Díky za tohle video! Je mi 18 let, celý život jsem spíše introvert a vždy jsem to měl tak (ať už ve školce, ve škole či na táboře), že jsem se k někomu připojil a dokázal si na krátkou chvíli vybudovat "přátelský vztah", který se však záhy rozplynul po tom, co tábor skončil.. zkrátka mi nikdy žádný sociální kontakt nevydržel navždy, třeba od školky. Lidé zapomínají, odlučují se a s novými technologiemi, mobily a službami je najít si opravdové přátele stále těžším a těžším cílem. Obdivuju všechny, kterým přátelství fakt vydrželo od dětství, kteří jen tak dokáží na ulici oslovit nějakého člověka, vyměnit si kontakt a už s ním chodit ven, všechny, kterým nedělá problém vystoupit ze své komfortní zóny a odhodlat se oslovit dotyčnou a užít si to.. mé sebevědomí je však pokaždé na bodu nula a nedokážu vykročit kupředu, udělat ten první krok.. těžko se to vysvětluje. Člověk by při pohledu na mě mohl tvrdit, že budu takový ten typický f*ckboy s 5 holkama na každém prstě.. bohužel vzhled není všechno a byť jsem sám se sebou relativně spokojený, ta vnitřní náplň tam zkrátka není. Nemám jediného opravdového přítele, kterému bych mohl kdykoliv napsat a někam vyrazit, se kterým bych prožil spoustu skvělých zážitků a mohl se mu svěřit s čímkoliv, byť bych strašně, ale opravdu strašně rád někoho našel. Dokázal bych se celý den, celou noc koukat na videa o tom, jak se seznámit, jak na to, jak udělat první dojem, ale radši to nechávám na náhodě a zkrátka žiju tak, jak nejlépe umím - zaměřuji se na sebe, na svou kariéru a nepotřebuju k tomu nikoho jiného, jen sebe. Ano, občas by se fakt hodilo s někým někam zajít a užít si společně strávený čas.. ale osud tomu asi tak chtěl, abych zůstal sám. Mohl bych se tady rozepisovat hodiny, ale to nechci.. stejně by mě asi nikdo nepochopil a já bych opět ztrácel čas :D A zrovna u tebe, Martine, bych řekl, že ty budeš mít spoustu pravých přátel a spoustu lidí kolem sebe, kteří tě vnitřně naplňují pozitivní energií a se kterými máš ty nejlepší zážitky :D Každopádně parádní video, které mi přidalo určitě jakousi přidanou hodnotu - hážu palec nahoru! :)
Veľmi pekne napísané, ja tiež teraz zrovna nemám žiadneho pravého kamaráta ak nepočítam môj kamarátsky vzťah s mamou. Pred pár rokmi som mala kamarátku ktorú som brala ako najlepšiu kamarátku, no odvtedy čo odišla na gympel v 8.triede si nerozumieme. Proste sa zmenila a mne to je niekedy dosť ľúto, ale tiež si hovorím, že osud to tak zariadil a to proste nezmením. Či chcem, či nechcem osud mení veľa vecí v mojom živote a ja sa ho snažím žiť ako najlepšie viem.
Mám to úplně stejně. Člověk, který to se mnou táhne už 12-13et je moje nejlepší kamarádka. Momentálně mi je 15. Žádný jiný kamarád mi nevydržel, a troufnu si říct, že kromě ní nikoho nemám
Já moc přátel nemám. A jsem ráda, že mám opravdu jednoho nejlepšího kamaráda a kamarádku, kterým můžu říct všechno. Vím, že mě nikde nepomolouvají a vážně jim na mě záleží. A mě na nich taky.
Hodně lidí tady píše že mají jednoho nejlepšího kamaráda. A já vám to hrozně závidím. Já třeba mám hodně přátel, ale nemám nejlepšího. Takže se svým kamarádům ani moc nesvěřuju. Lidi, buďte rádi že máte jednoho člověka v životě, kterému můžete říct úplně všechno❤️
Víš, jak půjdeš životem, na nějakého 100% narazíš, věř mi. Možná to bude trvat, ale třeba to bude někdo, s kým strávíš celý zbytek života. Věř si. Přeji ti hodně štěstí, ať ho najdeš 😏.
Víš Martine, já si vždycky přála mít alespoň jednu nejlepšé kamarádku, se kterou budu moci sdílet všechny moje myšlenky, plány, starosti. Bohužel jsem byla vždy outsider a člověk, se kterým se nikdo nebavil. Měla jsem jiné zájmy než všichni ostatní - bavila mě hudba, zpěv, "svět celebrit" a i youtubeři. Když už jsem si našla kamarádku, přítelství vydrželo třeba 3 roky, ale pak se rozhodla mě ze života úplně vyškrtnout. Nejsem pro nikoho důležitá, nemusím mít ani sociální sítě, protože mi nikdo nenapíše. Přitom já bych se pro ostatní vždy rozkrájela a udělala pro ně vše, oč by mě žádali. Ani v práci se mi nepodařilo najít opravdové přátele, všichni byli o několik let starší, ve vztazích, řešili jiné problémy než já a nerozuměli jsme si. Teď jsem půl roku zavřená v bytě na home officu a jediný člověk, se kterým trávím čas, je můj přítel. A díky bohu za něj. Je to můj jediný kamarád a pokud přijdu i o něj, budu už dočista sama. Takže ano, mít 1 opravdového kamaráda je úžasné, nicméně pro některé je i to nedosažitelné.
Klobouk dolu za takovou uprimnost a uvedomelost v takovem veku..se vsim souhlasim a je to skoda,ze v dnesni dobe je spousta "povrchniho"..Drzim Vam palce a vic takovychto mladych lidi 🙏🙏🙏
Hezké video Martine, pokračuj v tom co děláš 😊 tak já osobně mám 1 nejlepší kamarádku přibližně 7 let a říkáme si všechno, nesoudíme jedna druhou. A pak mám cca 10 dalších bližších přátel(dvě různé party) se kterými se setkávám ale kterým se nesvěřuju. Jsme k sobě ale všichni upřímný a nebojíme se říct co si myslíme. I když kolikrát se stane, že si na sebe nevzpomeme dlouhou dobu a v těch chvílích, kdy se jako extrovert cítím příliš sociálně neaktivní a bez přátel, je tady vždy pro mě moje nejlepší kamarádka ❤️ dřív když mi bylo 15-20 jsem měla přátel vždycky víc, ale z těch všech mi vlastně zbyla jenom ta jediná a opravdová a jsem za to nejvíc vděčná 😊
Parádní video, já jsem moc ráda, že o tomto tématu někdo natáčí, protože sama jsem nad tím nedávno přemýšlela - dřív jsem se bavila se spoustou lidí, ale jen tak povrchně, zatímco teď mám opravdu tak 12 nejlepších kamarádek, se kterými jsem sama sebou a už mě vůbec nemrzí, když si na mě nějaká bývalá kamarádka za celý rok ani nevzpomene a naopak si moc vážím těch, které mám☺️
Na základce jsem měla jenom jednu kamarádku, se kterou se přátelíme už od útlého dětství, ale bohužel nebydlí ve stejném městě jako já. V páté třídě to bylo asi nejhorší. Pak jsem nastoupila na gymplu, v nové třídě si našla doboru kamarádku a v létě jela na tábor, kde jsem se seznámila s holkama, který zajímá Tolkien a další fantasy jako mě. Teď jsem v tercii a jsem šťastná. Máme svoji partu, se kterou jsem pravidelně v kontaktu přes WhatsApp a kromě toho i kamarády ve škole. Je zvláštní, jak se mi od dětství počet kamarádů tak rapidně zvedl, ale myslím, že je to tím, že jsem se dostala do nové komunity, ve které už lié měli stejné zájmy jako já. Tvoje video bylo opravdu skvělé, Martine! Přeji hodně inspirace.
@@beatasvecova7020 já jsem taky v sedmičce a mám jen jednu opravdovou kamarádku, kterou nikdo nemá rád. Ostatní moje ,, kamarádky" se tak jen tváří a v té nejmíň očekávané chvíli mi ,, vrazí kudlu do zad."
Já nemám žádného kamaráda.... je tomu tak protože jsem velice stydlivá a citlivá. S dnešními dětmi si nerozumím- alkohol a cigarety mne opravdu nezajímají... spíše seberozvoj,esoterika,čarodějnictví a tak. Prostě se mi zdá že u těch vrstevníků co jsem přemýšlím na 16 let úplně jinak... vždy jsem byla extrovertní ale - už od školky jsem netolerovaná mezi dětmi... proto postupem času jsem se stala introvertem ale extrovertem když člověka poznám. Samota je krásná na sebepoznání a klid. Však to nejde furt být sám kolikrát~ funguje tu rovnováha a proto na samotě je pozitivní stránka sebepoznání,klid,čas na sebe a co nás baví,seberozvoj-TY**** negativní stránka je samota,smutek občasný,nikdo komu se lze svěřit,neprožívaná radost s někým,učení se od druhého není. Tak to mám já.🤍🖤
@@Daniela17 Přesně takovou kamarádku hledám...vůbec nechápu, proč je nás tak málo, přijdu si jak mimozemšťan tady..Divím se, že někdo takový fakt existuje:D Jsem taky extrovertní, ale nepříjmaný, hodně jiný, strašně bych rád s někým sdílel myšlenky, seberozvoj, duchovní témata...mít se komu svěřit...Vůbec mne nenaplňuje to, co mé vrstevníky. Kdyby alespoň bylo lehké najít někoho, kdo by nám rozuměl a zůstal tu pro nás :(
Pokračuj dál v těhlech videích. Jsou skvělý. Je to pro mě občas pocit, že slyším svůj názor z úst někoho jiného. Už se těším na příští video! K otázce: Momentálně nemám úplně takovýho toho nejlepšího kamaráda (prostě jsem nepotkala nikoho, kdo by tím nejlepším kamarádem mohl být), ale mám pár dobrých přátel, kterým můžu věřit a můžu se jim svěřit (cool ono se to rýmuje 🙃), když potřebuju.
Super video ❤️ souhlasím s tebou, jak si říkal, že hodně lidí má v dnešní době problém mluvit face to face, tak já to mám přesně naopak, radši mluvím s lidmi osobně než přes zprávy nebo voláním 😃
Tenhle novy obsah je super :) Mne je stejne jako tobe a taky mam pocit, ze cim starsi jsem, tim mene kamaradu mam a spousta tech starych se mi odcizila. Uprimne ale ani nemam moc motivaci si budovat pratelstvi s nekym novym, protoze to fakt chce hodne usili a cim starsi clovek je, tim tezsi mi to prijde :D Jsem rada a vdecna za tech svych par pratel, ono je stejne skoro nemozny udrzovat vice pratelstvi na nejaky kvalitni urovni :D
Přátel mám celkem dost, ale takových přátel, který si se mnou uprostřed noci budou volat protože nemůžu spát, nebo kteří za mnou přijedou když se něco nehezkého stane mám málo - přesněji dva. Už několikrát se mi stalo, že člověk, se kterým jsem si byla blízká mě ve chvíli kdy jsem ho nejvíce potřebovala opustil. Je smutné když se s vámi člověk baví několik let a v nejhorším se na vás vykašle a vy mu i přes to věříte a jste tu pro něj. Proto říkám, přátel, které když potkám na ulici tak spolu pokecáme je mnoho, ale opravdových přátel, kteří by za vás dali ruku do ohně, je vážně málo. :)
Opravdu moc se mi líbí, jakým směrem se ubírají tvá videa. Je to opravdu skvělé😍 Abych tedy odpověděla, já mám jen jednu opravdu dobrou kamarádku. Známe se tak od 3 let a chodily jsme spolu na základnu. Ona je jediný člověk, s kterým se ze základky stále bavím, jelikož vztahy s ostatními spolužáky jsem neměla vůbec dobré. Teď jsme obě na střední a nemáme moc času se vídat, ale obě dvě víme, že se té druhé můžeme svěřit se vším aniž bychom se odsuzovaly. Pomáháme si a taky víme, že si můžeme ve všem věřit. Jsem za ní moc ráda ❤
já jsem měla vždycky přátel řekla bych dost, ale během karantény se to dost protřídilo na ty co se zajímají a v kontaktu být chtějí a na ty se kterými jsem se každý den vídala ve škole a automaticky jsem je přiřazovala do 'sekty' přátel. Teď když už jsem si to srovnala a mám jasno. Mám kolem sebe zhruba 3 nejlepší kamarádky se kterými si píšu nebo volám skoro každý den, vědí o všech mích problémech (i když jich mám minimum) a vím, že jsou tady kdykoliv pro mě a můžu se jim svěřit se vším. Jsem za tu karanténu vlastně i ráda. Ale chtěla bych ti hrozně moc poděkovat za tohle video. Je to téma o kterém se moc lidí nebaví a je bezva že se někdo našel.. zkrátka si mi dost otevřel oči. Takže děkuji děkuji děkijii!!
Já si vždycky myslela, že pravé kamarády mám (byť asi cca 5), ale momentálně procházím těžkou životní situací a všichni se ke mně otočili zády. Což mě hrozně mrzí, protože zrovna teď bych potřebovala kohokoliv, aby tu pro mě někdo byl a je to opravdu těžké. Nikdy jsem se nikým moc nebavila, ve škole celý den jen sedím a koukám do zdi. Ven chodím jen, když si jdu nakoupit. To je vše. A právě lidi, které jsem nazývala kamarády, tak tu pro mě nejsou, přitom já bych se pro ně rozkrájela. A k té druhé části videa. Bohužel já zrovna jsem chudá a nemocná, takže přesně jak říkáš, máš naprostou pravdu. Ale na druhou stranu občas závidím, že někdo je v tomhle směru bezstarostný. Jako jasný, jsou lidi, co jsou na tom hůř, ale taky jsou lidi, co jsou na tom lépe. Díky za tohle video, večer mám nad čím přemýšlet.
mmm ahoj, promin, jestli rusim, moc me mrzi, cim si prochazis. Pokud potrebujes, muj instagram je: nikolass_kun a klidne mi napis. Sice jsem cizi clovek, ale rad pomuzu, napis a muzeme se bavit!
Byla jsem přesně tím člověkem, co měl kolem sebe hrozně moc "přátel". Snažila jsem se všem zalíbit, i když sama se sebou jsem měla problém. Byla jsem tu pro všechny i pro ty, kteří tu normálně nebyli pro mě. Snažila jsem se zavděčit i lidem, o kterých jsem věděla, že mě za rohem pomlouvají. Jednoho dne toho na mě už bylo moc a řekla jsem si, že to takhle dál nejde. Začala jsem uplně od začátku. Na nikoho se nespoléhat, nikoho nemít za kamaráda. A musím říct, že to bylo to nejlepší co jsem mohla udělat. Od nikoho nic neočekávám, soustředím se sama na sebe a hlavně, už je mi prostě jedno kdo co říká. Je to můj život, tak proč řešit jejich myšlenky:)
Je mi 18 let, do 9 třídy jsem vždy měla u sebe člověka, kterému jsem mohla věřit, ale nikdy jsem neměla moc kamarádů. Vždy mě spíše všichni šikanovali a já jsem se cítila úplně k ničemu, ale měla jsem jednu kamarádku a jednoho kamaráda, s kterými se bavíme do teď a nedám na ně dopustit, sice už se nebavíme tolik, protože bydlíme od sebe daleko, ale stejně dokážeme si pomoct, ať se děje cokoliv. Pak jsem šla na střední a najednou jsem zjistila, že skutečné kamarády jsem vlastně nikdy neměla, teda až na jednu kamarádku a kamaráda s kterými se bavíme do teď a jsem ráda, za to že je mám. Na střední jsem poznala 4 super lidi, s kterými se bavíme do teď a jsou fakt strašně moc fajn a nedám na ně dopustit. Tak že mám 6 kamarádů, který mám ráda a můžu jim věřit. Sice mám pár dalších známých, ale těm už nemůžu tolik důvěřovat a s kterými toho máme hodně málo společného.
S tímhle vším co říkáš naprosto souhlasím. Sama to vidím, všichni se teď snaží nasbírat co nejvíc kamarádů na facebooku a sledujících na ig aby byli oblíbení. Pak všude dávají jak jsou šťastní, že mají tolik přátel ale realita je podle mě úplně jiná. Hlavně aby všichni záviděli kolik ten daný člověk má sledujících. Protože pak je cool a má přece úžasný život s tolika přáteli... no a později z toho vznikají pomluvy a žárlivost...🤦♀️😢
Ahoj Martine a spol a ostatní ,je mi 22 let a sleduju tě již dlouho.Minimálně 4 roky .Zaujal jsi mě především při cestování ,protože to je moje vášěn a dělám a budu to dělat celý život. Miluji to. Co se týče kamarádů ,tak mám spoustu známých díky sportu. Ale nejepších kamarádů mám 4 ,kterým můžu věřit a vím ,že jsou opravodvý. A pak mám i 4 nejlepší kamarádky :) + přítelkyně. Se všema se znám opravdu dlouho a je skvělý s nimi trávit drahocenný společný čas. Takže si toho velmi vážím a vážím si všeho a jsem vdečný za všechno ,co mám a co prožívám a co jsem prožíval. Ničeho nelituji. Jsem velmi poztivní člověk. Klidně bych si vybral tu možnost být nemocný a chudý ,protože tam je ta VDEČNOST SI VÁŽIT VŠEHO ! At už rodiny ,to ,že mám kde bydlet ,že mě nic netrapí a že jsem v pohodě. Chci vám vzkázat všem ostatním ,budte vdečni za každý nový den !
Parádní video ❤️ mne se za poslední rok počet "přátel" zredukoval tak o 90 %, napřed mě to opravdu hodně moc mrzelo a měla jsem z toho deprese, když to beru teď, s mírným odstupem, jsem (asi) ráda. Prostě to tak mělo být. Radši budu sama, než žít v nějaké iluzi.
Já prakticky žádné opravdové přátele nemám. Mám spoustu kamarádek a kamarádů, ale nikdo mi není tak blízký, abych ho mohla nazývat přítelem. Věnují se časově náročnému sportu, kde mám taky pouze kamarádky. Měla jsem dříve jednu opravdovou kamarádku, se kterou jsme si říkaly vše, ale teď jsme se po dlouhé době odcizil. Každá máme svůj vlastní koníček, kterému se věnujeme naplno. Vídáme se stále, ale jen zřídka. Když se ale potkáme, je to fajn strávený čas.
Mě zase příjde, že to jak moc někomu důvěřujete a můžete se na něj spolehnout nezáleží na tom, jak často se tím člověkem vidíte. Mám pár kamarádů, se kterými se vídám několikrát týdně, ale většinou neprobíráme osobnější témata. Naopak hodně lidí, o kterých jsem si myslel že mi nejsou moc blízcí mě překvapili, tím že tu pro mě byli i v těch nejhorších situacích. Myslím, že nejvíce záleží na povaze té dané osoby.
Mám kolem 6 pravých kamarádů a jsem za ně šťastný, víc jich nepotřebuju, protože mi dávají do života vše co potřebuji. S něma jsem šťastný i když nejsem oblíbený a myslím že tak by to mělo být.
Ahoj, super video! Já mám pár opravdových přátel a stačí mi to, protože jim můžu věřit. Já moc přátel, normalnich nebo pravých nemám, protože vždycky když jsem si našla kamarádku, tak mi začala poroučet a pomlouvat mě za mími zády, říkat mi co mám v životě dělat a nedělat (například : Přestaň číst ty knihy! Jsou blbé! (A další jiné věci)) Trvalo mi to dlouho než jsem si našla právě přátelé... Začala jsem se více bavit s klukami, kluci mi více rozumí a nikdy mě nepomlouvají... A vznikla parta... Já a mí 3 kamarádi, pravý kamarádi :) Hodně holek se mi potom posmívalo, za to, že se bavím s klukami, ale mě to nevadilo... A jsem ráda, že jsem se kvůli holka nepřestala s klukami bavit :) Přeji hezký večer :)
Vlastně ani pořádně nevím, co to přítel je. Není to vina nikoho jiného než mě, protože prostě nejsem schopna udržet s někým kontakt. S člověkem, s kterým jsem třeba před rokem trávila každý den, teď ani nedokážu prohodit pár slov. Nechci ublížit člověku, který mě bude brát za přítele a já mu pak neúmyslně bodnu kudlu do zad, když nebudu cítit totéž. Občas si připadám jako zrůda, že jsem tak sobecká, že si radši kolem sebe udělám skořápku a zůstanu sama, než abych tomu dala šanci.
wow, já čumím. Strašně se mi líbí tenhle koncept videí, dobře se tě poslouchá a líbí se mi tvoje názory. Řekla bych, že tohle je hodně důležité téma a je potřeba o tom mluvit. skvěle jsi to popsal, hodně věcí si odnesu. Like a hlas do soutěže k tomu :) k otázce: Jsem velký extrovert, zapojuju se do každého projektu a proto mě zná hodně lidí. Všichni si na mě ukazovali jako na holku, co se kamarádí s každým. Ale vždy jsem byla sama. Znali mě stovky lidí, to ano. Ale bylo mi to k ničemu, protože jsem neměla nikoho, komu bych mohla říct s čím bojuji, co prožívám a jak se doopravdy cítím. Teď mám 3 opravdové přátelé, před kterýma si nemusím na nic hrát, nemusím mít masku a vyhovuje mi to. :)
Mám jednu nejlepší kamarádku, nikdy jsem neměla více pravých přátel. Mám ještě pár přátel se kterými se bavím ve škole. Jsem ráda, že se bavím s člověkem, kterému můžu věřit a vím, že mě má rád, takovou jaká jsem.
Těch fakt dobrých přátel mám tak asi 5. Několikrát týdně jsem se dřív viděli, ale protože je teď covid a oni bydli v Praze a ja pul hodiny od ni. Před covudem jsme se videli 5 krat tydne ve škole a někdy o víkendu, ale za těhlech pár přátel jsem moc ráda 🥰🥰
Já kamarádů moc nemám. Je to asi i díky tomu, že 3x týdně trénuji a se školou nestíhám hledat a tvořit nové (dobré) kamarády. Mám jen kamarádky ze sportu, se kterými se vidím často, ale určitě nemůžu považovat všechny za ty blízké kamarádky. Je pravda že teď věnuji hodně času i mému příteli. Občas i na úkor kamarádek. Jen doufám, že si to časem sedne a bude to dobré. Snad si najdu i tu nejlepší kamarádku/kamaráda.
Asi čtyři kamarádky mám jako nejdůležitější, ale kolikrát mám pocit, že jim stejně nedokážu "něco" říct. Nevím proč, ale furt se bojím, že to budou brát jinak i když vím, že by si ze mě srandu nedělali, neodkoply mě, ale prostě jim to nedokážu říct i když je mám hrozně ráda. Myslím, že je to spíš chyba ve mně. Já jsem děsně užvaněnej a všem otevřenej člověk, ale nevím jestli je to úplně dobrá vlastnost, pokud nedokážu být otevřená k těm které miluji.
Já mám jednu opravdu hodně dobrou kamarádku, se kterou sdílím všechno i ty nejniternější pocity, můžu jí důvěřovat úplně se vším, kdykoliv jí můžu zavolat a ona to zvedne, i když je v práci.. Pak mám další dvě blízké kamarádky, ale ten vztah už není tak "jednoduchý" je tam nějaké ALE, kvůli kterému musí být jedna či druhá strana opravdu hodně tolerantní.. A ostatní lidé se kterými se bavím nelze nazývat jako kamarády protože jim nemůžu plně důvěřovat.
Na základce jsem měla hodně kamarádů ,ale jak jsi říkal bylo to ,protože jsme kazdej chtěli být co nejpopulárnější a hledali jsme si kamarády všude. Takže jsem někdy ani nevedela ,kdo me to pozdravil. Teď když už jsem na střední je vsechno jinak. Kamaradu mám tak akorát. Ale pratelum, kterým věřím a pomáhají mi v těžkých situacích je jen par a jsem za ne rada 💜
Mám dvě kamarádky opravdu s velkým K. Sice se nevídáme moc často, ale vím, že kdykoliv bude potřeba, můžu se na ně ve všem spolehnout a stejně to je i naopak z mé strany vůči nim. Přátelství nemusí znamenat, že se vidíte několikrát týdně, ale kdykoliv, když je nejhůř, tak ten člověk tady pro tebe je. Naopak přijít o kamarády je strašně snadné. O jednu falešnou kamarádku, o které jsem si myslela, že je pravá, jsem přišla nedavno. Obrátila se ke mě zády a projevila jen svoji sobeckost. Z našeho přátelství se stala skoro až nenávist. A to jen proto, že se s ní rozešel kluk a se mnou můj přítel stále je. Nemohla snést tu (podle ní) "prohru" a ještě mi vyčetla, že je to moje vina (přičemž jejího kluka neznám skoro než z vyprávění...).
Poslední dobou tohle vnímam dost podobně. Ještě před rokem a půl jsem měla kamarády na každym rohu, protože pro mě není problém se s kýmkoli cizím zakecat a prostě si sednu skoro s každým. Ale pak přišel moment, kdy mi došlo, že většině z nich ani nemůžu říkat kamarádi, protože buď jsme se skoro nebavili a nebo (bohužel v hodně případech) byl strašně toxic a jenom mě využívali, což mi nedocházelo, protože jsem prostě nechtěla bejt sama a byla jsem ráda, že se mnou mluvěj. Poslední rok a půl mam trochu depky(z mnoha různých důvodů, který tu nechci rozebírat), a v podstatě jsem postupně přestala tolik mluvit s lidma. Nebo, abych byla přesnější-- přestala jsem začínat konverzace s lidma který znám. Ukázalo se, že si toho ani nevšimli a většina z nich se se mou nepřišla bavit sama od sebe (včetně spolužaček, který kolem mě chodili každej den aniž by mě pozdravili). Takže teď mám dvě kamarádky, který můžu zárověň brát jako nejlepší kamarádky. Celkem změna oproti holce s kamarádama všude kam se podívá. Ale upřímně jsem za tuhle změnu ráda, protože i když svoje kamarádky nevídam každej tejden, jsou to lidi, se kterejma můžu bejt tak sama sebou jako s nikým jiným a to je co říct, protože já jsem většinou sama sebou s kýmkoli i když se to nehodí. Well, vzhledem k tomu, že tohle je asi ten nejdelší komentář, co jsem kdy napsala, asi bych to už měla nějak ukončit, takžee... Kdo jste tenhle velmi optimistickej komentář reálně dočet až sem, zkuste se trochu zamyslet nad tím, jestli jsou vaši kamarádi real kamarádi, co vás neopustěj ani v tom nejhorším, protože jestli nejsou, asi by jste s nima neměli ztrácet čas.
Kamarádů jsem měla jako malá málo, protože jsem upřímná až to někdy bolí a tohle se do dneška se to nezměnilo. Momentálně nemám nejlepšího kamaráda, ale mám 3 lidi mimo rodinu na které se mohu spolehnout. Každý mi do života přináší něco jiného a já doufám že i já jim.
Když jsem se nad tím tak zamyslela tak taky nemám moc kamarádů. Mám pocit že se bavím jenom s lidma ze třídy, s pár lidma s vyššího ročníku a asi 2 lidi se kterýma jezdíme na dovolené. Jednou za rok se bavím asi s 6 lidma na táboře. V rodině mám dobrý vztah asi jenom s jendou příbuznou o které bych mohla říct že je moje kamarátka no a pak už tu jsou jenom lidi s Internetu, z toho jsem se viděla jenom s 1. na živo
já mám třeba pět opravdových přátel a zbytek je jen sto lidí kteří mě jen znají berou mě jako straaašně velkou kamarádku a přitom by pro mě v životě nic neudělali a doopravdy ani neví kdo sem, jaké mám zájmy co mě ve skutečnosti zajímá a vlastně je já skoro vůbec nezajímám. Ale nechci si teď stěžovat těch pár lidí co jsou vážně kámoši a ktěří mi pomáhájí ve věcech co mě trápí a v mých problémech jsou opravdu dostačující, nikdy bych o ně nechtěla přijít a nikdy bych jim nechtěla ublížit
Měla jsem tak nějak normálně přátel (20) ale po delší době jsem zjistila, že se na ně nedá spolehnout, pomlouvají atd. Pak jsem ale našla 2 kamarádky a ty jsou super jsem ráda že je mám a jsou to jediné kamarádky kterým se sveruji a chodím snimi ven. 😍
Mít hodně kamarádů není špatné, ale musíte dávat pozor. Co a komu říkáte, aby jste v budoucnu neměli problémy. Z osobní zkušenosti nemůžu nikomu na 100% důvěřovat. Takže bych rád měl jednou nejkámoše
Naprosto s tebou souhlasím, přátel nemám sice zas tak málo, ale mnoha z nich můžu opravdu věřit a mám je ráda🤩 a doba, kdy jsme trávili čas bez mobilů a venku nebo třeba v družině mi docela chybí (a to je mi teprve 16)😅
Mám kamarády, ale zádný není nejlepší. Občas pomůžou, občas já jim, ale od doby co me 2 blízcí přátelé fakt hodně zklamali se snažím na nikoho moc nevázat. Mám nevlastního bratra se kterým můžu probrat snad všechno a navzájem si dost vypomáháme a to je asi vše co aktuálně potřebuju. Pokud jste stejně lítostiví jako já, nemějte nejlepší kamarády.
Já jsem zatím žádného pravého kamaráda nenašla. Asi neumím dostatečně zaujmout, aby se mnou někdo začal komunikovat. Potom už nemám problém mluvit dál, ale ten první krok je pro mě hodně těžký. Teď se ani s novými spolužáky nemůžeme pořádně seznámit. Ale určitě, až se poznáme víc, se najde někdo s kým si budu hodně rozumět. Doufám.☺️ Tvoje nová tvorba mě baví.❤️
Já mám jednu nejlepší kamaradku. Před pár lety jsem měla třeba 20 hodně dobrých kamarádů jenže já byla vždy ta která se vším souhlasila i když jsem s tím vlastně nesouhlasila a dělala jsem to jen proto abych měla co nejvíc kamarádů.... A jak už to tak bývá když jsem dospívala můj názor se měnil a naučila jsem se říkat ne, jenomže to se spoustě mých "kamarádům" nelíbilo. Začali jsme se hádat navzájem se nesnášet. Pak už mi zbyly "jenom" dvě nejlepší kamarádky byla to Klárka💖(úžasný člověk bavíme se do teď a je to opravdu nejlepší kamarádka) a pak jsem měla ještě Lexi jenomže u ní jsem pak zjistila že se sennou vlastně baví kvůli penězům a o takové lidi vážně nestojím.
Já mam dvě nejlepší kamarádky a vůbec mi to nevadí lidé mi často říkají že mají o tolik víc přátel ale já mám od těch dvou o tolik víc podpory a přátelství radosti a nevím čeho všeho víc než oni od všech svých takzvaně přátel dohromady. Dříve jsem měla více přátel ale podrazili mě velmi bolestivě a pak mi tyhle dvě holky pomohly zpátky na nohy a jsem jim za to vděčná celým svým životem ať už jim řeknu cokoli budou mě brát takovou jaká jsem a já to mám stejně obětovala bych pro ne svůj život a ony pro mě nejspíš taky jsou pro mě jako sestry.
Já mám asi 9 přátel u kterých občas trochu pochybuju že mě mají alespoň trochu rádi 🥺 a pak jednu nejlepší kamarádku které strašně děkuju za to že se se mnou baví a hlavně mě podrží v té nejhorší chvíli 🤍
Ja to mam s prateli trochu slozity mela jsem dovy kdy jsem se ze vsema hadala byla proste na dne a nemela nikoho kdo by mi pomohl a k moji nejlepsi kamaradce jsem se chovala jak ke krave zahahla jsem ji do veci do kterych jsem ji zatahovat nemela a byla jsem na ni hnusna ale pak mi jedem clovek otevrel oci v karantene jsem si uvedomila ze to takhle proste nejde a ze se musim zacit snazit zit lepsi zivot ale na druhou stranu min premyslet pak jsem se skamaradila s vice lidma oredtala jsem se hadat a ted mam kolem sebe super lidi za ktery hrozne dekuju ale stejne jsou tu ti lidi co jsou mi nejbliz hlavne moje nejlepsi kamaradka ktera stala na tom lede se mnou a i kdyz jsem byla hrozna ona se mnou stala A. M diky 💛❤️ a pak je tam dalsi kolej lidi se kteryma se bavim taky hodne ale trochu min a pak ti ze kteryma chodim ven ale tolik se s nima nebavim kazdopadne vsechny mam nejradsi a moji celou tridu 6.b je ta nejlepsu trida a nikdy ji za nic nevymenim! ❤️❤️
Přátel jako takových mám spoustu. Jsem extrovert tak mi nedělá problém se seznamovat. Ale jen ta jedna je ta pravá a ona to moc dobře ví. Sice se nevídáme teď často, ale vím, že když mě něco trápí, mohu ji napsat nebo zavolat a postěžovat si a ona zas mě. Jsem moc ráda, že ji mám. :)
@@terkahajdukova6417 Nám extrovertům to přijde zvláštní, že třeba nikoho nemají, protože to neznáme. Ale bohužel někdy člověk špatně navazuje přátelství. A tak dlouho nikoho nemá. Ale věřím, že na každého člověka někde ten jeden pravej čeká. Podle mě se vždy ten jeden najde.
No já mám asi dvě opravdové kamarádky a jednoho kamaráda. Jsem ráda,že se na ně mohu kdykoliv spolehnout. Lepší je mít míň opravdových přátel než jich mít víc, ale pořádně si ani neříct ahoj a nebo s nimi ani nezajít ven. Ve školce se se mnou všichni bavili,ale když paní učitelka se zeptala například kdo to udělal, tak to všichni hodili na mě i když já jsem s nimi vůbec nebyla a neudělala jsem to.
Nebudu kecat... Dost mi chybí ba-dum-tsss... Ale tenhle formát videí není úplně k zahození... Jinak já mám kolem sebe teď momentálně 3 lidi, se kterými se teda nestýkám každý den, protože jsme se rozutekli každý na jinou vysokou školu a různé strany světa a republiky... Ale jsou to lidi, kterým můžu opravdu říct všechno a myslím, že i oni se mi svěřují se vším... ❤️❤️ #lovethemall
Na základní škole jsem měla nejlepší kamarádku. Byly jsme odlišný ale zároveň úplně stejný. Rozumněly jsme si a respektovali se. Ale teď jsem odešla na gympl a už se skoro nevýdáme😳.
Já mám třeba jednu nejlepší kamarádku a pak mám 6 kámošek a 3 kamarády a jsem s tím víc než v pohodě, ještě dva roky zpátky jsem třeba měla 1 bff a tři další kamarádky a 2 kámoše ale postupem času jsem přišla na to že je ani nepotřebuju a naše cesty se rozdělili, jo taky je to tím že jsem šla na další školu ale i tak se teď mám a cítím líp s těmi novými lidmi.
Takove ty fakt kamarádky, se kterými se vídám častěji, píšeme si, volame jsou tak 2. Pak jeste ze střední atd mám další cca 4 lidi, se kterými taky nemáme problém bavit se o čemkoliv a být sami sebou, ale je náročnější se vídat, nepíšeme si tolik apod 😊 jinak skvěle video, tenhle typ mě baví 💪😇
Já nikdy moc kamarády neměla, vždy jsem chtěla, ale moc to nešlo. Až 4 roky zpět ( teď mi je 21) jsem našla kamarádku s kterou si rozumíme fakt na 100% říkáme si o sobě absolutně všechno. Snad nikdy jsem ji nelhala protože není prostě důvod, když vím že mě fakt za nic neodsoudi. Prošly jsme si spolu fakt těžkým hnojem...teď spolu bydlíme a musím říct, že přátelství To pravé je něco neskutečného přirovnala bych to ke vztahu, ale už teď vím že, tak důvěrný vztah co mám s ní nedokážu mít s žádným klukem. Je hodně lidí co se obklopují dalšími lidmi, kterým říkají kamarádi a neví o nich v podstatě nic. Je to smutné, ale v dnešní době běžné.
Ak je chorý a chudobný tak sa s tým musí najprv vyrovnať, byť pozitívny a naučiť sa brať seba samého takého aký je a vyťažiť z toho. Nesmie sa začať ľutovať a padnúť do depresií. A zase bohatý a zdravý môže svoje financie a možnosti ponúknuť druhým a byť užitočný a nápomocný pre tých ktorí to potrebujú. Podľa mňa je jedno ako na tom človek je, či je chudobný, bohatý, starý, mladý, chorý či zdravý. Je to len na ňom a ako využije to čo má.
Opravdu jsem se zamyslela, kolik přátel mám a zjistila jsem, že nula. Já mám moji sestru. Je o víc jak deset let starší než já. A je mým životním vzorem, tak trochu i mámou. A hlavně člověkem, který by mě nikdy nenechal spadnout na dno.
Nemyslím si, že by se kvalita přátelství přímo odvíjela od toho, jestli daného člověka vídáme aspoň jednou týdně. Asi chápu, co mělo být poselstvím tohoto videa, ale je tu spoustu výroků, které prostě nedávají smysl. Nedávala bych do souvislosti se sociálními sítěmi strach z volání, tohle je problém, který má spoustu lidí napříč všemi generacemi a je spíš zapříčiněn tím, že je pro společnost nekomfortní nevidět cizímu člověku do obličeje než, že by lidem vadilo s někým komunikovat. Zní to sice idylicky, ale člověk už teď prostě nemůže jen tak někomu zazvonit u baráku, v dnešní době je spoustu věcí jinak, lidi se stěhují, nezůstávají na jednom místě, nestudují v městě svého trvalého bydliště, netráví čas jen za zdmi svého domu (teda, teď zrovna ano :D) a je téměř nemožné se sejít s někým, kdo bydlí v jiné části republiky nebo v jiném městě, bez předchozí domluvy. Záleží asi na tom na jakou věkovou skupinu tímhle míříš, ale já si dovoluji nesouhlasit.
Dříve jsem měla bližší kamarády a vždy se mi to vymstilo. Teď mám pár "kamarádů", kteří mě také zradili, ale protože potřebuji jejich podporu, abych zvládala školu a život tak se s nimi bavím. Oni mě berou jako kamarádku, jenže mají tolik jiných přátel, že si na mě neudělají tolik času kolik bych potřebovala (bavíme se spolu jen ve škole), aby byli mými bližšími přáteli.
No, já vlastně nevím kolik přátel mám. Sice bych to ráda zjistila, ale už tolikrát mě někdo nechal na holičkách, nebo mi lhal, že se spíš bojím to zjistit, jelikož, co kdyby se to stalo znova?
já mám popravdě přátel tak akorát, možná trochu míň, než bych chtěl, ale není to málo. Jenomže mi přijde, že každý z nich má určitou chybu. S některým se můžu bavit o osobních věcech, ale on sám nemá moc motivaci do života, není inspirativní, což demotivuje i mě. S dalším se zas dá bavit o úplně jiných tématech, je chytrej, ale není až tak sociální a přemýšlí jinak než já, takže o osobnějších věcech se s ním vůbec nebavím
Mám jenom 2 přátele kterým bych se svěřila úplně se vším. Potom skupinu asi šesti lidí kterým věřím a ráda s nimi trávím čas. Jsou tady lidi se kterými se bavím, ale není to nic vážného. A potom je tady skupina lidí se kterými mám skvělí vztah ale vídáme se jednou do roka třeba na táborech a nebo jsou to kamarádi z dětství se kterými to nějak vyšumělo. Nepočítám skupinu lidí který mi vážně nesedli ale i tak když se potkáme tak to snažíme hrát v klidu. :)
Mám pár dobrých kamarádů a pak moji osobní přírodní katastrofu. Moje nejlepší kamarádka je pro mě nejdůležitější člověk a bila bych za ní a ona za mě. Jak ona říká: My jsme se tak dlouho hledali až jsme na sebe zbyli ❤️
