12. DÍL: AKUTNÍ STAVY (PRŮBĚH TĚŽKÉ DEPRESE A PANICKÉ ATAKY) 

Jsem rád že este existují lidé s takovou empatií

Ďakujeme za Vaše vysvetľovanie o depresii ma stúpajúcu tendenciu....

Takový lékař je jich málo. Má empatii,cit,,a pochopení k vcítění. Velká vzácnost.👍

Děkuji za přínosné video. Mým největším strachem při depresi a panice bylo, že si kvůli těm nesnesitelným stavům vezmu vlastní život 😓 Že to bude tak neúnosné, že už to nevydržím. Doteď se divím, že to vždy nějakým způsobem ( odborná pomoc samozřejmě, ale i vlastní touha se konečně nadechnout ), unesu a žiju dál.

Duchovní cesta je ta, kdy chceme být v životě šťastní. Ale štěstí bez pochopení vlastní duchovní cesty není možné. My to zvládneme ! :-)

Ten doktor mluví velmi hezky :)

Znám to a nikomu panickou ataku nepřeju :(( je to omezující a člověk žije stále ve strachu kdy přijde záchvat

Mela jsem cca 4 panicke ataky. Prvni probehla cca v 19 letech. Skoncila jsem v nemocnici, nic nenasli, pustili me domu(koukali na me jako na magora).. Pak cca 3 roky pokoj. Znova v praci, odvezla me rychla s podezrenim na infarkt, opet nic, pustili me domu. Tento tyden po roce a pul v metru. Bylo to hrozne, myslela jsem, ze mi vyskoci srdce z hrudniku, ze umru, bilo mi tak strasne rychle srdce, brnely ruce, vedro, cca za 10 minut jsem mela pokoj, dnes uz mam doma antidepresiva a v nouzi nejvyssi lexaurin, Tak snad uz bude lepe.

Měl jsem za svůj žibot tisíce (nekecám!) panických atak a kdo to nezažil, nelze to pochopit, jak je to strašně

Velký respekt k panu Turkovi, opravdu je videt ze ma cit, je videt ze vnima sve pacienty a vi o tom hodne, kez by takovych lekaru bylo vice... mluvi tak jako by to prozil, mluvi rozumne a zretelne k tomu co prozivame jako by bohuzel mluvil o me ... az se me az me to desi ...chce se mi z toho plakat...dekuji za toto video ...poslala jsem ho v uvozovkach sve rodine (kterou to i tak zajimat nebude) co me zbyla i kdyz ji jako ja nezajimam ... od te doby co se stranim lidem ... zrejme to ve me vyvolal odchod maminky ...ve vigilnim koma ....ktere bylo rok a ja se snazila stale najit cestu jak ji vratit zpet ...:( chci bojovat tak moc ale jde to i bez leku? kez by to slo, lide si nedokazi predstavit jaka je to panika je to ze vteriny na vterinu zmena mysleni je to to co si uvedomuji a nechci ...:( jak to vubec popsat...kazdy to musi prozivat jinak jak ji prozivate vy? Ja se toho bojim u me je to jit do obchodu uz i jit ven ...nekomunnikuji z lidma pres telefon tri roky facebook take...preji si to zastavit... vzdy mam pocit dat vsem prvni a posledni ale na sebe nemyslim Jinak ma panika je vzdy kdyz mam jet autemv rodine jsme nehodu nemeli....vzdy me prepadaji myslenky ze se muze neco stat, kdyz jdu nakoupit duvod nevim, drive jsem mela strach kdyz jsem usinala panicka ataka umru ...pred spanim ....kdy jsem musela vylitnout z postele a vydychat to .... jak kdyz vam srdce busi o 150 ..... ale ted to lepsi ....pri mem 80/60 ...vim neni to dobre ...

Super videa akorád někteří doktoři a sestry se chovají spatne

Díky za naše zdravotnictví

Mám deprese a jak to poslouchám tak je to pravda

Snad pomůže má zkušenost. Prozradím, že jsem vyhrál! Během 14 dní po prodělaném Covidu jsem pozoroval, že semnou není něco v pořádku. Pálení na plicích, porucha spánku a takové zvláštní stavy, třeba jen u koukání na televizi. Dohnalo mě to k praktikovi, kde mi diagnostikoval astma a deprese. Dostal jsem žádanku na pneumologii a antidepresiva. Čekal jsem na termín a chodil s bolestí na plicích do práce zhruba týden, než mě chytla první pořádná ataka. Tu jsem prodělal v autě v koloně při čekání na semaforech do Smíchovského tunelu. Pocit, že nemůžu dýchat, hyperventilace a s ní všechny spojené jevy. Co teď. Přežil jsem až k semaforům a na zelenou vypálil do tunelu, kde jsem zastavil v odstavném výklenku, bylo mi na omdlení, ale ataka mě držela při vědomí. Nevěděl jsem, co se děje. Přemýšlel jsem, jestli ke mně dřív než umřu dorazí policie nebo ZZS. Byl jsem kousek od domova, tak jsem to po chvilce risknul a dojel. Ty tři minuty se zdály jako věčnost. Nedokázal jsem vystoupit z auta, vystoupit mi pomohla až přítelkyně. Do večera stav neustal. Na pohotovosti naměřili tlak 220 na 160. Nacpali do mě SOS prážek na tlak, který nepomohl. Zabrala až postupně navyšovaná koňská dávka takového hořkého bílého prášku. Stabilizovaného mě pustili domů, kde jsem odpad a chvíli se prospal. Myslel jsem, že to bylo všechno a je to zamnou. Vůbec. Byl to teprve začátek všeho. Od té doby ataka kdykoli, kdekoli, s kýmkoli, bez kohokoli. Nemohl jsem být sám doma, koukat na televizi, jakákoli myšlenka, i podvědomá, se přeměnila v ataku, které trvala i hodiny. Kvůli útrpným bolestem hrudníku a atakám jsem střídal návštěvy pneumologie a pohotovosti. Na pneumologii nevěděli co se semnou, až jsem jednoho dne dostal Neurol, to byl ten hořký bílý zázračný prášek. Od té doby se to stabilizovalo a pravděpodobně už začaly lehce zabírat také antidepresiva. Stav byl stále vážný, tak jsem zoufalý volal na psychiatrii. Pan psychiatr mi bohužel nesdělil, že trpím atakami. Jen doporučil pokračovat v medikaci stanovené praktikem a užívat Neurol dle potřeby. Že se jedná o panické ataky jsem zjistil úplnou náhodou na RU-vid. Začal jsem se víc zajímat. Silnou agorafobii jsem měl asi půl roku. I obejít blok byl nadlidský úkol. Nevzdal jsem to. Hodně mi pomohla rodina a známí. Vždy mě vytáhli ven i přes nepříjemné pocity. Nějak jsem věděl, že se tomu nesmím podvolit. Začal jsem také docházet na psychoterapie, kde jsem se naučil spoustu praktických věcí. Byly to dva roky boje a utrpení, ale zvítězil jsem. Vyšel jsem z toho silnější a s vědomostmi, které jen tak každý nemá, nebo není schopen je pochopit. Začal jsem být všímavější k myšlenkám a když se mě snaží chytit slaboučká ataka, nepanikařím. Už ji totiž moc dobře znám a vím, že mi nic neudělá. Když zjistí že nepochodí, za pár minut lehkého nepříjemného tělesného pocitu zklamaná odejde. Ještě nějaké typy na závěr: Je důležité si připustit, že máte problém a pokud možno, vyhledat odbornou pomoc - psychiatr, psychoterapeut. Zajímejte se o problematiku. Naučte se pozorovat myšlenky, pocity a tělesná napětí. Škodlivé myšlenky je třeba včas pustit a tělesné napětí uvolnit. Vhodná je meditace a cvičení bodyscan. Změňte myšlení, zakažte si negativní myšlenky. Nesmíte se v jakékoli špatné myšlence zacyklit, umí se pak vracet častěji a ještě silnější. Pokud to jde, srovnejte si život. Ulevte si. Zaběhněte si rutiny a dodržujte spánkovou hygienu. Vyvarujte se nadměrnému přijímání informací, které jsou pro vás stejně zbytečné protože nic nezměníte. Naučte se říkat ne. Radujte se a buďte vděční z maličkostí. Naučte se žít v přítomnosti, pozorujte. Buďte laskaví.

Také mívám panické ataky, stalo se mi to i ve vaně

Videl som ako sa správajú k ľuďom na psychiatrii v CZ a SR čiže pán doktor tam by ste mali začať. Prostredie nemocnice pre bežného človeka býva deprimujúce a odstrašujúce, tak si skúste predstaviť ak je pacient v depresii či úzkosti. Žiadny wellness ani relax to v malej izbe s cca 4 ľuďmi pod umelým osvetlením a nedychatelnym vzduchom. Minimálna takmer žiadna terapia, jeden doktor má 100 pacientov a tomu zodpovedá ako sa mu venuje. A žiadna psychoterapia - žiadne venovanie sa pacientovi to už je niečo otrasné a nehumánne odsúdenia hodne. Pobyt na psychiatrii by sa mal veľmi podobať liečeniu s procedúrami a nie väznici či vojenčine ... Katastrofa.

"Deprese je nálada, která danému člověku není vlastní... je oproti normě určitým způsobem zhoršena." - Co když už trvá tak dlouho, že se z ní stane nová norma? Jak to ten člověk může poznat, co je a co není v normě, když tu normu má posunutou?

Léčím se s depresemi již několik let. Ovšem trvá pravděpodobně již od školy. Ale co když rodiče nechtějí připustit že mám nějaký problém? Vždy z toho "obviňovali" mně. Že si všechno moc beru, že to prostě musím přejít a jít dál, že si za všechno můžu sama, řeči typu "ty máš tak nějaké problémy"... Apod. Vlastně do dneška s nimi o tomhle nemůžu mluvit. Mají totiž pořád stejný názor...

Super, ještě by to chtělo radu, jak se vůbec dostat k psychiatrovi, pokud nás to potká. Protože je to evidentně nereálný.

Já mám panickou poruchu od šesté třídy. Nyní je mi 16 a už to mám za ta léta poměrně dost pod kontrolou a žiji šťastný život. Snažím se dělat osvětu o autismu a o panické poruše. Je to potřeba, jelikož tím, že panické ataky jsou somatické, málokterého laika napadne tato možnost. Není třeba se za to stydět, ale je třeba o tom mluvit. :)

Jste borci:) Pomáhejte.

Já sem tohle poprvi zažila když my bylo 17 co všechno říkali tak sem měla a je to dost nepříjemný

no já to mám i jsem měla záchvat dychacích cest a i záchvat stresu :(

Ja som bol na psychiatrii hospitalizovaný dva krát.

Já ještě pořád trpím depresemi a bohužel jsem málem byla už 2x po smrti 😣.. jediné na co snad pořád myslím je že to už konečně skončím 😭.. lékaři mi nepomohli ani prášky a už vážně nemám smysl být ještě na živu 😔

Zazil jsem tezkou depresi ktera sklouzla do paranoie a psychozy a nepreju to nikomu je to nejhorsi zazitek miho zivota a verte mi ze par hroznych jeste mam ale tomuhle se nic nikdy nevyrovna.Nonstop 24/7 jsem se bal o svuj zivot,nikomu neveril,nespal jsem treba i dny nebo jen 2 hodiny za den a to mi prohlubovalo problemy...no kdyz zpetkne analyzuju nechapu ze jsem takhle dokazal prezil 8 mesicu jeste ze me zachranili,poslali do psychiatrii a zacali lecit,pravdepodobne me tim zachranili zivot.Vy co mate deprese nebo jiny problemy bezte se lecit.Roky jsem odmital leky a chtel si to vyresit svepomoci skrze sport atd. a zkratka NEJDE TO jsou okamziky kdy bohuzel si sami uz pomoct nedokazeme a deprese je jedna z nich bacha na to je to tezka nemoc a bere zivoty,nebojte se doktoru a bezte se lecit,ulevi se vam.

Pan doktor z H. Beřkovic, tam to znam taky.. jezisi

Moje depresivní (nebo úzkostná ?) porucha není zrovna typická. Potíže přicházejí většinou ráno, někdy mě předčasně probouzejí a už mě pro svoji intenzitu nedají usnout. Neřekl bych, že mám hlavní problém s náladou, ale ani s typickou úzkostí (např. zrychlený puls atd). Charakteristickým znakem je, že cítím intenzivní psychickou bolest. Utrpení je to tak velké, že až sténám, naříkám nebo i brečím. Toto trvá den až tři dny, pak třeba týden úleva a pak se vše znovu opakuje. Úleva ale neznamená, že jsem úplně v pohodě. Určitý stupeň vnitřní bolesti je téměř neustálý. Někdy se na tyto stavy nabalují nepříjemné myšlenky, nicméně si myslím, že v nich nespočívá hlavní problém. Takto žiji už dlouhou řadu let. Navštěvuji psychiatra, vystřídal jsem množství antidepresiv i léčeben ... ale jaksi bez efektu. Chce se mi skoro říct, že se těším až umřu.

Já ani nikam nedokážu jít např jdu po obchoďáku a najednou baf a já kde to sem a to mám i na zahradě občas i doma co s tim?

Začala jsem se poškozovat a já už ani nevím ale já se dřív cítila tak že ve mě už nic není a když se poškozuji tak mě to uklidňuje a nevím jestli je to deprese nebo ne ale bojím se to někomu říct.

Nemohli by ste natocit diel o generalizovanej uskostej poruche alebo o obsendantno kompulzivnej poruche

Ja Ted mívám panické ataky. Je mi 20 a mám asi panicky strach z toho že mám něco se srdcem, nebo když mě začne bolet hlava začnu se strachovat že mám krvácení do mozku atd. 2x už mě odvezla sanitka noc nenašli dali mi něco na uklidnění a poslali dom. Budu mít asi hypochondrii spojenou s panickými strachem. Je to možné?

Ja mam pp uz 8 rokov ..ale niake velke posunutie som nedosiahol ...je to ako keby moj zivot 8 rokov ..som ani nezil ...len peklo ...

Já to mám v obchodem, jakmile vejdu do obchodu pociťují strach, nevím proč vím, že se nic neděje ale celkově prostor, svetlo spoustu lidí, ve mně vyvolává pocit úzkosti a myšlenek že se něco stane. Poslední dva týdny jsem byla dost ve stresu, teď jsem spíše dost unavená cítím se vyčerpaně mám pocit že se houpu, že se neudrzim na nohách, závratě do toho mě brni nohy ale přijde mi že jsem ok. Sice ne moc veselá ale cítím únavu...je možné že je to psychika ikdyz vědomě si to třeba neuvědomují?

Dobrý den chtěla bych poradit před rokem jsem měla strach pányku nemohla jsem dýchat furt mi něco bylo všude jsem četla co by to mohlo být a pak jsem si myslela že to mám a bylo to jak skutečně byla jsem týden v horních berkovocich dali mi prášky sertivin ale už je neberu jsem tehotna ale teď zrovna prožívám to mám pocit že mi mozek vypíná že nefunguje bojím se že si nebudu nic pamatovat nebo si nikoho nepamatoval nebo že zůstanu jako někteří lidi úplně mimo a nebudu moc žít život.. Když usnu tak se zbudi a cítím se mimo mám strach

jak se tu mluví o atakamu, já necítím žádnou bolest krom vnitřní která je něco jako (třeba když se je člověk smutnej tak cítí nějakou vnitřní bolest a když toto vemu a vynásobím 100x) ale jinak všechny příznaky sedí krom fyzických. zrychléné dýchání taky mam

Dobrý den, mohla bych Vás, prosím, kontaktovat soukromě?

Je nějaká naděje se dostat z deprese a neustálých myšlenek na sebevraždu bez léčby? Když člověk žije v zahraničí a není možné vyhledat psychiatra kvůli jazykové bariéry? Jsou nějaké volně dostupné léky? Četl jsem že se někde začíná zkoušet MDMA , u toho mám ale strach z následných "dojezdu" na druhý den.

ja velmi často pred spaním sa začnem triasť a zle sa mi dýcha a často cítim tlak na hrudi alebo akokeby som mala seknutú hrud a práve kvoli tomu často stresujem a mam strach zo smrti napr. ze ked zaspim tak sa neprebudim a zvyknem casto plakat :/najprv som si vždy myslela že som nejako chora ale podla mna to bude tymto ale neviem no je to velmi stresujuce

Ano já to také znám je to hnus

dobrý den, nechci to psát sem do veřejného chatu chci se svami o něčem poradit. Napíšete mi svůj email Budu moc ráda děkuji.

Podle mě na prvním místě si to vůbec přiznat,to je hlavní a první krok.pokud to není těžší případ , nebrat antidepresiva,snažit se jít přírodní cestou , začít zdravě jist , sportovat , naučit se vypnout ,meditovat ,obklopovat se zvířaty a přírodou , vynechat lidi co nás ubíjejí i když je jich hodně :) Každopádně radím dobře ale sama sem tím dost prožraná takže uvidíme časem...

Panická ataka je velmi nepříjemný stav. Taky bych to nikomu nepřála.

neliečení sa začnú medzi sebou "žrať", keď si nedajú povedať, ťažká psychická choroba hraničiaca so psychopatiou, i "proti vůli pacienta". Z dosahu preč. Happy life.

žilku vystřelenou každou chvilku, nervák z dědičnosti i disharmonický vývoj osobnosti, jsem singl proč, mé děťi by si druhou špatnou výchovu nezasloužily :)

Kamarádka v panice přišla o vědomí, takže se to stává.

Já mám deprese ale má rodina to nechce řešit 🥺🥺