myslím, že ľudia sa boja všetkého, čo nepoznajú alebo na to niesu zvyknutý. Niekedy mávam sny, kde sa dejú nepochopiteľné veci ako napr. som v malej útulnej izbe, nič zlé, ale keď sa z nej snažím odísť tak sa dvere nedajú otvoriť. Takú paniku si ešte nezažil :D Zrejme to bude tým, že sa mozog snaží nájsť podobnú situáciu, a ako ju vyriešil, ale nič také sa mu ešte nestalo.
ten problém ze tmy jsem už někde na internetu studoval. Co jsem se dočetl, a myslím, že to je pravda, se tmy lidé bojí už od pravěku, kdy ve tmě lovili dravci. Člověk hůř viděl, většina dravců v tu dobu lovila a tak se jí člověk přirozeně začal bát. Proto prý taky někteří lidí spí s jedním okem pootevřeným. Člověk spal slabě a u toho nepřítomně sledoval okolí, kdyby náhodou.
Má otázka zní... Pokud bych malému dítěti dal do ruky krabičku cigaret a začal mlátit 2 železnýma trubkama o sebe a takhle to pravidelně praktikoval, zda-li by bylo takto možné si pojistit, že ono dítě nebude v pozdějším věku kouřit...
pozor aby nedostával pravidelný infarkty v trafikách a u pokladen :D spíš bych na něj ten kouř foukal a potom ho strašil, takhle si to aspoň zasociuje s tim smradem. ale nedělej to prosím :D
Musím ti poděkovat, protože jsi potvrdil moji teorii. Moje ségra se bojí pavouků, no a jelikož jsem viděl její reakce, když pavouka viděla, tak jsem se naučil, že ten tvor je prostě něco špatnýho. Toto jsem si uvědomil myslím rok zpátky a děkuju, že jsi to potvrdil. No a nyní je čas jít si stěžovat sestře :D
Stačí, abyste malému dítěti pustili třetí díl Pána Prstenů, druhý díl Hobita, nebo druhý díl Harryho Pottera a věřte že je nebudou mít v lásce po celý zbytek života. :D
Já to mam přesně z toho :)).. Vždycky , když si říkám , kde jsem pochytil strach pavouků , tak si vzpomenu na tyhle filmy a části filmů , který jsi vyjmenoval :D .x//.
Nejhorší je, že se na toho pavouka nechci dívat, nepřeju si ho vidět, ale zároveň musim mít zanalyzovanej každej jeho pohyb :D. To by mě zajímalo, jak fungujou i jiný fóbie... Já jsem třeba nevěděla, že trpim tryphofobií, dokud jsem to slovo nezaznamemala a následně nevygooglila. :D Přitom o tom nebyla zmínka v nějakým negativním slova smyslu.
Tryphofobii mam taky. Myslim, ze je to az teprve nedavno pojmenovana fobie a taky jsem premyslel cely zivot co to je.. No je mi spatne jen to ted tady pisu 🙈
Díky. vážně díky. Díky tomuhle videu jsem si uvědomila, že pavouka můžu srovnávat třeba s mouchou, co mi bzučí v pokoji. Je to jen hmyz, a proč se ho bát, proč bych se měla bát jen pavouka, když je vlastně úplně stejný jako moucha. Sice mám třeba vsugerováno, že to nadměrný množství nožiček a jejich pavučiny jsou fuj, ale i tak, moucha má zase křidýlka třeba. Už se nebojím, nekousne mě moucha, tak ani pavouk. :D
Pro mne platí tedy to ze mají velký počet končetin a sou chlupatý a máj hodně oči je to pro mne nepřirozený :) diky za vysvětlení :) bloumal sem nad tím dlouho :)
Toto mohu jen potvrdit. Můj strach z pavouků začal jednoho dne, který si i po necelých 20 letech čistě pamatuji. Byl jsem venku, na sídlišti a na zdi jsem viděl pavouka, chtěl jsem na něj sáhnout, protože byl zajímavej. V tu chvíli, ale přiběhla nějaká holka a když viděla pavouka, tak začala šíleně ječet, až mi z toho zvonilo v uších. To mě tak vyděsilo, že jsem se začal bát pavouků. Upřímě, nesnáším tu holku, mám zbytečný strach a musím v bytě udržovat naprostou utěsněnost všech otvorů, abych mohl v noci klidně spát. Setkání s pavoukem je pro mě noční můra.
Jako menší jsem se děsně bála pavouků! :DD ... Díky tomu, že jsem za trest musela udělat referát o Klepítkatcích (pavouci) a musela jsem jednoho i chytit a dělat na něm pokusy (zatracenej učitel biologie) tak mě mě začli STRAŠNĚ fascinovat a od tý doby je spíš mám ráda :D
S tím práškem proti bolesti jsi mi něco připoměl. Pracuju v truhlárně a ublížím si dost často, ale prášek proti bolesti jsem si nikdy nevzal. Zato ale nadávám, a to dost a ani nevím proč, ale docela to pomáhá :D
Je tak hezké vidět, že ne všichni čeští youtubeři jsou hloupí! Super, moc díky, ráda koukám na tyhle zajímavosti a na tvoje "normální" vlogy, kde ze sebe neděláš blba ;)
2:20 - Takhle se náš pes naučil zavírat a otevírat okno u auta u dveří :D (elekrické),Jinak to dělá tak že přešlapuje packama u dveří dokaž nenajde spínač pak už jenom pustí a vytáhne hlavu z okna :D.
Podobně jako "získání" strachu z pavouků se tomu dá i odnaučit (blízká osoba). Jako malého mě babička strašila pavoukem. Měla gumovou tarantuli (či něco takového) a když jsem zlobil, tak mě s tím strašila, že mě kousne a podobně. Díky tomu jsem začal mít strach z pavouků, protože jsem si to spojoval s něčím špatným. Druhá část. Když máte z něčeho strach, či fobii, tak postavit se tomu čelem může pomoci. Když jsme se školou někam šli, tak kamarád měl na ruce pavouka a hrál si sním. Říkal jsem si, že když se nebojí on, tak nemusím ani já (byl to ten "záchodový" pravouk, dlouhé nohy, malé tělo), takže jsem si ho vzal. Od té doby s těmito pavouky nemám problém, ale když se pavouk více podobá tomu z mého dětství, tak fobii mám. U pavouka stejné velikosti mi vadí být v místnosti s teráriem ve kterém je bezpečně zavřený. Když je návrh ho vyndat, dostávám menší panický záchvat.
Když jsem viděl obrázek k videu, tak se mi vybavil "ftip" - Čeho se holky bojí a má to osum noh ? ... Skupinového znásilnění. xD Možná pro některé kruté, ale já prostě černý humor miluju :-)
Já jako malej s kamarádáma chodil po venku a chytali "johany" nezpomenu si na nejakej odbornej název proste pavou s malym tělem a louhýma nohama. A zbýrali jsme je a házeli po sobě a stejně i když sem toho pavouka se nebál sebrat, tak se jich bojim :D Ps: další pěkné video ;)
Hodně mne zajímá astronomie, kosmologie, fyzika, matematika, takže bych uvítal další vide a z těchto věd. Témat by bylo samozřejmě hodně. V poslední době mám pocit, že by někteří lidé potřebovali vysvětlit co jsou to zákony zachování, zejména zachávání energie a co jsou zákony termodynamiky, zejména druhý zákon. Zajímavé by bylo jistě vysvětlit například i radioaktivitu a jaderné štěpení, kolem toho je také spousta mýtů. Dále mne napadá třeba něco z kvantové fyziky, temná hmota a temná energie, symetrie ve fyzice, něco k Higgsovu mecahnismu, inflační model vesmíru... no bylo by toho hodně :-)
Návrh na Další video: Vliv chemických látek na organizmus člověka. Tím mám na mysli látky které se v běžném životě mohou dostat do těla člověka (kofein, kyselina mravenčí, vitamín C, alkohol a další látky třeba i cukr)
Já chápu, že tyhle videa jsou (podle diskuze) většinou určeny pro děti, ale stejně mi to nedá - uvedená behaviorální teorie má několik podstatných vad: 1) Jednak to není strach. U některých lidí může pocit z pohledu na pavouka přerůstat v paniku, ale u mě a u některých zde uvedených diskutérů je to varování. Pocit je to stejný, jako kdyby vedle mě ležela stříkačka nakažená aidsem a žloutenkou, z poloviny odstíněný kus plutónia, nebo třeba stometrový příkop. Nic z toho není aktivní nebezpečí a není důvod se bát, jen se mít velmi na pozoru. Tenhle pocit je imho vrozený, prostě proto, že se to hodně vyplatí. Pohled na pavouka automaticky přidává silný vykřičník, který se s ním asociuje a přirozená a smysluplná reakce je odstínit potenciální (nikoliv aktivní) nebezpečí. Bezpečně (rukavice) a velmi opatrně hodit stříkačku do koše, odstínit kus plutónia i z druhé půlky (nebo od něj odejít), či nechodit moc blízko k propasti. V případě pavouka je to snaha ho zabít, či odstranit. Pud "odstraň nebo zabij" je u pavouků obzvlášť silný. Imho to pochopí všichni, kdo někdy viděli rychlost, s jakou se pavouci umí pohybovat. U některých druhů je v podstatě nepozorovatelná, jen šmouha a už je o metr vedle. Proto pro některé lidi imho není možné pavouky jednoduše ignorovat. 2) To že by se jednalo o reakci naučenou/okoukanou od ostatních nedává smysl, neboť by se musela nutně objevit ve stejné míře i u dalších věcí. Z lezení na strom. Ze strkání drátů do zásuvky. Z bezdomovců. Z násilí. Z vlků. V podstatě z čehokoliv negativního, co se stalo asi stejnému počtu lidí, kteří byli v historii pokousáni pavouky. Ačkoliv se občas dají vypěstovat negativní pocity médii (například ze žraloků), není to to samé jako fóbie z pavouků. 3) Teorie o nepřirozenosti pohybu je imho také špatná, neboť existují i další tvorové pavoukům podobní, kteří ale lidi s arachnofóbií nechávají chladnými, ačkoliv se pohybují stejně, nebo alespoň velmi podobně. Jmenovitě třeba krabi a štíři. Důležitou roli zde bude hrát tvar těla a rychlost. --- Imho se jedná o evolučně vrozený strach, který se prostě určitou dobu vyplatil, neboť na jeho přítomnosti/nepřítomnosti záležel život. Kdo ví, třeba byla země dřív (jedovatých) pavouků plná :)
Hezký souhrn :) kromě tvé dobré připomínky, že důležitou roli hraje tvar těla a rychlost, jde hlavně o naše geny. Počátek VŠECH lidí je v Africe - a ta byla (a je) dříve pavouků plná (spousta druhů různě velkých, často jedovatých a i jinak nebezpečných pavouků muselo přidělávat lidem problémy). I když pavouk není ani zdaleka tvor, co zabije nejvíc lidí, určitě z něj má nejvíc lidí strach. Zajímavé určitě je, že to má v genech tak velké procento lidí - určitě to má něco společného i s tím, jak lehce pavouk všude proklouzne a také to, že ho přitahují tmavá místa.
@@Casillas444 ten počiatok všetkých ľudí v Afrike je prekonaná teória. Zaujímavé prednášky na túto tému má antropológ Stanislav Drobiševský (Станислав Дробышевский)
Jo to souhlasí. Vždycky jsem pozorovala a žasla nad tím kolik věcí se dítě naučí od lidí se kterýma žije - Já jsem totiž odmala v pěstounský péči a tak je jasně vidět - ne tohle na genetiku nesvedu :D Genetika negenetika s mámou mám takovejch společnejch manýrů až to hezký není :D Jinak to že strach z pavouků není můj mi došlo asi v deseti letech(Možná dřív už to splývá). To racionální poznání ještě umírnilo mé i do té doby nepřehnané reakce(Nejsem křičící tip). Nenaučila jsem se je milovat ale po tomhle osobním vhledu do situace už jen zkráceně říkám že se jich šťítím. Nerada na ně sahám a pokud na mě nedělaj žádný jumpscary (To se mi fakt stalo ! xD)tak nemám problém, dokonce i když po mě leze a není to po holý kůži tak cajk. Žijem v míru, u hlavy postele se mi usídlil klasickej černej pavouk s pavučinou a v pohodě jsem spala pár centimetrů od něj - Říkala jsem mu Herbert :D Ale pravdou je že i když se snažím o mír když dojde na velké uklízení radši pavouka vysaju než vynesu ven.
Ahoj :) Moc pěkné video, tak jako obvykle. Chtěla bych tě poprosit, jestli by si mi vysvětlil jak funguje paměť, jak jí procvičovat a tak... Je to z důvodu, že mě čekají příjmací zkoušky na střední školu a všichni mi říkají, ať se učím. Problém je, že jsem zjistila, že nevím jak... Byla bych ti moc vděčná, kdyby jsi o tom natočil video a myslím, že bych nebyla jediná :)
No, jsem ráda, že v tomhle videu nebyla žádná videa s pavouky, nebo jejich děsivé obrázky. Mám docela solidní fobii z pavouků. Z mojí nejbližší rodiny se jich nebojí nikdo. Ze vzdálené netuším, ale moc jsme se s nimi nikdy nestýkali. Já vidím pavouka a ječím. Nechápu proč, ale vždycky, když se v mém okolí nějaký vyskytne, tak běží ke mě. Mám šílené zážitky a můj nejděsivější sen, který si - bohužel - pamatuji už asi 17 let je s pavoukem. Nicméně synovi jsem vždycky nalhala, že jsem se jen lekla, až teď (7 let) zjistil, že se jich opravdu bojím. On je nemusí, ale strach z nich nemá a to žije jen se mnou od necelých čtyř let. P. S. - Opravdu netuším, proč jsem z nich tak podělaná. Nebojím se, že mě kousnou, nebo tak. Spíš mi přijdou opravdu děsiví a odporní, takže bych nejvíc souhlasila s tím zakončením tvého videa.
Já jsem se jako malá bála skoro všeho. Nejvíc psů, vos a tmy. Dnes už se překonávám a pokud jsou ti psi na vodítku, tak strach nemám. Ale kdyby nějaký jen tak běžel proti mě, to se vždycky snažím uklidnit, i když panikařím. A pavouci, když jsou malí a zůstávají na místě, tak mi nevadí. Ale velcí, co se ještě rozběhnou, ti mi nahánějí hrůzu.
V dětství jsem měla panickou hrůzu z motýlů. Brácha je přitom měl děsně rád a pořád doma nějaký lítal (přes léto). Pak je začal sbírat připíchlé a vyvěšoval si je v pokojíčku. Brrrrr.... S bráchou mám normální vztah bez křivd atd. Tak tím to nebude :D
Zažil jsem přednášky na Behaviorismus pana profesora Milana Nakonečného a musím přiznat, že díky tomu jsem vůči tomuto směru silně zaujat. Nicméně v pedagogice se jedná o směr velice efektivní. Možná bylo dobré ještě vůči tomu zmínit Jungovo kolektivní nevědomí, které se může předávat z generace na generaci. Nicméně ještě k Albertovi. Pokusy na něm ukazují až radikální objektivismus, kdy vědci neváhali zničit mnoho (a nejen) lidských osob pro získání objektivních výsledků, což nastoluje minimálně nějaké morální otázky. V případě Alberta bylo riziko jasné: vyvolání celoživotních fóbií (respektive jejich naučení). V 80 letech se pokusil další osudy Alberta (po pokusu s J. Watsonem) vypátrat jeden novinář. Zjistil, že se (jmenoval se zřejmě Thomas) nakonec dožil pouhých tří let.
Přiznám se jako malá jsem s pavouky neměla problém. . Až když starší sestra začala tropit scény kdykoliv kdy pavouka viděla, začala jsem po jejím vzoru taky. Když mi jednou řekla že člověk za život ve spánku spolkne až několik pavouků, začala jsem spát s peřinou přes hlavu a spím tak do dneška :D Matka si myslela že mě tomu odnaučí , když mi jako domácího mazlíčka zavře do sklenice pavouka... marně. Dodnes mám z pavouků fobii. Nevadí mi když jsou dostatečně daleko a když o nich mám přehled..
Dokonce jsem slyšel že ten pavouk má vlastně větší strach z nás než většina lidí z něj. Ale jinak dřív ani teď se pavouků nebojím jen když nečekám nějakého pavouka (který už je trochu větší např. Pokoutník domácí) tam kde obvykle není tak se trochy leknu.:-)
Skvělé video, jako vždy! Nevím, ejstli je to dobré téma, ale neudělal bys video o vnitřní motivaci? Tím myslím takovéto "rozhýbání" vnitřního slona, prokrastinace, lenost, co to je. V tomhle videu jsi to zmínil, když jsi říkal, že místo učení raději jdeme třeba uklízet. Četl jsem o prokrastinaci hodně článků a tak si myslím, že by to mohlo být zajímavé. Hlavně z psychologického hlediska je to zajímavé téma. :)
Zajímavé je, že když vidim např. mravence, tak se nebojim a můžu s ním udělat prakticky co chci. Ale když vidím pavouka, mám strach z toho že je pro nás nepřirozený, ale mravenec je taky nepřirozený, kouše a "prej" to od některých i bolí (já jsem to tedy ještě nezažil :D) ale přitom se jich nebojíme. Pak tu máme třeba roztoče nebo něco takového, jsou prakticky všude kolem nás, ale ani po videu s mluvením o roztočích se nebojím opřít o židly nebo si lehnout do postele. Já si myslim že mám strach z pavouků proto, že jsou nepřirození a "hnusný" a když bude pavouk na mně (třeba na zádech), nevím kde přesně je abych se mohl ubránit, pavouk mi ale nic neudělá (jen mě třeba pošimrá nebo mi někam zaleze např. pod oblečení ale to je tak všechno), ale stejně mám strach. Ale když na mě bude např. kočka a bude taky na zádech (třeba kdybych ležel a ona se po mě procházela) tak strach nemám protože kočka je většinou příjemná. Nebo když mi po zádech poleze něco jiného než pavouk např. veverka nebo něco co nepovažujeme za normálního domácího mazlíčka nebo příjemnou neškodnou věc. Veverka mi poleze po zádech, pocítím malý strach protože na to nejsem zvyklý. Ale ani když mě do těch zad kousne furt vím, že se "snadno" ubráním protože má větší rozměr a tím pádem teoreticky přesně vím kde je a můžu jí uhodit nebo se jinak bránit.
Video pekné ...ale od 0:00-5:20 mi príde ako offtipic, to že k nim máme vrodený strach na základe dedenia je podla mňa hlúposť, v priebehu histórie tu v Európe určite bolo viac ľudí zabito vlkmi, medveďmi a inými šelmami a aj tak nám prídu roztomilejšie ako pavúky. Podla mňa ide skôr o to že mi ako ľudia (cicavce) sa prirodzene viac bojíme hmyzu lebo nám príde odpudivý a neprirodzený o čom vlastne hovoríš až v posledných sekundách.
Všichni máme potomky v Africe a v genech to opravdu máme :) Pavouci byli nebezpeční hlavně tím, že proklouzli všude (narozdíl od šelem, které si dokonce občas člověk i ochočil).
Říkáš hmyz nám přijde odpudivy, u mě záleží jak co. Třeba čmeláci mi nevadí, dokonce mi přijdou roztomilí,přesto, že i čmelák, tuším, může kousnout. Ale zatim mě nekous, tak nemám strach. Pavouk mě taky ještě nekous, ale přesto se jich štítim.
Ve skolce jsme je s kamaradama chytali a zavirali je do domecku z lega. Nemela jsem s nima problem pouze v te skolce- jakmile byl doma, odmitala jsem se ho dotknout. A ted z nich mam uz jen ten strach. Asi to bylo tim, ze ve skolce jsme byli zvykli a kluci me s nima nestrasili, kdezto doma bracha ano. Nechapu se :-D
To máš recht, od něj by mě taky zajímal pohled na ženskou logiku a to naše naznačování :D. Já se o to pokoušela. To video nepochopilo snad ani pět % lidí :D třeba to je fakt na vědecký zkoumání
Mmm zajímací... J8 se v dětství pavouků nebála asi až do cca 10-12 roku... teď kromě Johany (sekáče) je nemusím a nesáhnu na ně... Nejhorší jsou ti červení brouci s tečkami, jak je vidím někde na zemi tak se bojím i toho abych na ně nešlápla :D (ne nemyslím berušku, ale ta je taky strašná) Určitě to další video s experimenty natoč ]:)
Protiva66 Ruměnice pospolná, ale ty ostatní ploštice taky nemusím :D Mě vadí berušky, kvůli tomu jak obsypou celé okno, pak pochcípají, a pak spadnou na zem :D
Zajímavé jako dítě jsem se pavouků nikdy nebál, až jednoho dne spadl babičce do vlasů a jak se ho babička tak bála tak mi to zůstalo v hlavě jako že jsou pavouci špatní :D Ale sekáčů (pavouci s dlouhými nohami a malým tělem) se nebojím. Spíš se štítím dotyku pavouka protože se mi nelíbí jeho vzhled :D
tak to rodiče mi v dětství říkali, jak jsou pavouci hodný a užitečný a roztomilý, takže nevim jak je možný že z nich mám panickou hrůzu... tyhle teorie dávají smysl a jsou pravdivé, ale v souvislosti s pavouky mi to moc nesedí, alespoň ne co se týče mě
Učitelka přinesla papír do školy. Na prvním obráku bylo 5 opic a žebřík na, kterým byl banán. Když se opice chtěla dostat pro banán tak je vědci postříkali vodou. A opice zmlátili opici, která tam lezla A takhle to bylo pořád do kola dávali tam po jedné nové opice pořád se mlátil... Podle mě něco podobného
konečně když najdu nějaký článek proč se bojíme a nebo jak se zbavit strachu po rozkliknutí stránky je pokaždé chlupatí monstrum přes celou obrazovku chválím děkuji :D
Já osobně se pavouků bojim, nebo možná štitim, na tohle video jsem koukal do konce, te´d jsem dokoukal, ale než na to zapomenu tak se aspoň 5x podívám pod stůl jestli mi nějakej neleze po noze nebo nepřibližuje se, přemejšlim čim to je, stejný to mam s hadama...
Jinak co se týče pavouků tak mě na nich konkrétně vadí ta jejich nepředvídatelnost. To, že dokážou být třeba půl dne na jednom místě a ani se nehnout. Pak ho na 10min spustím z očí a on nikde. Navíc může jít na jakoukoliv stranu nebo se spustit dolů. Brouci nebo jiná havěť většinou někam běží pořád, běží rovně (prostě tam, kam jsou nasměrovaný) a dá se tak určit jakým směrem se chystají.
Violet Ghazi Taky srovnej vzhled pavouků a klíšťat. Co se toho týče, klíště je malé a napohled naprosto neškodné. I když je pravda, že klíšťata jsou nebezpečná. Je toto samé jako kouření. Lidé kouří ikdyž si uvědomují, že je to opravdu nebezpečné (mohli byste namítat, že to může ovlivňovat závislost na nikotinu, což je asi částečně pravda).
Já mám rád pavouky když jsou tam, kam patří -> v pavučině. Líbí se mi, jak si tu pavučinu uměj udělat (křižáci jsou lepší, než pokoutníci), líbí se mi, že jsou to dokonalí predátoři. Od mala mám zálibu v krmení pavouků mouchama. Mám je prostě docela rád a taky si uvědumuju, že oni se mě bojí víc, než já jich. Ale jakmile ten sráč leze někde kde nemá, zafunguje u mě jakási arachnofobie a pavouk musí okamžitě umřít. Už mám na ně takovej šestej smysl, že když vejdu do místnosti kde je pavouk, tak si ho okamžitě všimnu. A taky se strašně leknu, začne mi bušit srdce, vyplaví se adrenalin a pavoukovi zbývá posledních pár vteřin života. Dokonce si pamatuju dvě situace asi ve čtyřech letech, který tenhle iracionální "strach" zapříčinily. Nebýt jich, tak bych je v klidu holou rukou vyhazoval ven.
