Toto pravidlo ale platí jen u hustých koncentrovaných kyselin jako je právě sírová nebo fosforečná. Voda se bude silně zahřívat tak jako tak, na pořadí míchání v principu nezáleží, ale vzhledem k tomu že se v laboraoři lije z kádinky shora dolů, tak je výhodné lít kys. do vody - hustší kyselina jde rychle ke dnu a je snazší ji rozmíchat, předchází se právě vzniku té vrstva prskající vody. Velký objem vody na začátku ředění navíc většinu tepla absorbuje, protože voda má až anomálně vysokou měrnou tepelnou kapacitu. I při správém ředění je produkováno velké množství tepla a pro naředění např. na 50% je dobré kádnku chladit externě nebo ještě lépe přidáním pár kostek ledu přímo do vody. Ačkoli kyselina sírová není volatilní, vznikající vlhká pára z ohřáté směsi je dráždivá a určitě je potřeba ředit v dobře ventilovaném prostoru. BTW z tohoto důvodu je praktické si předem připravit mírně naředěný roztok, např. 64% kyselinu sírovou (cca 10 mol/L, tzv. chamber acid). V této formě už je kyselina dostatečně hydratovaná a další ředění není tak exotermické. Pro účely neutralizace je se hodí mít po ruce hydrogensíran sodný (viz pH minus - bazénová chemie) - výhodou je že lze skladovat v suchém stavu a stále jde o poměrně silnou kyselinu (pH < 1 při koncentraci 1 mol/L). To naředení předem je také praktické kvůli dýmavosti některých kyselin (třeba 20% HCl už téměř nemá výpary protože naředěním klesl tlak par roztoku pod atmosferický tlak). Další látky kde je potřeba brát ohled na silnou exotermii jsou např. chlorid vápenatý a hydroxidy. I zde vznikají dráždivé výpary. Také se nesmějí míchat koncentrované roztoky kyselin a zásad, oxidantů a reduktantů apod. Zvláště ve velkých objemech jsou exotermické reakce nebezpečné, neboť je zde dlouhá akumulační fáze, kdy se zdánlivě nic neděje a chemik se může nechat ukolébat a přilévá činidlo dál. Zahřívání však urychluje reakci, což vede k dalšímu zahřívání a tato pozitivní zpětná vazba způsobí že se reakce vymkne kontrole. Vždycky je dobré kromě ochranných pomůcek mít ještě po ruce prostředky pro rychlé zastavení reakce (tzv. quenching) - např. led, kyblík s vodou, soda bikarbona pro případ polití atd. atd.)
Wekon žije.👍 Už jsem si říkal, že tě skolil kovid. Jó, tohle už zkoušel Cody'sLab. Taky nic. Ale mýtus to není, protože sírová může mít teplotu nad 100°C a tvářit se jakože nic. To se pak stát může. Kde vlastně bereš koncentrovanou H2SO4? To se hodí.
Jsem rád, že jste se vrátil k tvorbě :-) Hned jeden dotaz k jedné konkrétní kyselině a jejímu použití, teda kromě tlačenky. Nechci na zahrádce používat glyfosát jako herbicid, proto jsem se rozhodl použít kyselinu octovou 10% nebo 25% u většiny návodů kde se používá jeko herbicid do ní přidávají jar (smáčedlo chápu), ale pak také sůl z důvodu lepšího účinku. Jen nechápu chemický důvod té soli netušíte co způsobí sůl v kyselině, že je to pak lepší herbicid? Kyselinu octovou by měli půdní bakterie za krátko rozložit a působí jen na horní část rostliny, tak jestli sůl je tam proto aby zasolila půdu a zničila kořeny? Zasolit půdu samozřejmě nechci, proto bych se soli nejraději vyhnul jestli nemá nějaké opodstatnění. Možná námět na video 🙂
No právě že sůl bude fungovat jako univerzální herbicid, bojím se, že ale zabije i to co nechceš. Jen málo rostlin snáší chloridy a je to třeba respektovat při výběru hnojiva. Když se chodí čůrat na jedno místo a vypálí to trávu, tak mám za to, že za to nemůže ani tak obsažená močovina v moči, jako vysoká koncentrace NaCl a KCl. Ty znemožňují rostlině využívat vodu, tuším.
@@Wekon Když už sůl tak je lepší draselná než sodná, ale také se snadno přežene. Např. NPK hnojivo obsahuje asi 5% draslíku. Draslík totiž rostliny potřebují nutně k životu (stejně jako dusík a fosfor), ale sodík jen stopové množství a více jim už neprospívá. My savci to máme opačně, potřebujeme hlavně sodík - máme na to vyvinutou i slanou chuť (tu dělá právě sodíkový kation).
Sůl (kuchyňská) je herbicid sám o sobě, ale záleží na složení a koncentraci. Je to kvůli tomu, že rostliny přijímají vodu osmoticky a to není možné, pokud je koncentrace iontů vně buňky vyšší než v okolí - voda je naopak tažená ven z buňky aby se koncentrace vyrovnala (osmóza). Může to vést až k tzv. plazmolýze (viz Wikipedia). Pro rostliny je sůl ve větším množství jedovatá kvůli sodíku, jiné ionty ale potřebují, například draslík, zinek, fosfáty atd. (viz NPK hnojivo). Jinak soli obecně zvyšují iontovou sílu roztoku nebo můžou stabilizovat pH (pufry). Směs kyseliny octové a octanu sodného se používá jako pufr, ale to tady asi nebude mít význam. Kyselina octová je slabá kyselina a při takto vysokých koncentracích (10-25%) téměř nedisociuje a chová se spíš jako organická látka - tuším že to bude pro rostlinu také jedovaté (při fyziologickém pH existuje téměř výhradně jako acetát). Přidáním soli do kyseliny octové se ještě sníží množství acetátu, ale v tomto případě jen nepatrně. Organické kyseliny jinak rostliny používají k vázání potřebných živin (např. mangan, fosfor).
Někdy není zbytí - například při přípravě kyseliny peroxosírové (Piraňa roztok) se přidává vodný roztok peroxidu vodíku do konc. kyseliny sírové. Je to nebezpečné, ale naopak by to bylo ještě nebezpečnější, protože při přebytku peroxidu by se mohl přiliš zkoncentrovat (kyselina odebere vodu, koncentrace peroxidu vzroste) a explodovat, ať už sám od sebe nebo katalyticky.
Skúsil by som ešte zmiešať objemovo 50/50 vody do kyseliny. Prípadne 25/75 Že by sa vlialo väčšie množstvo vody, čo by mohlo vyústiť vo väčšie špliechanie A, možno by som ešte porovnal destilovanú vodu a vodu z kohútika
Záleží co to je za kyselinu,(aq/konc) a poté na charakter kyseliny - při reakci je určitá entalpie (dh) což je extenzivní veličina kterou se vyjadřuje ,,vyzáření,, energie (nejčastěji v podobě tepla) respektive jde o rozdělení exo. a indotermních reakcí. Je-li dh zápornější tím povaha reakce bude více exotermní- po převedení kyseliny do vody se bude směs zahřívat kůvli rychlému vyvazování (rozkládání) vody-tj. začne se zahřívat (např. (H2SO4+H2O ----> HSO4(-) + H3O(+) ) Vidímě že H2SO4 je tedy dvojsytná kyselina a nebude mít tak rychlé vyvazování jako nějaká n-sytná kyselina. Myslím si že vezmu kys. trihydrogenfosforenou (H3PO4) která je již trojsytná, tak bude ,,vyvazovat,, vodu tak rychle že by jiz mohlo dojít k nějákému ,,výstřiku,, Ale nejde čistě jen o ten výstřik/explozi během exotermní reakce.....Vemu-li si HNO3, tak její teplota varu je 83 °C,tedy po nalití H2O vznikají její výpary které jsou kyselé, takže pokud by jste měli štěstí a vdechli to tak máte pouze poleptanou sliznici ale při styku s očima by mohlo hrozit oslepnutí... PS:(entalpie té reakce nezáleží pouze na sytnosti kyselin, jedná se pouze o ,,light,, verzi pro snadné vysvětlení- na internetu jsou některá veřejná skripta VŠCHT a pokud vás chemie zajímá tak doporučuji :) )
Nalil bych do koncentrované kyseliny sírové 30% peroxid vodíku v množství cca třetiny víčka od coca coly - reakce bude X násobně efektivnější než s vodou v takových minimalistických množstvích...
Dle mě jde také hlavně o to že když bychom lili rychle a ve velkém množství vodu do kyseliny tak by vyprskla kapalina do které lijeme u nás tím pádem kyselina.
Voda plave na hustší kyselině a může se přehrát dříve než se s kyselinou smísí - proto to prskání (je to vařicí voda s trochou rozpuštěné kyseliny) - to je problém při menším množství vody a nedostatečném míchání. Hustší kyselina naopak klesá ve vodě a veškeré teplo produkované hydratací se snáze rozptýlí - využívá se tepelné kapacity celého objemu vody. Jednou jsem omylem naráz smíchal H2SO4 se stejným objemem vody - vše se naštěstí smíchalo dost rychle na to, aby nedošlo k přehřátí vody. Žádné úrazy ani rozlití, jen kádinka měla skoro 90 stupňů.
