Kapitola VII. Iluze času a prostoru
Pokud se vám náš kanál líbil, můžete nás podpořit www.donationalerts.com/r/rado... Děkuji!
Když jsme probírali ve třetí kapitole vytváření a rozpouštění každé z našich za sebou
jdoucích myšlenek, říkali jsme, že každá jednotlivá myšlenka vystupuje a mizí v nekonečně
malém časovém okamžiku, což však není úplnou pravdou. Čas sám je iluzí, která se tvoří
výstupem a mizením našich myšlenek.
Podobně, jako si představujeme fyzické rozměry v prostoru k tomu, abychom mohli
v naší mysli vytvářet obraz vesmíru, sestávajícího z oddělených objektů nejrůznějších forem,
tak si v naší mysli představujeme fyzické a psychické dimenze času, abychom nejenom
vytvářeli v naší mysli obrazy událostí a změn, které se neustále ve vesmíru dějí, ale co je ještě
důležitější, vytvářeli iluzi, že myšlenky, které myslíme a následné zážitky, které prožíváme,
jsou vytvářeny a rozpouštěny následně za sebou. Bez toho, že bychom si představili základní
rozměr času a prostoru, nejsme schopni v naší mysli zformovat žádný obraz či myšlenku a
proto tyto dimenze vězí v každé myšlence, kterou myslíme.
Domníváme se, že čas a prostor vnímáme z vnějšku a že jsme omezenými bytostmi, které
existují ve velmi krátkém období v obrovském trvání času a že zabíráme velmi malou část
nesmírného rozpětí prostoru. Toto vnímání je však právě iluzí, protože podobně jako při
každém jiném vjemu, zažíváme vnímání času a prostoru pouze v sobě, v naší mysli či vědomí.
Ačkoliv se čas a prostor jeví, že existují mimo nás, neznáme žádný způsob, jak skutečně
poznat, že opravdu existují vně a nezávisle na nás, protože vše, co známe a můžeme kdy o
čase a prostoru vědět, jsou jen obrazy o nich, které jsme silou představivosti vytvořili v naší
mysli. Proto, podobně jako vše, co vnímáme v čase a prostoru, i čas a prostor jsou sami o sobě
jen mentálními obrazy, koncepty nebo myšlenkami.
Konceptuální rozměry času a prostoru jsou příslušně centrovány kolem ideje současného
okamžiku „nyní“, a přítomného místa „zde“.
Pojmy minulost a budoucnost existují pouze ve vztahu k současnému okamžiku, který je
centrálním bodem v čase. Co bylo jednou přítomné je nyní minulostí a co bude jednou
přítomností je nyní budoucností. Jak minulost, tak budoucnost, jsou přítomností, když
nastanou. Ale co je více důležité, že minulost a budoucnost jsou koncepty, které existují
pouze v přítomném okamžiku. Proto, relativně vzato, přítomnost je jediným bodem v čase,
který je skutečný. Ačkoliv vše co jím prochází se neustále mění, přítomný okamžik sám
zůstává bez jakékoliv změny a je proto statickou bránou, skrze kterou můžeme postoupit od
iluze stále se měnícího času ke skutečnosti našeho nikdy se neměnícího bytí.
Tak, jak uvádí Šrí Ramana v Ulladu Narpadu, verši l5:
„Minulost a budoucnost existují (jedině tím), že lnou k přítomnosti. Když se jeví, jsou také
jen přítomností. Přítomnost (je) jen jediná (bod v čase, který opravdu existuje). (Proto) snažit
se znát minulost a budoucnost, aniž bychom znali pravdu o přítomnosti (se podobá) počítání,
aniž (bychom znali základní číselnou jednotku) jedničku (od které všechna ostatní čísla jsou
jen násobky nebo zlomky).“
Třetí větu tohoto verše, nihazhvu ondre, což doslova znamená „přítomnost (je) jedna“
s důrazem (na ukončující písmeno e) na přidané slovo ondru čili jedno, obsahující význam
„jediné jedno“, možno přeložit různým způsobem. Může znamenat - „přítomnost je jen
jediným časem“ nebo „pouze přítomnost opravdu existuje“ nebo „všechny tyto tři časy jsou
jen jedinou přítomností“. Ve výsledku všechny tyto tři výklady znamenají to stejné.
Jelikož každý okamžik v čase je přítomností, všechny okamžiky v čase, ať minulost,
přítomnost nebo budoucnost jsou pouze přítomným okamžikem. Přítomnost je proto jediným
okamžikem v čase, který opravdu existuje. Trojí rozdělení času na minulost, přítomnost a
budoucnost, ve skutečnosti nejsou tři, ale jen jeden- jediný vždyexistující přítomný okamžik.
V kalivenba verzi Ulladu Narpadu, Šrí Ramana přidal dvě zvláštní slova před počáteční
slovo tohoto verše, nihazhvinai čili „přítomnost“ a to nitamum mannum, což znamená “co
stále přetrvává“. Tím se zdůrazňuje fakt, že současný okamžik je vždy přítomný, že je stále
současností, protože se jeví, a že přítomnost je proto jediným časem, který doopravdy existuje
- jediný čas, který skutečně bezprostředně zažíváme. Ostatní časy, jak minulost, tak
budoucnost, jsou pouhými myšlenkami, které v oné přítomnosti vystupují.
Chceme-li určit hodnotu něčeho v určité měně, musíme napřed znát hodnotu jedné
jednotky této měny. Když neznáme hodnotu jednotky „jedna“, nemůžeme znát hodnotu
žádného jiného čísla. Podobně nemůžeme znát pravdu o minulosti či budoucnosti, pokud
neznáme pravdu o přítomnosti, jelikož současný okamžik je základní jednotkou času - jediná
substance, ze které je čas formován.
9 май 2024
