StředověC JinaX: Ivan Foletti - Kult (mrtvých) celebrit - nejen relikvie 

díky moc! Ivan Foletti

To mi děkujeme! Srdečně, Ivan Foletti

To my děkujeme!

Bohužel jsem se nemohla stavit ve čtvrtek v Academii a zeptat se osobně , ale tak nějak doma přišla řeč na to, zda mnoho let budovaná sbírka podpisů starého rodinného přítele už je, anebo ještě není sbírkou relikvií :) Mějte se moc dobře, Ilona

Milá paní Ilono, To je zajímavá otázka, je tam určitě jistá dávka fetišizmu, ale je otázkou jak se Váš rodinný přítel k této věci staví. Uctívá tuto sbírku či nikoliv? Pakliže ano, řekl bych, že by mohlo skutečně jít o kult relikvií. Srdečně, Ivan Foletti

Díky moc!

Milý pane kolego, to se moc omlouváme, ale stalo se nám to poprvé - vůbec nevím čím to je. Všechna ostatní videa jsou "čistá". Mějte se moc krásně, Ivan Foletti

Milý pane kolego, nevím jak vnímat koncept potrhlý, i tady by možná upřesnit terminologii neuškodilo.... Vnímám to, ale jako kompliment. Co se Vaší poznámky týče, přesně o to mi šlo: ukázat jak nejasné tyto pojmy jsou. Tedy, že mučedník se mohl díky dobré propagaci stát skutečnou celebritou, což mu dávalo velikou moc a vytvářelo tak jeho obraz svatosti. Každopádně díky za Vaši reakci. Srdečně, Ivan Foletti

No, mě by spíše zajímalo co rozhodovalo o tom že se zrovna ten či onen nešťastník stal mučedníkem a jiný nešťastník nikoli. Jak tam tehdy fungovalo církevní PR a s jakou kolektivní mentalitou muselo pracovat ... @@hloupost1

@@hloupost1 potrhlý je ten, kdo si neuvědomuje svoji nevědomost. vy jste nic neukázal, protože pojmy svatost jsou pevně ustanoveny a nemohou se dobou měnit. celebrovat může jedině ten, komu tato moc byla udělena. to je skutečná celebrita. a nemusí to být zrovna mučedník v církevním slova smyslu. svatozář musíte mít, nikoliv namalovanou, ale skutečnou. dnes už se nemůže nikdo nikam schovat před pravdou, a to je dobře.🤫

Často se jednalo o náhodu - mohlo jít o udání, ale také o vyzvání veřejně uctít císaře, což křesťané odmítali udělat. Bylo však také třeba velkého přesvědčení ze strany budoucího mučedníka: nejednou se stávalo, že se je soudce snažil přesvědčit, aby se své víry vzdali, netrápili rodiče atd. Církve pak často pracovali z již "hotovou" událostí: hrdina byl mrtví a bylo možné šířit jeho slávu. @@yanoshack

Moc děkuji za vysvětlení, musím, ale zásadně nesouhlasit: svou nevědomost si uvědomuji celý život. Čím víc se věnuji výzkumu tím palčivěji znám své nedostatky. I přes to si dovolím polemizovat i s druhou částí Vašeho textu: v době o které byla přednáška nebyli v žádném případě pojmy jako je "svatost" pevně ustanoveny. Jde o termíny, které se upřesňovali během následujících století. Nevidím také přímí vztah mezi "svatostí" a celebrací... Mimochodem ve IV století neexistovala ani svatozář tak jak ji chápeme my dnes: nimbus nosil v té době především císař. S úctou Ivan Foletti