Vpodstatě stačí si sednout, zavřít oči, trochu se ztišit a nechat pracovat všímavost. Ono ten princip disociace používáme úplně běžně skoro pořád - při té meditaci si to jeden dobře uvědomí. Třeba že ho něco tlačí si vůbec nevšimne, když např. čte blbiny na internetu, nebo kouká na nějaký seriál, zatímco když se uzavře lákavým vjemům, tak najdenou začne "lézt po stropě" :d Z hlediska té instrukce je dobrý vědět, že je OK "lézt po stropě" (jak bylo zmíněno ve videu), dokud to jeden nedisociuje v myšlenkách. A bude asi pravda, že málokdo se do systematické praxe pustí bez toho, aby ho přiměly okolnosti. Dnešní doba internetů je bych řekl "disociativní" víc než kdy dřív.
To je zajímavá myšlenka, že v této meditaci jde vlastně o opak oné disociace. U mě pozoruji aktuálně takové základní těžiště, nebo jak by se to dalo nazvat, kdy si především všímám dvou "typů" neproduktivní snahy - snahu se něčeho zbavit (např. nepříjemného pocitu) a snahu něčeho dosáhnout (typicky popohnat čas při tom sezení :d) Je to neproduktivní snaha, která by se dala připodobnít např. k "tlačení na pilu" nebo k fandění nějakému sportu u televize. Rozumím tomu zhruba tím způsobem, že se tyto "snahy" zvědomují, nebo možná přesnějí - získávám k nim přístup - a místo té disociace /polospánku dojde k něčemu jako "supersociaci" (koukám google nezná :d) v momentě, když získám přístup k té neproduktivní snaze. Jako kdyby člověk "prokouknul" marnost těchto snah a tím se přeruší ten začarovaný kruh odporu /chtění. (Tak tohle asi nikdo nepochopí, co tím myslím :d)
Úplně souhlasím s příkladem plné ledničky. Máma mi dávala věci po starším bratrovi celou ZŠ, mladší sestra už měla vše nové. A člověk si zvykne, že dostane jen to použité, často poškozené atd. To samé bylo i s jídlem atd. A teď poslouchám že svým dětem dopřeji hezké čistě holčičí věci (ano, mám i z druhé ruky, ale na dvorek nebo do parku).. Zařekla jsem se, že u svých dětí tohle opravdu nedovolím...
Děkuji. Ale spíš je strašné, když upřednostňuje někdo jedno dítě před druhým od útlého věku, tzn z mého pohledu bezdůvodně. Nikdy jsem to nepochopila, když bratr na střední dostával značkové oblečení a já to po sestřenicích, seprané nebo když už koupené tak od Vietnamců. Sestra je o 4,5 mladší, ta už měla také nové, nikdy to nepochopím tuto zvláštní logiku. Moje holčičky mají stejné podmínky (samozřejmě mladší má po starší plus něco málo nové, ale ještě nejsou ani ve školce, rodičovský příspěvek je výsměch a v předškolním věku to neshledávám prioritní).
Poradíte mi co dělat, když jsem hyperaktivní a nedokážu se uvolnit? Dlouhodobý stres mi už způsobil dost potíží a jsem jako křeček v kolečku. Jste klidný a hezky se mi posloucháte. Ale zároveň mi ten čas dýchání přijde směšný . Neumím se uklidnit.
Dobrý den Zuzko, díky moc za zprávu. Na cvičení se lze dívat jako na trénink, tedy jde o to postupovat pomalými krůčky - přes to, že to přijde směšné, že to nejde …Důležité je přestat bojovat, snažit se “okamžitě uklidnit” k tomu pokračovat, i s tím, že není tak důležité, abyste se po každém cvičení cítila lépe, ale spíš si nacházela pravidelně čas a ono se to bude postupně zlešpovat. Přirozeně jsou k tomu dobré další tipy, které se dají dělat, ale pro teď by to takto mohlo stačit. Zkoušejte a klidně se pak zase ozvěte. Krásný den a držím palce!
Prevence? Co by vysloužilá středoškolská učitelka, již 50 let tvrdím, Že nejdůležitějším předmětem ve škole od první třídy by měl být předmět umění žít. Tlučeme do dětí 1000 informací , ale ty to nejzákladnější se celý život dozvídáme pouze systémem pokus omyl. S pozdravem a díky Dagmar
Dobrý den Dagmar, naprosto s vámi souhlasím. Ten předmět zní skvěle. Co byste do něj nejraději dala? Vždycky si říkám, že je škoda, že jsme se ve škole nevěnovali třeba vztahům, nebo vůbec duševní hygieně.
Dle věku dítěte bych navozovala různé situace, které odpovídají dané věkové kategorii a s dětmi žáky studenty bych je rozebírala a společně komentovala a vyhodnocovala. A samozřejmě přidávala patřičné komentáře moudrý hlav, které se daným předmětem zabývají. A nikdy by těch situací nebylo dost. Možná bychom se pak v životě přeci jenom chovali trochu moudřeji a nedělali tolik zbytečných chyb.
Když bych popsal svou zkušenost s mditací zaměřenou na dech: Ze začátku ten dech může být dost nepřirozený, protože člověk může mít problém "pozorovat dech" aniž by ho ovlivňoval, kontroloval. Vtip je v tom, že ve skutečnosti se nám může stát, že nepozorujeme dech, ale představu dechu, resp. podvědomě "přemýšlíme" o tom, jestli dýcháme hodně nebo málo, apod. To nám pak brání dostat se do té meditace - mně se osvědčilo nepozorovat tak úplně "dech" - což je ve skutečnosti spíš koncept - tak místo tohoto "konceptu dechu" koncentrovat se na projevy dechu - tedy např. to jak vnímám chlad v nose, nebo jak se mně hýbe břicho apod. Nebo pak také lze pozorovat potřebu dechu, tedy pocity kterých si lze všímat během dechu. Zkrátka je potřeba dostatečné koncentrace a oné všímavosti k těm drobným pocitům, které se odehrávají během dechu, místo toho abysme si dech představovali jako koncept a podvědomě přemýšleli o tom jaký by měl nebo neměl být. Dost také pmůže relaxace a nezapomínat na relaxaci obličeje, s tím se trochu uvolní a "zpřirození" ten samotný dech a začneme normálně dýchat, míst toho abychom si při tom pokusu o meditaci sami sobě dávali umělé dýchání :d Ale je to jenom moje zkušenost - v meditaci je do značné míry vše dost individuální.
Moc držím palce. To nejtěžší a nejdůležitější je u meditace vydržet. Zároveň někdy může pomoc se o průběhu meditace více pobavit, nebo si o tom něco přečíst - tak abyste o tom měli víc informací, jak v meditaci postupovat. Moc držím palce
V součtu určitě ne :-). Nechci mluvit za Elišku, ale myslím, že tím chtěla říct, že pravidelnost v kratším časem je víc, jak delší čas jednou za čas. Jakou s tím máte zkoušenost vy?
V souvislosti s tou vnitřní svobodou mě napadlo, co když člověku při meditaci "hraje v hlavě" pořád dokola nějaká písnička. Je to nedostatečným soustředěním?
Je to normální. Hudba je také myšlenka. Jde o to se k hudba vztahovat podobně jako k myšlence. Zaznamenat ji, třeba i pojmenovat, nesnažit se ji odehnat a dál se věnovat dechu
Naprosto úžasný rozhovor. Pan Radek má úžasný přístup ke sportu a pohybu ♥ Naprosto s ním souzním a líbí se mi jeho koncept, protože preferuje zdravý způsob a vztah k pohybu, nikoliv jen po vizuální a rádoby "fitness" stránce a jenom nějaké honitbě za krásou. Víc takových lidí, který by ukazovaly opravdu zdravý přístup k sobě, k tělu a zároveň ale i funkční stránce k tomu, aby člověk zůstal zdravý a pohyb mu pomáhal a ne ho naopak ničil :) Sport a pohyb musí bavit a člověk se u toho musí vždy cítit dobře, pak je to správně, pakliže ale něco dělám a cítím se u toho hrozně, nebaví mě to a jenom něco "drtím" pro něco a odpočítávám minuty do konce, tak to je špatně a takový přístup nevede dlouhodobě ani k fyzické, ale hlavně psychické pohodě a akorát pak lidé neustále něco začínají a končí :). Moc děkuji :) Hezky se to poslouchalo :)
Jo jo kluci vy všichni jezdíte meditovat a tak dále a tak dále. Ale nikdo z vás by nedokázal žít někde v Čechách samotní v chatě bez lidí a bez manželky. Všichni máte jako eso v rukávu kdesi jistý azyl. Takže vlastně lpíte na jistých jistotách. Je to podobné jako cyklistický závodník který by nikdy nejel na kole kolem světa. Vy máte stále kolem sebe ty doprovodné vozy a říkáte že se učíte osvobození. 😅
Nevím jestli to bylo o mindfulness meditaci - tam se moc neanalyzuje, spíš se vytváří odstup, pasivní pozorování toho co je, ticho, klid a "prázdný prostor". Ale možná to dělám špatně :D
Díky moc za zprávu. Pravda, že meditace se tam dotýkáme jen částečně. Navazujeme na to ale v dalších rozhovorech, které budu postupně zveřejňovat. Určitě mindfulness meditace není o přemýšlení, ale o všímání si. S tím, že ani nejde o to vytvářet odstup, ale více si všímat (se zvídavostí, otevřeností ...), které pak tento odstup (možná by šlo lépe říct jiné vnímání) přinášejí sami. Jaká je vaše zkušenost, Krásný den, Michal
@@bemindfulcz3945 Odstup - ve smyslu vnímání bez posuzování, bez reakce - odporu, snahy. Je to asi spíš určitá dovednost, která se postupně trénuje. Díky, budu se těšit na pokračování
Takto na dálku je těžší poradit. Určitě se s tím dá pracovat. Nic méně takto na dálku bych spíše doporučil jiné mindfulness cvičení - například body scan, které se zaměřuje na tělo, ne na dech.
Toto beru jako poslední možnost než se dočista zblázním :) částečně si za stres mohu sama kladením opravdu velkých nároků sama na sebe (proč to člověk pořád dělá?!) Částečně vinou okolí. Ať tak či tak, hranice stresu, špatného spánku a neustálého proudu vlastních myšlenek je neúnosná. Je čas na změnu :)
Ahoj Petro, díky moc za zprávu. Máš pravdu, že stres si často způsobujeme sami a to, proč to děláme, je skvělá otázkou, kterou si můžeš čas od času pokládat. Důvodů bude více. Každopádně jednou z příčin je i to, jak je přednastaven náš mozek (všímat si nebezpečí, víc vnímat chyby, než to, co se nám povedlo, atd.). Jednou z cest, jak to pozměnit, nabízí pravidelné cvičení mindfulness, kterým tě může provést i kurz (měsíční, nebo 8týdenní). Každopádně držím palce a rád ti zodpovím případné další otázky, Michal
Dobrý den, pane Dvořáku, cvičí se ta samostatná praxe během absolvování kurzu 40 minut denně v kuse, nebo to lidi cvičí třeba 15 min. ráno, 15 min. v poledne, 15 min. večer? Děkuji, JB
Dobrý den, v rámci 8týdenního kurzu se jedná o samostatnou praxi v délce 40 minut. Máte k dispozici audionahrávky různých mindfulness cvičení (zaměřené na tělo, ale také, například, na zvuky, nebo se cvičí všímavá jóga). S tím, že délka cvičení je 40 minut. Ideálně by se tak měla meditace všímavosti cvičit vkuse. Rád vám zodpovím vaše další otázky. Přeju vám krásný den, Michal
Dobrý den, pane Dvořáku, díky za pěknou meditaci. Je zajímavé, jak častým objektem je při meditačním cvičení právě dech. Jak to vlastně funguje? Pozorujeme něco, co probíhá obvykle na podvědomé úrovni a zároveň v ideálním případě pozorujeme bez ovlivňování (to chce asi trochu tréninku). Souvisí to nějak s pozorováním myšlenek, nebo dokonce s pozorováním "pocitu já" - tedy že pozorování dechu je takovým nácvikem, kdy pozorujeme objekt, který je tak nějak "napůl cesty" mezi vnějším světem a "já", případně mezi vědomím a podvědomím? ("já dýchám" vs. "dýchání")
Dobrý den, mockrát vám děkuju za zprávu. K vaši otázce ohledně dechu. Dech je jedna z možností, co lze pozorovat a je to relativně možné. Každý dýcháme a každý (různě) můžeme vnímat svůj dech. Dech nám tu ale slouží jako objekt pozorování. Tedy ve svém důsledku nejde tak o dech jako takový, ale o to, že si jej všímáme a také jak si jej všímáme. Tady je pak možné právě rozvíjet, mimo jiné (a co jste krátce zmínil), neposuzování. Pozorování myšlenek je pak trochu jiné cvičení, ale určitě je to jedna zv věcí (nebýt ve vleku myšlenek, dokázat je jednodušeji nechávat být), co mindfulness trénuje a rozvíjí. Co se týká vnímání Já - to je trochu jiná disciplína a v rámci kurzů, které vedu, se tímto tématem nezabýváme. Každopádně, jak jsem psal, nejde o dech jako takový, ale o to, jak pozorujeme. Různé tradice také využívají otázku, kterou si během toho kladou a tedy: "Kdo to pozoruje" :-). Ve své podstatě je dech krásný projev toho, že jsme na živu. Jak říká Jon Kabat-Zinn: Dokud dýcháme, tak je toho s námi více v pořádku, než v nepořádku. Přeju vám krásný den! Michal
Moc fajn dík ! Nakonec je vzácné už jen cítit z něčeho pohodu a nemuset se stresovat požadavky okolností. Většinou mám problém přehnané pozornosti, utkvívání myšlenek které mě konstantně trápí i proti mé vůli. Zvažuji, že zkusím další videa a dozvím se víc o tom všem. Děkuji !
Díky moc za zprávu! To je moc pěkné, co píšeš o tom, že je pěkné cítit pohodu a nemuset mít neustálé požadavky na sebe (a díky tomu se tolik nestresovat). Hezky to popisuje jednu z věcí, kterou právě meditace všímavosti nabízí. Píšeš o ulpívání myšlenek a přehnané pozornosti - to jsou všechno věci, které lze i s pomocí mindfulness proměňovat. Držím palce a pokud budeš mít nějaké otázky, určitě se ozvi. Krásný den, Michal
Jojo, tolik reklam během 1h rozhovoru jsem ještě nezažil. To bylo snad každých 8 minut přerušení reklamou. Asi je to dobrý psychologický nátlak jak donutit lidí si předplatit YTB bez reklam.....
Tohle bylo zatím asi nejzajímavější video. Z jiných zdrojů: "It s good enough", "It is as it is" (tohle si někdy říkám při meditaci, v češtině by to bylo trochu kostrbaté)
Díky za otázku. Pokud je to víc jako pocit neklidu a napětí, pak stojí za to si všímat, jak se to projevuje v těle (okamžik za okamžikem). Neuzavírat se před tím, neanalyzovat to, ale vnímat to, jak se to okamžik za okamžikem projevuje. Lze si toho všímat? Lze to pozorovat aniž by ses toho snažil zbavit? ...Držím palce!
@@bemindfulcz3945 Díky za odpověď. Často ten odpor, neklid, napětí souvisí s nějakým tělesným pocitem - třeba že je mi horko. V běžné situaci, třeba když jdu do schodů a myslím na něco jinýho, tak se ta reakce tak nerozvine. Víc se to projeví třeba při té meditaci, když sedím v klidu a na nic nemyslím. V tom vidím určitý paradox, možná nepochopení principu mindfulness - pořád to vnímám spíš jako nějaké "otužování" nebo "desenzibilizaci", ale správně by to mělo být asi o tom, že učíme ten mozek určité "objektivizaci" těch vjemů, nebo vnímání toho negativního jako něco "externího" a tím omezení té reaktivity (resp. i ten odpor se snažíme vnímat takto objektivně a nakonec i tu snahu :D). Vůbec si to neumím představit, jak to funguje na úrovni toho mozku. Ale zatím to chápu asi jenom takhle konceptuálně, nevím jak přimět mozek, aby si skutečně osvojil tu "dovednost" nereagovat na vjemy.
Mám vyzkoušené že je to extrémně přínosné (jsem neurotik a mnoho dalšího) a opravdu to dokáže člověka skoro úplně narovnat.. Až jsem si říkal že tak se cítit snad ani nemůžu, protože jsem se tak cítil naposled někdy na Základce.. tak rovnocenně s ostatními. Jenže neumím se dokopat k pravidelnosti cvičení. Btw, dech je pro mě snažší sledovat než myšlenky nebo tělo. Kdybych to měl seřadit tak nejlehčí je pro mě dech, pak tělo a pak myšlenky s pocity. Ale mám za to že největší účinnost na redukci stresu má právě pozorování myšlenek a pocitů z nich plynoucích. Díky za video a gratuluji k 500 odběratelům :)
Díky moc za celou zprávu a tvoje zkušenosti. Jsem rád, že ti meditace pomáhá. A ano, někdy to nejtěžší bývá si najít čas - konečně, i to je dobrá praxe všímavosti: všímat si, jak se hlavě nechce, jak vymýšlí milion důvodu, proč teď ne...Jedna z možností je se v tu chvíli zastavit jen na pár chvil a říci si, co mi přinese, když teď budu a naopak nebudu cvičit? Co mi to přinese dlouhodobě. Co se týká redukce stresu, tak mají meditace podobný efekt. Jde víc o všímavost a o postoj, jak si všímáme, než čeho si všímáme. Vedle toho jsou pak konkrétní techniky a ty mohou mít pro každého jiný efekt (jestli mu více pomůže se zaměřit na tělo, nebo třeba na myšlenky). Držím palce!
@@bemindfulcz3945 Děkuji za tip, jak na sebe "vyzrát". Myslím že by to mohlo fungovat, protože je to i logické :) takže je to i dobrý argument pro mysl lenocha
Máte moc příjemný hlas a projev.Udržet vnímavost ke svému dechu není jednoduché ale jde to.Děkuji za ukázku a budu se zajímat více o techniky at se zbavím úzkostí a propadů..hezký den,Linda
Jste tak pozitivní, ale v dobrém slova smyslu. O mindfulness jsem se dozvěděla až díky studiu na VŠ v rámci jednoho tématu psychologie zdraví a nadchlo mě. Děkuji za Vaše videa a rady. Můj šrotující mozek si snad KONEČNĚ dá ve spánku pohov :)
