchovního posunu a to je šance, která se nezahazuje.
Samozřejmě, že energie víry je i o pochybování, teprve když víra přeroste ve vědění, již nepochybujeme. Je jisté, že zde neprožíváme pouze to utrpení, to bychom opravdu neustáli. Je třeba ho vyvažovat i radostí a učit se lásce. Ona láska má totiž mnoho podob, dá se prožívat nejrůznějším způsobem, kolik je lidí, tolik je pocítění. Každý člověk má své specifické prožitky a své jedinečné pocity, láska může být nekonečně rozmanitá a tak jí Bůh prožívá skrze člověka a užívá si její rozmanitosti.
Promiňte, ale Milan Buchta nemá zdaleka takové charisma jako Pjér. Snaží se být zajímavý a vtipný, ale je spíš nudný - tedy aspoň pro mne. Přijde mi, že je takový "nucený". Nevím, kdo by ho chtěl poslouchat 2 hodiny... opravdu si nejsem zcela jist, že tento člověk je nadán být rétorem... ale je to čistě můj názor, třeb se mýlím a Milan bude za pár let objíždět města třeba jako nyni Pjér... kod ví.
1:43min. To je pravda 13 rocne vezenie v skole to moze poskodit dieta na cely zivot. Sam mam hlboku traumu zo skolskej dochadzky. Bude mi 40 a stale mavam sny ze ma nutia tam sediet aj ked viem ze som ju ukoncil. Vecsinou ich posielam do pici a odchadzam, ale sen sa opakuje dlhe roky
hned zvostra takhle nazacatku ... uvadec hned na milana buchtu ze prej videl pred divadlem zaparkovanou vanu ten hned obratil ze kdyz si sel lehnout s jeho zenou ... hodne dobry :D
Bud prozivat dobre ale i zle emoce, nebo byt neustale v klidu.. Neboli, jak jiz jeden velky muz rekl, byt, ci nebyt, to je oc tu bezi.... Ja mam momentalne k tomu abych zil jako Buddha asi daleko, nedovedu si predstavit vzdat se napriklad uplne sexu.
Přednáška na téma šílenství. Za prdelí mi hoří koudel, ale já se budu raději zajímat, zda můj soused se projevil dle mých očekávání :) Tomu říkám- šílenství v praxi
