děkuji za video, co ulehčuje učení se do literatury! Raději věci poslouchám než čtu, a tito autoři mě zajímají, takže je fajn se něco přiučit i jinak než nesmyslným čtením a opakováním jmén
U toho Sisyfa mi vždy přišlo absurdní, že nás autoři (ať už Řekové nebo Camus) nechávají v té smyčce marnosti, zatímco skutečně pravé vysmeknutí se z toho je si uvědomit tu nejlepší chvíli, že Sisyfos dotlačil kámen téměř nahoru, ten spadne a sám člověk Sisyfos je na svém vrcholu poznání. Byť - z pohledu Bohů, těsně pod vrcholem. On stojí nejvýš kam vůbec může dojít a kámen - ta marnost všednosti a dění, je dole. Tohle je ta chvíle, pro kterou to stojí za to. A proč bychom tedy potom měli znovu sestoupit dolu do údolí za svým kamenem/údělem, který nám někdo jiný předurčil? No - to už je spíš Nietzsche...
