25. DÍL: PRÁCE S MYŠLENKAMI (KOGNITIVNĚ BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE A MINDFULNESS) 

Moc děkujeme. :)

Děkujeme. KBT je především velká dřina. Učíme se stále také.

@@ZIVOTZAZDI přesně, ty myšlenkové pochody se mění pomalu, a v nějakým akutním stavu si člověk ty prakticky dovednosti neumí tak rychle vybavit, ale postupně zjišťují, ze někdy se ta myšlenka podchytit dá a už se jí tak rychle nepoddam jako dřív. Nutno podotknout, ze bez léků jsem se zatím neobešla a zacinam se smirovat s tím, ze asi ani neobejdu. Ale porad je to tak, ze i s tímhle dlouholetým problémem žiji úplně plnohodnotný život :)

@@julietha231 Stačí si představit, kolik lidí běžně užívá léky například na vysoký krevní tlak, a neslyšeli jsme, že by se s tím museli nějak smiřovat :-). Ano, lze namítnout, že antidepresiva mají vliv na náš emoční svět, ale rozhodně ne takový, jako benzodiazepinová anxiolytika. Při představě, že bychom byli při léčbě úzkostí odkázáni jen na ně, trochu mrazí. Pokud žijete plnohodnotný život, netřeba se trápit dlouhodobým užíváním antidepresiv. Ať se Vám daří! :-)

Moc Vám děkujeme! Jinak my Češi jsme naprosto stejně dobří lidé jako Slováci, tím si buďte jistá :-).

@@ZIVOTZAZDI zdá sa mi, ze robíte viac dobra :). No vsak neviem. Ale tak drzte sa, nevzdavajte sa a dakujem, ..a uvidim ci mi to pomoze, ked si tuto Vasu pracu vypocujem, nasla som Vas az dnes. :)...

Děkujeme Vám 💚.

Analyzovat každou úzkost by bylo podle nás jednak kontraproduktivní a pak asi i nemožné. Smysl to má pouze u těch úzkostí a jejich spouštěčů, které nám v životě způsobují opravdové problémy a snižují výrazně(ji) jeho kvalitu. Někomu pomohou antidepresiva, jinému psychoterapie, další z nás potřebuje obojí. A proto není možné možné říci, jaká cesta je vhodnější či lepší. Důležité je vědět, že ty cesty existují. A že je v případě onemocnění některou z úzkostných poruch či depresí můžeme i kombinovat.

Veronika Pešková, pomůže vám.

Proto se dělá tzv. diferenciální diagnostika, protože některá onemocnění opravdu úzkostné stavy a deprese způsobují. Taková onemocnění je třeba vždy nejprve vyloučit (většinou postačí základní laboratoř) než začne psychiatr léčit pacienta např. pro některou z úzkostných poruch. A pak jsou tu další somatická onemocnění, která úzkostné poruchy či deprese mohou vyvolat (např. infarkt myokardu, menopauza apod.). Neplatí to vždy a u všech. Navíc jsme laici, takže berte i tuto informaci jako laickou, kterou by Vám měl zpřesnit lékař (praktik to zvládne hravě).

Já to nechápu, mě nikdy na žádný vyšetření neposlali...

Pokusím se odpovědět za sebe, tedy z pozice člověka se zkušeností s KBT. Paní doktorka Kosová léčí s kolegy v NUDZ (dříve PCP v Bohnicích) metodou klasické KBT, doplněné o pohybovou terapii, ale také o arteterapii (okrajově). Jde o poměrně dost náročný léčebný program, kdy člověk musí vydat maximum ze sebe. Mindfulness bývá někdy označována jako další vlna KBT, která je založena na trpělivé a soustředěné práci s myšlenkami i tělem. V obou případech poznáváte koncepty myšlení, které Vám ubližují, ale změna se děje pokaždé trochu jinak. V první případě je, subjektivně viděno, trochu víc "na sílu". V druhém se jde pomaleji a více klidně. Každému ale vyhovuje něco jiného, KBT bývá často kritizována za to, že je povrchní a nezajímá ji minulost klienta, ale není to pravda. Pokud byste chtěla vědět o mindfulness více, doporučuji kontaktovat někoho z Psychoterapeutického centra Lávka (centrum-lavka.cz). Hezký večer. J. Janíček

@@ZIVOTZAZDI Děkuji Vám.

Děkujeme taktéž. Nejvíce za přízeň!

@@ZIVOTZAZDI skvele popsano

Dobrý den, na psychoterapeutickou léčbu posttraumatické stresové poruchy se specializuje např. Mgr. Tomáš Holcner - psycholog-holcner.cz, příp. někteří terapeuti v rámci AdiCare (www.adicare.cz/o-nas/rita-kramerova/). Ale výborných psychoterapeutů je v Praze opravdu hodně. Primárně musí mít dostatečnou kvalifikaci (akreditovaný psychoterapeutický výcvik, praxe) a musí Vám lidsky vyhovovat. Berte naše doporučení proto jako subjektivní, odvozené od naší osobní zkušenosti.

@@ZIVOTZAZDI děkuji za odpověď. Nevíte prosím i o léčbě hrazené z veřejného zdravotního pojištění?

@@michaelakuprova4282 Nyní poskytuje VZP příspěvek na psychoterapii (www.vzp.cz/o-nas/aktuality/vzp-bude-nove-prispivat-klientum-na-psychosocialni-podporu). Jinak co se týče psychoterapeutické léčby hrazené z veřejného zdravotního pojištění, což je nesmírně důležitá informace, pracujeme na vytvoření seznamu. Víme, že byste potřebovala informaci asi hned. My postupujeme podle jednoduchého klíče. Obracíme se na větší poskytovatele (centra) psychoterapeutické péče právě s dotazem, zda poskytují terapii hrazenou pojišťovnou. Jiná cesta bohužel momentálně není, nebo o ní bohužel nevíme.

Jdeme po malých krůčcích. Nejprve chceme dotočit celý cyklus. K tomu máme i přednášky. A poté se chceme pokusit o změnu alespoň v malé části poskytované psychiatrické péče. Není nás bohužel tolik, abychom mohli zvládnout vše najednou. Ale věřte, že se snažíme. Děkujeme za zpětnou vazbu!

@@ZIVOTZAZDI Samozrejme to čo robite je veľmi prinosné nechcel som aby to vyznelo špatne, skôr Vàs chcem podporiť a myslím si že by o Vàs mala vedieť širokà verejnosť a nie len ľudia ktorí sa o tùto temu zaujimajù. Skutočne ste v tejto oblasti urobili veľa.

Rozhodně Váš komentář nevyzněl špatně. Jen to možná cítíme dost podobně a k tomu máme omezené kapacity. Ale s příchodem podzimu se budeme pokoušet o první věští kampaň, tak uvidíme. :-) A děkujeme za podporu!

Myslim ze by spolecnosti prospel nejaky predmet v ramci ZS vzdelani a vychovy, neco ala psychohygiena.

K hlubší změně může dojít i na základě praktikování jednoduchých technik. Ale to je čistě můj subjektivní názor. V zásadě budete mít asi pravdu. Mindfulness jsem nezkoušel, takže nemohu opravdu srovnávat. J. Janíček

@@ZIVOTZAZDI Děkuji ze

Děkujeme Vám za příspěvěk a prosíme, zda byste nám mohla napsat Vašich zkušeností na e-mail info@arsanima.cz. A děkujeme Vám také za doporučení publikace. 💚

Dobrý den, nemyslíme si, že jde o vtip. Doporučujeme, abyste se obrátil na odborníka v oblasti sexuologie. Někteří z nich jsou zároveň psychoterapeuti. Jestliže takto trpíte, tak rozhodně neodkládejte vyhledání pomoci. Zkuste se prostřednictvím e-mailu (sexuol@vfn.cz) obrátit přímo na Sexuologický ústav Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN (www.vfn.cz/pacienti/kliniky-ustavy/psychiatricka-klinika/specializovana-centra/#), kde by Vám měli poradit, kam a na koho se obrátit. Držíme palce, ať problém brzy vyřešíte!

Pokusíme se vysvětlit to nejzásadnější. Panická ataka resp. masivní záchvat úzkosti, může být spuštěn mnoha stresory, a to od těch vnějších (šok, úlek, vysoká teplota, krvácení) až po psychologické, kam právě patří katastrofické myšlenky. Bavíme se nyní v intencích chorobného strachu a úzkosti. Jednou zažijete stresovou reakci, způsobenou kupříkladu strachem z bolesti na hrudi, za níž může být třeba bolest páteře. Mozek vyhodnotí situaci jako život či zdraví ohrožující (stejně jako u infarktu myokardu) a dojde k podráždění sympatického nervového systému. Ten je po většinu času v rovnováze s činností parasympatického nervového systému. Podrážděný (aktivovaný) sympatikus způsobí všechny známé tělesné projevy úzkosti, jako zrychlení srdeční akce, zvýšení krevního tlaku, dojde ke stažení cév na periferiích a člověk je konfrontován s neuvěřitelně nepříjemným stavem. K tomu patří i zrychlené dýchání, které v důsledku může vést až ke křečím (doporučujeme bonusový díl o mozku, kde je vše vysvětleno). Stav většinou odezní po dechovém zklidnění či podání benzodiazepinů. Člověk, který je disponován k úzkostem, pak tento stav vyhodnotí jako život ohrožující, bez ohledu na sdělení lékaře. A začne se opakování paniky obávat. Jinými slovy, bude stačit náznak bolesti na hrudi a popsaná reakce se spustí znovu. Kognitivně behaviorální terapie nahlíží na vznik této reakce tak, že je podmíněná právě uvedenou negativní zkušeností, a opravdu se disponovaný člověk může časem propracovat k následujícímu zhodnocení situace: "Bolí mne na hrudi - to bude infarkt - to nepřežiju." V tu chvíli to není bolest, ale sada negativních myšlenek, která spustí celý kolotoč úzkosti, protože bolest může být naprosto zanedbatelná (a bývá). Pokud si naopak řeknete, že jde jen o běžnou bolest, pocházející nejspíše od páteře, úzkostný kolotoč se neroztočí. Čím je první, druhá a další ataka silnější, tím snadnější je začít se obávat další. A tím spíše si ji spustíme. Samotná KBT neřeší v terapii možné hlubší příčiny úzkostí, někdy to dokonce ani není zapotřebí. Pro někoho jsou naopak vhodnější terapeutické směry, odvozené od psychoanalýzy. Jisté je, že nejde ani o názor paní doktorky Kosové, ani o názor pana docenta Kožnara, ale o popis jedné z mnoha poměrně funkčních metod práce s úzkostmi. To, že občas iritují, je pochopitelné. Oba dva zmíněné odborníky jsme zažili z pozice pacientů a můžeme Vám garantovat, že jsou skvělí. Jiná věc je, že ne každému mohou vyhovovat, a v terapii to tak i chodí, že Vám musí "sednout" jak terapeut, tak i jeho přístup. A ještě pár slov "nadšenému utíkání k psychiatrům". Načrtli jsme tento problém, který bychom takto rozhodně nepojmenovali a ani nikdo z lékařů to nikdy neudělal, již v pojednání o psychosomatické medicíně. Jsou situace, kdy pro nás může být setrvávání v nemoci svým způsobem výhodné. Nejde o vědomý proces, to by šlo o jasnou simulaci a takových lidí jsou snad jednotky nebo maximálně desítky. Ale jsou lidé, kteří nemají tolik k motivace k vyléčení, protože jim daná nemoc přináší určité výhody (zájem okolí, zbavení se některých povinností apod.), i když za ně denně platí neskutečně krutou daň, např. v podobě opakujících se panických atak. Zní to zvláštně, ale je tomu skutečně tak. Nikdo ovšem nemá právo vynést o druhém takový soud, jde o nesmírně citlivé téma, k němuž se dotyčný musí propracovat s pomocí terapeuta sám. I tady je důležité podtrhnout, že se nejedná o každého, kdo dlouhodobě trpí úzkostmi nebo depresemi. To by byl další zjednodušující soud. Téma jsme s docentem Kožnarem otevřeli proto, že se o něm mnoho nemluví a je dobré se nad ním zamyslet. Zvláště, když máte k dispozici i další díly, jako již zmiňované pojednání o psychosomatické medicíně. Pan docent Kožnar nechtěl říci nic jiného, než že naděje na vyléčení je vždy, s výjimkou opravdu závažných depresí a úzkostí, kde farmaka a terapie selhávají.

Sebe zklidňovani nefunguje pořád. Mam stavy nebo doslova bolestí duše které trvají i měsíce i roky , ať děláte co děláte pořád to je ve vás jako jed ktery koluje vašim celním tělem. Psychika po letech ovlivnila i me celé tělo a to tak že z 27 let se citim a funguji na 60 let .

mám podobnou zkušenost - člověk může mít myšlenkovou koncepci jak stehno a je to k ničemu. mysl zkrátka neošálí sama sebe, pokud je ve stadiu že nechce. můžu si analyzovat, můžu si namalovat kartičky, napsat si motivační program - mozku je to v tu chvíli jedno. naprosto na to nemá chuť reagovat. myšlenky mají vliv na tvorbu hormonů, ale pokud tělo zrovna není nastaveno na to ty myšlenky přijmout, pustit do toho systému, tak se prostě neujmou. vždyť je to zcela zřejmé. stačí si dát dvojku červeného - změnit biochemické prostředí těla a hned se rozvinou libé stavy ty začnou produkovat příjemné vzletné a bohulibé myšlenky, které mají opět zpětně lehký vliv i na psychiku. Ale prvotní byla chemie. lidské tělo má nějakou autonomní vnitřní křehkou rovnováhu která přichází a zase odchází v nějakých křivkách nebo čert ví co to je a pokud je ta vnitřní chemie právě ve stavu - dole, na bodu nula nebo ještě níž a my ji začneme ať už chemicky nebo mentálně tlačit výše, nic to neřeší.

Když u mně začal záchvat panické ataky ,zavřela jsem oči ,zhluboka jsem dýchala a pomalu vydechovala a začala jsem se usmívat...řekla jsem si...co horšího se může stát ,než že už se nenadechnu a umřu....no a co.....záchvat pak brzy odezněl.....

Souhlas. Myslím si, že kdo nikdy nezažil deprese, ani nějaké lehčí, ani úzkostné ataky, nedokáže pomoci tomu, kdo deprese či úzkosti má.