Úplně souhlasím s příkladem plné ledničky. Máma mi dávala věci po starším bratrovi celou ZŠ, mladší sestra už měla vše nové. A člověk si zvykne, že dostane jen to použité, často poškozené atd. To samé bylo i s jídlem atd. A teď poslouchám že svým dětem dopřeji hezké čistě holčičí věci (ano, mám i z druhé ruky, ale na dvorek nebo do parku).. Zařekla jsem se, že u svých dětí tohle opravdu nedovolím...
Děkuji. Ale spíš je strašné, když upřednostňuje někdo jedno dítě před druhým od útlého věku, tzn z mého pohledu bezdůvodně. Nikdy jsem to nepochopila, když bratr na střední dostával značkové oblečení a já to po sestřenicích, seprané nebo když už koupené tak od Vietnamců. Sestra je o 4,5 mladší, ta už měla také nové, nikdy to nepochopím tuto zvláštní logiku. Moje holčičky mají stejné podmínky (samozřejmě mladší má po starší plus něco málo nové, ale ještě nejsou ani ve školce, rodičovský příspěvek je výsměch a v předškolním věku to neshledávám prioritní).
Prevence? Co by vysloužilá středoškolská učitelka, již 50 let tvrdím, Že nejdůležitějším předmětem ve škole od první třídy by měl být předmět umění žít. Tlučeme do dětí 1000 informací , ale ty to nejzákladnější se celý život dozvídáme pouze systémem pokus omyl. S pozdravem a díky Dagmar
Dobrý den Dagmar, naprosto s vámi souhlasím. Ten předmět zní skvěle. Co byste do něj nejraději dala? Vždycky si říkám, že je škoda, že jsme se ve škole nevěnovali třeba vztahům, nebo vůbec duševní hygieně.
Dle věku dítěte bych navozovala různé situace, které odpovídají dané věkové kategorii a s dětmi žáky studenty bych je rozebírala a společně komentovala a vyhodnocovala. A samozřejmě přidávala patřičné komentáře moudrý hlav, které se daným předmětem zabývají. A nikdy by těch situací nebylo dost. Možná bychom se pak v životě přeci jenom chovali trochu moudřeji a nedělali tolik zbytečných chyb.
V součtu určitě ne :-). Nechci mluvit za Elišku, ale myslím, že tím chtěla říct, že pravidelnost v kratším časem je víc, jak delší čas jednou za čas. Jakou s tím máte zkoušenost vy?
