Po čtyřech letech se do STUDIA FLINTA vrátil Milan Pacanda. S Monikou Býmovou hovořil převážně o rozhovorové knize, kterou spolu sepsali a která zítra spatří světlo světa!
Milane, knížku jsem zakoupil a je super. Musel jsem se hned podívat na you-tube na zápas se Spartou z 27.10.1997. Tvůj perfektní pohyb na hřišti byl jedinečný. Teď musíš bojovat, Pacanda se přece nikdy nevzdá !
Milane byla radost koukat na tvoji hru na place , knížku si moc rád koupím. Všechno nejlepší k narozeninám ať se ti daří , život je plnej faulů a přešlapů ale stejně jako jsi dokázal vstát a bojovat na hřišti dokážeš to i v životě (už jsi to vlastně dokázal) , nepochybuju o tom . Mít normální práci a žít skromnější život je přece úplně normální (žije tak naprostá většina lidí) a hlavně vždycky může být hůř. Držím palce
Knihu jsem koupil přímo od Milana v penzionu, kde pracoval. Před tím jsem se ho ptal, jestli mu penzion patří nebo ho provozuje. Během čtení knihy jsem pochopil, že to byl hloupý dotaz. Kniha se četla velmi dobře, chválím Moniku, která dokázala Milana dobře rozmluvit i o těch nepříjemných věcech. Říkal jsem si, že vlastně ona mu byla a mohla být dobrou psycholožkou. Snad si Milan díky tvorbě té knihy mnoho věcí uvědomil, že není na světě nejdůležitější fotbal, ale hlavně rodina a lidé, které kolem sebe máme. Chápal jsem, proč se Milan psychicky zlomil. Ale fotbal by hrál do 30 max. 40 let a pak by stejně musel řešit, co s životem dál. Nyní je ve věku, kdy už by měl po fotbalové kariéře hráče, dle mého názoru by měl minulost hodit za hlavu a restartovat svůj život. Přeji mu hodně štěstí, výdrž a vůli. Myslím, že by bylo fajn, kdyby se fotbalu, který miloval, věnoval i dál a např. trénoval mládež. Nebude to ale pro něj lehká cesta. Milane a Moniko, děkuji za zajímavou knihu. Michal
