Já byl náměsičný jednou a docela jsem se i pobavil,když mi to rodiče vyprávěli,údajně jsem ve 3 ráno vylezl z postele,připravl snídani,oběd i večeři,nechal to na stole a šel si zase lehnout.
Mě se zdál sen, ve kterém jsem spadl/skočil z obrovské výšky a začal jsem zpomalovat, až jsem plachtil vzduchem a těsně nad zemí jsem zrychlil a probudil jsem se na zemi u postele. :D
Dneska jsem měl spankovou paralizu. Nejdříve jsem začal panikařit, protože se mi zdalo že na mě něco sedí a tlačí mě dolů. Začal jsem dost panikařit, ale pak jsem si vzpoměl na toto video a to mi zachránilo povlečení od posrání. Díky moc.
Heh... Můj bratr jednou v náměsíčnosti procházel bytem, a když se ho máma zeptala, kam jde, odpověděl, že jde prostě na záchod. Potom zamířil do spíže a vymočil se tam na podlahu a na dvě balení mouky... :DD
To sa stalo aj mne už veľmi dávno, v noci som sa pýtala mami či môžem ísť na záchod ona že ano a ja som sa pošťala pred dverami záchodovými. A potom som sa zobudila na to ako na mňa hučia rodičia že čo robím. :DD Mala som asi 4 roky. :)
Kámo, nechtěj to zažít, nemůžeš se hýbat, mluvit, často všechno co znáš zašedne a když ti nejde se probudit tak začneš volat o pomoc aby tě někdo vzbudil ale nemůžeš mluvit a je to hororovej sen kterej se nedá zastavit, fakt nedá zastavit
Zajímavost je, že jí lze vyvolat i uměle pomocí nějakého postupu. Na RU-vid lze najít návody. Když jsem to podle nich zkoušel, dokázal jsem ji vyvolat prakticky každou druhou noc. Pokud to člověk dělá cíleně, tak je to opravdu super zážitek. O poznání horší je, když ji člověk nečeká a v tu chvíli si neuvědomí o co jde.
Tak to jsi první člověk, kterého znám si "užít" spánkovou paralýzu. Já osobně ji trpím několikrát do měsíce. (Teď před maturitou jsem ji měla 3x v týdnu) A musím říct, že děsivější zážitky jsem v životě nezažila. Pokaždé mám velice silné halucinace, pocit stahování peřiny, slyším hlasitý křik a mám neskutečný pocit strachu. Je to jako horor v reálném životě. Dokonce i potom co jsem zjistila, že je to tahle paralýza, tak se mi jen zřídka povede ovládnout ten pocit strachu. Vždy se snažím si říct, že to je jen halucinace...avšak můj mozek vysílá signály typu chce tě to zabít, umřeš atd. Jednou dokonce jsem viděla jak můj bratr vstává z postele a jde ke mě. Samozřejmě jsem viděla jen černý obrys postavy. Když jsem zavřela oči a snažila se uklidnit, cítila jsem jak mě něco stahuje z postele a hlas mého bráchy mi šeptal do ucha, že mě zabije. Potom zase ten hrozný křik a stažený hrudník. Trvalo to asi 5 minut než paralýza povolila.... šíílené :D
My jsme bydleli ve dvoupatrovém domě :D měli jsme postele na půdách (prostě hezké moderní pokoje ne staré hnusy ) a no vzbudil jsem se v našem starém sklepě na schodech byla tma a zavřené dveře! FUJ to byl hnus!:D
Tuhle patalýzu jsem už měl dvakrát. Jednou jsem se ráno probudil, všechno kolem sebe jsem vnímal, ale nemohl jsem vstát. Chtěl jsem na někoho zavolat, ale prostě to nešlo, šíleně jsem se vyděsil. Realita se začala prolínat se snem, viděl jsem šedou postavu, jak ke mně natahuje ruku a volá na mně a pak jsem se probudil. Málem jsem se udusil, a měl jsem celé tělo umrtvené (jako u zubaře po injekci). Je psycho, že na místě kde stála zůstal hnědý flek na koberci, tak nevim, jestli to byl jen sen :(
proč když rychle vstanu, nebo udělám z ničeho nic rychlej pohyb, tak se mi setmí před očima, nic nevidím (mám oteřený oči), začnu se klepat a někdy i spadnu? :D Je to docela psycho, ale užívám si to..
Z hlavy ti odteče větší množství krve což asi zapříčiní že se na chvilku utlumí mozek. Taky se mi to stává, chce to chvíli sedět a počkat než se tlak vyrovná.
Prej to je nízkym tlakem, mě se to děje skoro každej den, když dlouho sedim, moc se nehejbu, jsem dlouho ve vaně, nebo krátce po probuzení vstanu, ale jsem na to zvyklej, jen asi tak 10s jsem skoro slepej, vidím třeba jen stíny, ale k nějakému pádu nebo tak to ještě nedošlo, ale znám lidi, u kterých to je horší..
Mně se to děje i třeba když dlouho zadržím dech a rychle hýbám hlavou. Dělám to třeba v hodině, když se nudím :D Spadnul jsem jen párkrát, trochu jsem se bál..
To se mi taky občas stává :( A taky se mi stává, že mam jenom černo před očima a motá se mi hlava. Je to docela psycho. :/
10 лет назад
To s tím tlakem na hrudi se mi stává celkem často. Po shlédnutí tohodle videa se mi možná trochu ulevilo, ale stejně mám pořád tu tendenci myslet si, že bych měl zajít na kardio.
Pravda nic s tím zkazit nemůžeš, ale že tě tlačí na hrudi při spánkové paralýze je důsledkem toho, že tvoje tělo při spánkové paralýze stále spí a to znamená, že máš zpomalený srdeční tep a to ty cejtíš jako tlačení v oblasti hrudníku. Z toho pak mozek vytváří halucinace při vypouštění svého halucinogenu při běžném snění a lidé pak například vidí při té paralýze jak na nich sedí například čarodějnice a nebo démon. (Pokud si svym komentářem myslel, že tě tlačí na hrudi při plně bdělém stavu tak si určo na kardio zajdi.) Například můj případ je ten, že se budím při spánkové paralýze na břiše a tlačí mě jakoby záda a mám pocit, že někdo nebo něco na mě sedí. :-D Ale jak říká ve videu Martin když si uvědomuješ o co jde, tak je to spíš už zážitek.
Halucinace...? :D Mně se moc líbí všichni teoretici a rádoby vědci... Noční můru, tedy sp.paralýzu jak se tomu dnes říká nemůžete pochopit a mluvit o ní,pokud ji sami nezažijete. Kecy a ohlupování. Nic víc.
Spánková paralýza se mi stala už několikrát a pokaždý to pro mě nebyl příjemný zážitek. Většinou se mi to stávalo v letních měsících. Moje zážitky byly ve směs stejný, jak tady popisuješ. To jest, nehybnost celého těla i hlasivek, pocit dušnosti, halucinace ( v mým případě černé stíny dětského tvaru ) a v posledním zážitku i pocit, že mě někdo tahá za nohu. Když se mi tohle stalo po prvé, tak jsem nevěděl, co se stalo a moje přítelkyně říkala, že mě ještě takhle vystrašenýho nikdy neviděla. Musim si zaklepat na zuby, protože už se mi to dlouho nestalo a doufam, že už nikdy nestane. Ještě jsem zapoměl dodat, že vždycky před tou paralízou mi začalo strašně hučet v uších ( pro jiné dementy, či vtipálky - ano v uších, ne v klacku )
Tak podmínky pro spánkovou paralýzu jsou podobné jako pro lucidní snění. Čím lehčí spánek, tím vyšší šance. Takže mírný zvukový ruch kolem, nadbytečný spánek, vyšší pokojová teplota atd. Myslím, že rozhodujícím faktorem je ležení na zádech. Vždy, když jsem měl paralýzu, tak jem ležel právě na zádech.
Úžasnej kanál! Neni to jen o tom jak někdo natáčí hru,kreslí svůj život,popisuje co si zítra vezme na sebe nebo odpovídá na nějaké přihlouplé otázky ze sociálních sítí. Ráda sem chodím a koukám i na věci které znám protože ty to umíš podat tak,že to snad každému musí být hned jasné ;) A ke spánkové paralíze: Chtěla bych jí někdy zažít,ale až tak ve 20 kdy nebudu takovejhle příšernej strašpytel,protože kdyby se mi něco podobného stalo teď tak bych do sebe před spaním lila co nejvíc energáků a dospávala bych ve škole :D Super video 👍
Tohle video je naprosto super, díky polopatismu snadno přijatelné. Musím uznat že jsem nikdy neslyšel termín spánková paralýza a přesto jsem jí už 3x zažil.. Když mi bylo dvanáct, měl jsem spánkovou paralýzu a při ní na mě seděl démon, vypadal jako ty staré kamenné chrliče.. Jen tak seděl v tureckým sedu, koukal na mě a nakláněl hlavu.. Tenkrát jsem měl hrozný strach a jakmile jsem se "znova" probudil a mohl se hýbat, zůstal jsem ležet uplně jak prkno abych neupoutal pozornost.. :D Pak jsem se rychle vrhl na lampičku a rozsvítil.. Podruhé se mi stalo že jsem ležel na boku a metr přede mnou někdo prošel do rohu za mojí postel.. Jak jsem nemohl pohnout hlavou a viděl "to" tam jít, pociťoval jsem velkou úzkost.. Po probuzení stejná scéna s lampičkou :D Po třetí jsem spal u kamaráda a prohlížel jsem si jeho pokoj, zaujal měl lustr ve tvaru jehlanu, zaostřil jsem na něj a on se začal nepřirozeně pohybovat jako ve vichřici, lítal sem a tam a zbytek pokoje začala pohlcovat tma.. Snažil jsem se vykřiknout, ale jen jsem hlasitě sýpal.. Je to zvláštní úkaz, jen ho dokázat využít.. :-/ Já se bohužel vždy vyděsil, právě tou bezmocností a přítomností neznámých lidí/věcí
Skvělý, na toto video jsem se moc těšila :) O spánkový paralíze jsem slyšela v jednom dokumentu o mimozemšťanech, právě jak jsi říkal, že si lidi myslí, že je unesli mimozemšťani. No, docela mě ta zaujalo :) Někdo z bráchovi třídy na základce prý v noci vstal, šel si sníst dort a v tý náměsíčnosti si ten dort vzal do postele a ráno byl jaksi celý od dortu... :D
Tý jo, mám asi štěstí že jsem ještě neměla spankovou paralyzu :D a ani jí nechci mít, to musí bejt hrozný prostě když se vzbudis a nemůžeš nic dělat a ještě k tomu vidíš nějaké postavy...
Spánkovou paralýzu jsem zažil relativně nedávno, tedy je to vlastně tak 8 let.bylo mi tuším 21, nebo 22. Probudil jsem se (to jsem věděl), ale nemohl jsem se ani hnout a měl jsem pocit jako když mi tělem projíždí elektřina, což zřejmě způsoboval rozpor v mozku, který nemohl ovládat končetiny i když by měl. Nicméně neměl jsem halucinace, resp. neměl jsem žádné zrakové vjemy. Já jsem slyšel hlasy, z nichž jeden nepříjemně pronesl: " Tak už věříš?" Prakticky i hned potom jsem se probudil dokonale. Tohle téma je opravdu zajímavé a už od dětství mě sny fascinují. A už od dětství mám želbohu velice živé sny, které by asi ostatní nazvali nočními můrami. Nicméně často bývají lucidní, ergo si uvědomuji že sním, ale v rámci možností dokážu ovládat své jednání. Samozřejmě ne úplně, to imho není možné a hlavně fyzicky není sen to co ralita. Tedy že mám odjakživa za barákem něco, ale ve snu je tam něco jiného, délka, čas, prakticky cokoli ve snu nepodléhá fyzikálním zákonům.. Ale třeba se mi stalo, že jsem si uvědomil že jsem ve snu a tak jsem prostě zašel za sousedkou, která jsem chtěl a prostě ji ve snu ojel. I když její tělo, potažmo celý sex byl jen výplodem mé mysli, z čehož je jasné že příliš neodpovídal realitě (neboli musel bych mít půl metrového ptáka, aby bylo možné to co jsem dělal. Nicméně, co chci říct, sny vlastně už třicet let ovlivňují můj život, protože se mi něco zdá každou noc a často to dokážu slovo od slovo povyprávět. Největší problém ovšem vidím v tom, že když se mi něco zdá těsně před probuzením, mám chvíli po probuzení problém rozlišit realitu, respektive zda to, co se mi zdálo, se se skutečně stalo, či ne. Z čehož pak vznikají (pro mne) trapné situace, kdy potkám osobu kterou jsem potkal ve snu a můj mozek nedokáže přesně říct, zda to, co jsem s tou osobou prožil ve snu je pravda či ne. Samozřejmě si uvědomuju že to byl sen, ovšem stejně je tady ten pocit. Ale na druhou stranu, pokud si blázen uvědomuje svou šílenost, tak přeci není blázen, není to tak? Sny jsou prostě ým prokletím, ale zároveň darem, jelikož mi přináší spoustu inspirace, ale také spoustu zážitků, které jsou ovšem ve finále k hovnu, protože se nikdy nestaly. Každopádně, tématika snů mě velmi zajímá, kdybys to chtěl v rámci "výzkumu" někdy probrat, jdu do toho. A tohle je vlastně první komentář co píšu k tvé tvorbě, takže přeju zdar, protože tvoje videa jsou něco, co patří k tomu nejlepšímu na českém jutubu. I když teda by Vědecké kladivo mohlo být delší:)
Mám to (spánkovú paralýzu) minimálne raz za mesiac a halucinácie vtedy moc nemám, no keď mám sú šialené, ale nejako od detstva som to bral celkom v pohode, síce som videl tiene, priesvitné ruky a tváre čo sa na mňa pozerali, akonáhle som sa z toho dostal, v kľude som spal. Jediné čoho som sa bál bolo že to dostanem opäť a cítil som keď to išlo prísť, no nedalo sa s tým nič robiť. Keď to pri zaspávaní dostanem teraz celkom dúfam že ostanem vnímať až kým s tým zaspím a budem lucidný, no zatiaľ sa mi to ešte nepodarilo :(
Mne sa snívalo, že som hral outlast a keď som sa zobudil, nemohol som sa pohnúť a mal som halucináciu toho Waltera, Wallridera a Gluskina, jak všetci stoja pri mne, držia ma a chystajú sa ma vykastrovať alebo niečo také. Potom som zažmúril oči, otvoril ich a nadomnou stála sestra s tým, prečo robím taký rámus :D.
Já zažila obojí. Ta paralýza je v tu chvíli, kdy probíhá něco strašnýho, ale jakmile se probudim, tak je to dobrý, u mě jí spíš provázej, než stíny, takové polosny, prostě vidim a vnímám, co se kolem mě děje, ale zároveň, ve většině případů, jdu po schodišti a za pár okamžiků se propadnu a oribudim se. Prvních pár bylo hroznejch, teď když už vim co od toho čekat, je to celkem v klidu.
Díky :) konečně dokážu pojmenovat to co se mi už několikrát stalo a já z toho byla tak vyděšená, že jsem se bála spát. Téměř vždy když se mi to stalo jsem se samozdřejmě nemohla hýbat ani mluvit, ale k tomu jsem měla i pocit, že nemůžu dýchat. Odtud se odvodil můj strach z bezmoci. :D Jako nepříjemný pocit jsem to přestala pokládat ve chvíli kdy jsem usnula na sedačce u telvize a byla tam i mamka, která mi pak řekla, že jsem říkala něco o němčině (kterou jsem se ve škole neučila) a taky jsem řekla jednu větu v němčině, kterou jsem si pravděpodobně pamatovala z filmu. :D
Když jsme byly s kámošema na jedný akci tak jeden kluk uprostřed noci na nás začal chcát, nejspíš byl náměsíčný. Je to opravdu zvláštní pocit když se probudíte a někdo na vás čůrá. :D
Jednou v noci jsem se probudil naprosto paralyzovaný (retardovaný :D), neviděl jsem žádné postavy, ale slyšel jsem v hlavě hlasy jak mě táhlým tónem volají. Velmi hnusné. Dodnes na to nerad vzpomínám.
Jako vždy pěkně vysvětleno. Já jsem teda nikdy spánkovou paralýzu nezažil, a mám z toho smíšené pocity, jestli bych to chtěl nebo raději nechtěl zažít.
Spánkovou paralýzu, to nevim jestli jsem měl, nevzpomínám si, respektive vybavuju si něco co by mohla bejt ona, ale ne tak docela a nevzpomínám si že bych to skutečně zažil (navíc já mam docela velkou představivost a občas si myslim že se mi něco stalo ale není to pravda) ale náměsičnost jsem zažil, popisovala mi to ségra protože já si to samozřejmě nepamatuju - seděla v obýváku u počítače, najednou jsem se objevil ve dveřích, zavolal jsem ,,mami!" a zase odkráčel do pokoje, teď ona si prej řekla co to bylo, šla za mnou a pak si pamatuju že jsem se vzbudil když mě tahala ze země na postel - v tý náměsičnosti jsem si lehnul tak že jsem nohy měl na posteli a zbytek těla na zemi :D
Spánkovou paralýzu jsem zažila dvakrát a konečně jsem přišla na to co to vlastně je. Neuměla jsem to dost jasně popsat a tohle je přesně ono. Poprvé se mi to stalo u mě doma připadalo mi že jsem se probudila všechno vypadalo normálně reálně pokoj, věci všechno bylo na svém místě, najednou se otevřeli dveře a začala ke mě přistupovat nějaká osoba, nebo spíše obrys nebylo vidět do obličeje nic, chtěla jsem hrozně křičet a utect, ale za boha to nešlo, probudila jsem se naprosto spocená a udýchaná, byl to opravdu děsný zážitek, po probuzení jsem to musela pěknou chvíli rozdýchávat.
Je to zvláští, ale spánkovou paralýzu mám vždy.. opravdu vždy, když třeba ve dne (dejme tomu v 5 odpol.) usnu a probudím se třeba po 3 hodinách.. a potom když pak jdu spát třeba kolem 23h. a ležím na zádech, tak.. celkově i když ležím na zádech tak dokážu lépe přemýšlet a nejde mi moc usnout, ale když jsem hodně unavenej, tak.. usnu i když jsem na zádech a to s kombinací toho, že už jsem předtím odpoledne spal ve mě vyvolá spánkovou paralýzu.... Proto teď vždycky spím na boku a když spím na boku tak se mi to stalo asi jen jednou, ale.. je to pro mě vždy snad ten nejhorší zážitek a před očima jsem viděl růžný příšery všechno ze všech hororů, slyšel jsem.. takovej.. jakoby kolem mě.. kroužil nějakej zvuk a vždy jsem cítil, když jakoby šel ke mě a měl jsem z toho vždycky husí kůži a nevím proč, ale.. já se normálně moc věcí nebojím, ale vím, že těhlech zvuků jsem se vždycky neuvěřitelně bál... a ještě si pamatuju.. vždy jsem si chtěl dát facku, abych se probudil, nebo zavolat pomoc, ale nic nešlo... Jedinné co mi v tomhle stavu jde je dýchat (překvapivě) proto vždy když se mi to stalo jsem začal hodně rychle dýchat a to mě většinou spolehlivě probudilo. Díky za odpověď, pokud jsi to vydržel dočíst až sem.. :)
ja tiez vsak nejako sa premôzem ono ja to mam asi tak: ked zistim ze som v spankovej paralyze tak este vnimam, da sa vsak upadat do hlbsieho spanku ovsem to som neskusal co sa stane, ale väcsinou sa snazim dostat do cim uvedomelejsieho stavu nakolko je to prirodzena reakcia, a neviem ci sa s toho dostanem az po skonceni s.p. alebo to spôsobim ja ale po prvykrat som mal pocit ze som sa s toho dostal sam :D takze som bol stastny
Dík za tohle video, stalo se mi to jen jednou, probudil jsem se v noci a slyšel sršení (jako od prskavky) které projelo bytem a vstoupilo do ložnice (skrz zavřené dveře) jako černá postava, chtěl jsem začít křičet ale nešlo to, ani se pohnout. Pak jsem se probudil podruhé. Totálně hroznej a realistickej zážitek, takovej úlek a nával adrenalínu, že jsem už neusnul a i když na duchy nevěřím byl jsem z toho vyděšenej celej další den, dokonce jsem se další noc bál usnout. Nikomu bych to nepřál a ti co tu píšou že by to chtěli zažít, věřte mi že nechtěli. ...Doufám že už to nikdy nezažiju, je mi třicet a jednou za život to úplně stačilo - i když teď bych už alespoň věděl, že o nic nejde :-) Ještě jednou dík!
Není to přímo spánková paralýza, ale několikrát se mi stalo, že jsem si přeležel jednu ruku natolik, že jsem s ní po probuzení vůbec nemohl hýbat a ani jsem jí necítil. Ostatní části těla fungovaly normálně, takže bylo super tu ruku chytit druhou rukou a pohybovat s ní jako by byla hadrová :D
Zajímaé video :) Mě by ještě k tomuto tématu zajímalo proč se někdy stává, že už pomalu usínáte a najednou se vám zdá, jako byste "padali" a úplně sebou škubnete a jste už zase 100% vzhůru a srdce buší jako splašený :D A jako návrh na další video, zajímalo by mě, proč, když si vyčistíme zuby a potom něco sníme, tak to chutná úplně hnusně :D Zvláště pak pomeranč :D
To přesně se mi stává taky a docela často. Vždycky se u toho strašně leknu. To bych byla ráda, kdyby tohle v nějakém videu vysvětlil. Taky se mi občas stává, že se probudím normálně ve své posteli a chvíli mi trvá, než si uvědomím, kde jsem (když je tma).
jo, právě jsem ji zažil a ihned jsem si vzal telefon a šel se podívat na tohle video :D..... naštěstí jsem ležel na břiše a natočený ke zd, takže jelikož jsem halucinace zažít "nechtěl" tak jsem jen trošku otevřel jedno oko a ihned ho zavřel a čekal až to skončí.... ale díky tobě Martine, jsem to bral aspoň částečně v pohodě... i když na konci se mi to asi ... promnulo ze snem, protože se mi začalo zdát jak vstávam z postele (plazím se) a snažím se dělat čímkoliv zvuky, aby mi někdo přišel na pomoc... ale nakonec jsem se probudil.. :D zážitek určitě zajímavý, nicméně nebude patřit k nejpříjemnějším :)
Taky se mi to stalo....bylo mi asi sest a vydel jsem jak se ke me blizi dva pary cervenych oci.....pote jsem asi dva roky veril na duchy diky za vysvetleni martine :)
tak si mě vytáhl z omylu že jsem se setkal s duchem :) po požití většího množství alkoholu jsem přespával u kámoše a nemohl jsem pořádně usnout. Najednou jsem ve dveřích viděl postavu, která na mě stále zírá a já se nemohl pohnout. Jelikož jsem byl vystrašený, tak jsem myslel, že jsem byl paralyzován strachem. Dík za vyvedení z omylu a zbavení duchařské paranoii :)
Super video :) A strašně ti závidím, že můžeš říct, že ti to přijde jako "absolutně skvělej zážitek", protože mně to celkem děsí pokaždé, když to zažiju. V podstatě jsem snad ještě šílenější zážitek než tohle neměla. A to, že vím, co se se mnou děje mě děsí snad ještě víc. Pokaždé jen doufám, že se to už nikdy nevrátí, ale bohužel mě to pronásleduje pokaždé, když jsem ve stresu (takže teď před státnicema čekám další hororové "probuzení"). :D :D :D Takže... jde se toho nějak zbavit??
Pro mě to byl super zážitek, protože to bylo přesně to co jsem si pamatoval a přesně to co lidi popisují. Samozřejmě to bylo úplně k posrání děsivý :D Řešením je nebýt ve stresu ... takže to asi moc nepomůže
Něco, co je děsivé přece nemůže být super zážitek. Oznažila bych to jako "zajímavá životní zkušenost", ale ne super zážitek. To snad ani nejde. :D :D No a čekala jsem radu "nebýt ve stresu" :D :D a máš i radu jak nebýt ve stresu? :D :D
Teoreticky áno. Erekcia nastane keď sa penis prekrví. A na to telo potrebuje podnet z vonka (vynechajme pubertu a to, že ráno vstáva nielen slnko) čiže ak by si mal haluz o tom, že sa nad tebou skláňa niekto(alebo niečo) čo tá vzruší tak jop
Dost jsem si to uvědomil :D Asi tak 5x nebo 6x se mi to stalo. Ráno jsem se probudil, otevřel jsem oči, ale nemohl jsem vůbec pohnout pusou, ani rukou.. Pak jsem se snažil vydat nějakej zvuk a vždycky to mám tak spojené, že se mi povedlo udělat uplně nějakej prakticky neslyšitelnej pískot a pak to přestalo. A jinak, když jsem byl menší, tak jsem měl právě pocit, že za mnou stojí nějakej zloděj s kudlou a já z toho měl panickej strach, že se nemůžu pohnout. Díky za toto video! :)
Možno by bolo fajn urobiť video o lucídnych snoch a podobne :) Osobne ich mávam v poslednej dobe často, keďže som sa presťahoval a často sa mi sníva ešte v starom meste - kde si uvedomím, že zrazu sa neviem dostať domov a dojde mi, že snívam. (Aj keď asi som z mála ľudí, čo si v sne vie uvedomiť, že sníva, treba na to silne "logicko-premýšľavý" prístup k životu, ktorý sa potom premietne aj do života v sne)
Ano aj ja som taky ket mi bolo 7rokov sa mi snivalo o jednom ninjovi ktory sa skriva pot stolom tak som si ríchlo uvedomil ze som v sne ale aj tak viem este stale rozoznat sen ze to neni realita
Dnes jsem brzo přišel ze školy protože jsem měl migrénu a museli mě odvést rodiče. Zajímalo by mě proto čím je způsobovaná migréna, čím se dá zastavit, pokud nedá tak alespoň zmírnit. Abych nějak popsal průběh (nemusíte to číst), Na úplném začátku je člověk v naprostém pořádku, najednou se mu jakoby na očích objeví místo, jako by se chvíli koukal na objekt který je mnohem světlejší než okolí (žárovka, slunce,...). Tahle "skvrna" je ze začátku malá (zhruba velikost člověka na 30-40m) a jen kousek od středu pohledu. Postupem času se ale skvrna zvětšuje, posouvá od středu pohledu, tvaruje do půlměsíce a mění se ze skvrny na slepý bod, kde mozek vytváří slátaninu z okolí (funguje to jako černá skvrna na sítnici, kde svod nervů ze sítnice do mozku vytváří malý bod na který člověk nevidí, ale sám mozek je schopný ten bod zaplnit obrazem z druhého oka). Za čtvrt hodiny se do velikosti skvrny vejde bez problému člověk stojící 15 metrů od vás, takže pokud se koukáte pouze do jednoho místa, stane se ta osoba pro vás neviditelnou (skvrna se nachází v periferním vidění). Tenhle stav zhoršeného zraku vrcholí asi za půl hodiny od samotného začátku, když se skvrna jakoby rozplyne a zmizí. Následuje čtvrt hodiny jakoby normálního stavu, kdy člověk ví co ho čeká, ale nic se neděje. Poté nastoupí nepatrná bolest hlavy, která během čtvrt hodiny zesílí. To je celkem hodina od začátku a k bolesti hlavy se přidává značná nevolnost, která se zhoršuje při jakémkoliv pohybu. Tady se mé osobní zkušenosti rozchází, další pokračování záleží na tom kolik vody člověk vypil, jestli si stihl včas lehnout atd. Není to nic příjemného a nikomu bych to nepřál. Nejčastěji mi známí doporučovali kinedril, ale nikdy jsem si nestihl si ho včas obstarat. Co mi nejvíce pomohlo, byl jednoduchý odpočinek v tichu a za přístupu čerstvého vzduchu, to bolest hlavy utlumilo a zkrátilo. Nejhorší stavy jsem ale prožíval když jsem zůstal na nohách a nic nevypil, to byla bolest hlavy mnohonásobně horší a místo obvyklé hodiny trvání to byly rovnou čtyři hodiny. Snad jsem to tu popsal dost srozumitelně, pokud někdo máte stejný problém nebo víte jak tomu předejít, klidně se ozvěte.
Neviem či to bolo Mligréna to čo som mal ale bolo to veľmi podobné. Problém so zrakom, nemožnosť zaostriť, rozmazané videnie, potom sa zrak napravil a začína bolesť hlavy, ktorá sa stupňuje. Piť vodu nepomáha, tabletky nepomáhajú, spánok, trochu. Žiadna nevoľnosť. Večinou ma bolí (teda takmer vždy) len jedna polovica hlavy. No a táto bolesť neodchádza ani po 24hod iba sa zmierni ... Dokonca ma takto raz hlava bolela 3dni a každý deň iná polovica hlavy (ľavá, pravá, ľavá) Keď sa nehýbem je to v poho, pri akomkoľvek pohybe to začne bolieť, ak sú to nejaké prudké pohyby tak je ta bolesť véľmi intenzívna (Začiatkom), po pár dňoch hlava bolí už len pri prudkých pohyboch. Hľadal som na internete čo to bolo ale veľa som sa nedozvedel. Martin neobjasnil by si nám to plz ?
Mě pomáhají prášky proti bolesti... když si nějaký dám a zůstanu cca 30-45 minut v klidu, tak ta bolest většinou odezní i s ostatními příznaky... ale už jsem zažil i migrény, co trvaly třeba i několik dní a nic jsem s tím nemohl dělat... nic příjemného...
Troodon SK Občas mě taky bolí jen jedna půlka hlavy, občas celá. To co ty popisuješ jsem zažil v menším měřítku, nejdelší bolest hlavy trvala jen 3 hodiny. Musíš si lehnout už když víš, že to nastane, pak už je pozdě.
Já mám migrény často.Nikdo neví proč se to děje ale mě pomáhá to když nejsem ve někde kde hodně lidí křičí a tak když sem na místě kde jsou mí přatelé pak tělo tak něják neřeší jestli ho bolí hlava...No jinak pomůžou prášky
Jasná migréna s aurou.. trpím tím taky, průběh mám úplně stejný - skvrna, která se zvětšuje a mozek si vytváří "napodobeninu" skutečného obrazu, cca za půl hodiny to přejde, pak je mi chvíli fajn a pak strašná, ale úplně strašná bolest hlavy, normální bolest hlavy je proti tomu prd. Chodila jsem s tím i na neurologii, ale tam mi napsali jenom prášky proti bolesti, které mám brát, když se mi to stane (je to na stejném principu jako paralen nebo brufen atd., akorát několikrát silnější). Doporučili mi hned, jak se mi to začne dít, vzít si ten prášek a jít si lehnout. Většinou, když se pak probudím, tak už je mi dobře. Práše se jmenuje Sumatriptan. Jinak hodně jsem si toho o tom přečetl tady: www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/neurologie-nemoci-vysetreni/migrena-s-aurou-a-bez-aury-priznaky-prevence-lecba tak snad to pomůže :)
proc psat jmeno no myslím že by to nechtěl nikdo, na druhou stranu jak došli k tomu nevím, je pravda že pár vteřin v tomto "snění" nám může přijít jak několik hodin a proto pokud někdo tvrdil že to měl několik hodin, dá se mu věřit?
Jako malej jsem byl hodně náměsíčnej teď už nejsem ale před 2,5 měsíce zpět jsem měl tu GABU lidi nikomu to nepřeju vážně bylo mi blbě a stršně ale když jsem konečně usnul tak jsem se nucene vzbudil a vedle me byl pes, který to vycítil :) opravdu strašný zážitek ;)
O spánkový paralýze jsem poprvé slyšel před rokem, moc pozornosti jsem tomu nevěnoval. Ale cca po půl roce se mi začali zdát docela strašidelné sny. Mohl bych tu o nich psát dlouho, ale do toho se mi moc nechce, jenom se mi v nich objevovala divná, vysoká, černá postava, které nebylo vidět do tváře. Byly to různé situace. Třeba v jedný z nich jsem se nemohl hýbat ani mluvit. Sice to byl jenom sen, ale dost mě to fascinovalo. A právě tohle mi opět připomnělo tu spánkovou paralýzu. Jenom na závěr, já miluju horory (kvalitní) a strašidelné sny mi nevadí, právě naopak je chci a natož spánková paralýza, opravdu bych ji chtěl zažít. Ten zážitek pro někoho jako já musí být ďábelsky Boží 😂
Vědecké Kladivo Přesně jak říkáš, kdysi se mi to taky stalo, taky jsem viděl stínové postavy a taky jsem se v ten okamžik dost bál. Naštěstí jsem si potom uvědomil co jsem zažil. Teď jsem ještě o to chytřejší, že vím co přesně to způsobuje. Díky ;)
z odstupom času ( možno hneď ráno) to je zaujímavé. Ale v priebehu tohto stavu to určite nieje zábavné, zažívaš intenzívny pocit bezmocnosti a paranoje, že už sa nemusíš prebudiť z tohto alebo že zomrieš( napr udusením ).
JJ to nechceš zažít, já to žažil už několikrát a to nechceš koukal jsem kolik je hodin a chtěl jsem se zbudit ale nešlo to nemohl jsem otevřít oči ale koukal jsem na hodiny hrůza :D
Když sem byl malej, tak sem býval náměsičnej, prej sem se jednou v noci probudil, slezl z palandy, přešel do obýváku přes celej barák a tam si lehl na gauč :D Mě potom prej odnášel taťka zpátky do postele :D Díky za vysětlení :)
Když se dívám do tmy nebo zavřu oči, a trochu se soustředím vidím takové různé obrazce a červené a modré, volně se pohybující tečky. Už jsem si o tom něco četl na internetu, ale zajímalo by mě jestli to máš taky. Navíc si myslím, že hodně tvým divákům se stává to samé. Zkus o tom natočit videjko, utčitě by to zajímalo dost lidí. :)
Já to mám furt a je mi skoro 15 :) Furt nějaký tečky.. pak se z toho složí lebka člověka... pak zase věc co vidím furt: třeba mobil... pak zase tečky... nesnáším
mně se to stalo v 8 letech ,ale viděl jsem před sebou jen bílo , žádné postavy jen bílo . Můžu říct že jsem byl docela vyděšenej , ale díky tobě už vím co se mi ďelo :))) zase super video
Toto jsem psal už na zpovědnici... Začalo to tím, že jsem se probudil, ale čas plynul tak 10x rychleji a měl jsem halucinace. Konkrétně jsem byl velmi zmatený, podíval jsem se na zeď, a viděl jsem jako bych koukal na místo, kde jezdí auta a chodí lidé, ale velmi rychle. Slyšel jsem nepatrné šepoty a bylo mi celkem mdlo z té rychlosti. Také jsem začal celkem nahlas křičet protože jsem vůbec netušil co se vlastně děje. Až poté co jsem vyskočil z postele a rozsvítil světlo jsem se uklidnil a vše se vrátilo do normálu.
A počkát :D takže kdyby se nám neuvolnily svaly, a dělali bychom to co ve snu, a třeba by se nám zdálo že ve snu levitujeme tak bychom levitovali taky? 😂😂
Já jsem ji asi nikdy neměl ale teď se jí hodně bojím kvůli těm halucinacím protože bych třeba mohl vidět samaru nebo něco takovího a toho se nejvíc bojím.
Když se toho stavu přestaneš bát, je to vždycky nejvíc zážitek! Pro mě defacto cesta k vytělesnění aneb astrálnímu cestování. Když je moje tělo paralyzováno, mám pocit, že můj duch je může zcela volně opustit! Bůhví, jestli je to jen sen nebo jestli se to doopravdy děje, na druhou stranu, to, že je to jen sen nemusí vylučovat to, že se to doopravdy děje :-D Každopádně jsem to už zažila mockrát a mockrát jsem tedy měla příležitost ten stav "prozkoumat". Dospěla jsem během těchto zkušeností se SP k těmto závěrům: 1) nevím, jak to mají ostatní, ale já osobně nemívám paralyzované prsty na nohách, což pro mne vždy představovalo snadnou cestu z tohoto stavu ven, pokud jsem chtěla 2) vnímání času je velice zkreslené - pár minut ve skutečnosti (interval pěti minut mezi dvěma zazvoněními budíku) se při SP může jevit jako mnohem mnohem mnohem delší doba, což by asi nejspíš znamenalo, že mozek frčí při stavu SP na mnohem vyšší obrátky 3) tento stav mi často navodily tyto situace: usínání u televize; těsně před probuzením, když se mi nechce vstávat, ale musím; těsně po usnutí, kdy se mi chce spát, ale nemohu; posouvání budíku při nuceném vstávání; stres; stres; stres a stres...
Ta spánková paralýza se mi taky už párkrát stala ... Bylo to tak že v noci jsem spal a pak jsem jakoby byl při smyslech ale nemohl jsem otevřít oči ani se hýbat a pak se mi stane jako bych padal a propadl zemí a pak je to takovej nepopsatelnej pocit, když propadnu tou zemí a pak se probudím. Je to zajímavý :)
No něco děláš (třeba jdeš před obecním úřadem a najednou do někoho vrazíš) a v tu chvíli se ti zdá, že už se to někdy stalo. Mě se to děje celkem často.
Už se mi ta spánková paralýza stalo hodně krát. Třeba se probudím a vidím třeba ze židle nějakého člověka atd. Už mi z toho šibalo dík kvůli tomuto videu se mi ulevilo. :)
Ahoj, je to pár let, kdy jsem hodně "trpěl" na spánkové paralýzi..byl jsem z toho vyděšený, protože to bylo opravdu jak kdyby mi někdo držel končetiny a hejbal semnou, ..pevně mě držel a já se ze všech sil snažil vyprostit a nešlo to..halucinace, že mi někdo hejbe s peřinou, někdo, že prostě sedí vedle mě na posteli a já se toho snažím dotknout a odháním to a jsem vzhůru a prostě bylo to pro šokující. Pár let to utichlo a před měsícem, se mi to stalo znovu...dnes koukám na Tvé video a jsem už klidnější, protože vim, jak se věci mají.. Poseldně, jak se mi to stalo před měsícem, už jsem poznal, že to přichází..ten zlom, kdy jsem zase ucítil tu paralýzu, je to velice silný pocit..točí se hlava, nejde to moc popsat, i když asi nemusím to popisovat..kdo zažil, ví. Ale opravdu, ze začátku jsem si myslel, že mám nějakou ...nějaký druh epilepsie..nikomu jsem o tom raději neříkal..a pokud je to tedy toto, co popisuješ, jsem klidný.Dá se říct, že to, jak jsi to popsal, tak to hodně sedí, proto tomu io věřím..Díky
Taky se mi to stalo.. Spím, a pak se probudím. Máte pocit, že chodíte ve snu, přitom chodíte doopravdy. Spal jsem v obýváku, takže jsem šel do mého pokoje a na pyžamo si oblékl tepláky. Potom jsem si lehl na postel v tom pokoji. Protože jsem měl rozsvíceno, přišel táta. Hrozně jsem se lekl jak promluvil, hrozně, ale tím jsem se také "probudil". Začal jsem klasicky vnímat a šel si zpátky lehnout. Zajimavý zážitek to byl.
Ahoj Martine, zajímavý info a celý kanál vůbec. Nebylo by vysvětlení, co se mi jednou stalo (i když je možné že to asi souvisí). Jednou se mi zdál sen vlastně o mé realitě. Pamatuji si jen konec snu, kdy jsem se viděl jak ležím na břiše na posteli koukal jsem na sebe jak spím a pak jsem se zezadu vplížil sám do sebe, jako bych si na sebe lehl až jsem splynul v jedno tělo. Po té jsem se začal probouzet, nejdříve jsem pomalu otevřel oči, ale nebyl jsem schopen rozlišit, jestli jsem se vzbudil ve snu, nebo v realitě. Dost mě to tenkrát zarazilo a jelikož nejsem panikář, nepodlehl jsem panice, ale začal jsem, ač nehybný, intenzivně přemýšlet, až jsem dospěl k závěru, že když si na něco sáhnu, musím to cítit hmatem. Takže až když jsem si sáhl na taburet vedle letiště a cítil jsem ho, podlehl jsem tomu, že jsem se vzbudil v realitě. Díky
ja som mal spankovu paralyzu tiez po nejakom japonskom ducharskom horore, ten pocit ze dievca podobne samare lezi vedla mna a ja sa nedokazem pohnut :D. od vtedy uz nepozeram na tento druh hororov...
