Někdo ranám osudu podléhá, někoho zocelují. Lukáš Urbanec naštěstí patří do té druhé skupiny. Osudová jízda na vodních lyžích ho posadila na invalidní vozík, přesto dokázal udržet fungující firmu a zůstat tátou na plný úvazek. A co víc: Posílá pomoc dál a inspiruje k tomu i ostatní. „Neumím říkat ne. Když vidím, že někdo něco potřebuje a můžu mu pomoct, tak to rád udělám. Neřeším, jestli ho znám nebo ne,“ říká o své touze pomáhat potřebným. Aktuálně podporuje především nemocné děti a lidi s handicapem. Proč už nechce aktivity firmy více rozšiřovat a jaká je jeho představa o štěstí?
26 июн 2023
