Masojídek, masák, řezník, devět jich zabil... Takováto lidová označení a německý překlad jména Neuntöter, nepatří nikomu jinému než ťuhýkům. Ti se totiž stavbou zobáku a hlavně svým chováním pěvcům dosti vymykají. Mají silný zahnutý zobák se zejkem (drobný háček na horní čelisti), takový jakým se vyznačují dravci.
Ťuhýci obecní jsou převážně hmyzožravci, lovící zejména velké druhy hmyzu jako jsou brouci, cvrčci, sarančata a kobylky. Dokáží si však poradit i se včelou, čmelákem nebo dokonce malým hrabošem. Bodavý hmyz nejprve obratně zbavují žihadel třením o větvičku před jejich konzumací. Nestravitelné zbytky potravy vyvrhují (podobně jako např. sovy a dravci) ve formě malých kompaktních vývržků.
Často je můžeme spatřit, jak číhají na kořist z vyvýšeného místa, odkud se za ní vrhají na zem nebo ji pronásledují a obratně polapí ve vzduchu. Ke svému životu nutně potřebují trnité keře (šípek, trnka, hloh), do kterých velmi často umisťují svoje otevřené miskovité hnízdo. Hnízda si staví většinou nevysoko nad zemí max. do výše tří až čtyř metrů. Hnízda jsem v minulosti našel také na černém bezu, jabloni nebo mladém výrostku dubu. Několikrát bylo hnízdo ukryto do spleti ostružin. Dvakrát bylo hnízdo dokonce přichyceno jen na kopřivách. Snůška obsahuje nejčastěji pět bílých vajec, která mají věnec hustého hnědého skvrnění okolo tupého pólu vejce. Pouze jednou jsem našel hnízdo dokonce se sedmi vejci. Pokud o snůšku ťuhýci z důvodu predace vajec, větru nebo deště přijdou brzy ze začátku sezóny (květen až začátek června), většinou se pokusí stejný pár o druhé náhradní zahnízdění. Velikost následné snůšky vajec bývá obecně menší.
Ťuhýci jsou velmi agresivní hlavně vůči predátorům hnízd, kteří jsou nebezpeční pro vejce nebo mláďata. Často intenzivně útočí na sojky nebo poštolky s cílem je odehnat od hnízda. Jsou také známý vytvářením tzv. spižíren, kdy si přebytečnou a velmi ceněnou potravu napichují do zásoby na trny stromů nebo keřů. Nejčastěji je proto můžeme pozorovat na zarůstajících loukách, křovinatých lesních okrajích, starých sadech s trnkami nebo šípky, ale i podél polních úvozových cest a remízků. Vyhledávají spíše teplé jižní svahy, kde i za poledne v letním červencovém slunečním žáru aktivně loví létající hmyz.
U ťuhýka obecného lze podle opeření velmi dobře rozpoznat pohlaví. Samec má výraznou černou pásku přes oko, šedou hlavu a hnědá záda. Začátkem května, kdy ťuhýci jako jedni z posledních druhů přilétají ze svých Afrických zimovišť, je u samce nejlépe patrná narůžovělá hruď, která s postupujícím časem bledne. Ocas je bílý s výraznou černou koncovou páskou a černými středovými pery. Zbarvení samice je celkově krypticky hnědé. Přes oko je patrná tmavě hnědá páska. Zobák je silný, tmavě zbarvený. Na hrudi a bocích je světle hnědé čárkování, ostatní spodina těla je bílá. Tohoroční mláďata jsou hnědá a celkově se podobají samici. Hlavním znakem mláďat jsou vlnkovaná záda a světle zbarvený zobák.
18 авг 2022
