Když se o ní mluví, tak tohle často slýchám např. v prostředí urbanistů, ochranářů, krajinných architektů, místních správ, aktivistů, okrašlovacích spolků, lidí z tramvaje, lidí z hospod apod. Například se říká: Město je od cedule k ceduli (Olomouc až Olomouc), dál už je venkov. Město je zlé, příroda je hodná. Až ji uklidíme, bude ještě hodnější. Je to příroda a kultura ve veřejném a soukromém prostoru. Jelikož město má být pro lidi, má/nemá být zelené. Je to odvar přírody skutečné, ta je jinde. Je to kvůli ekologii. Je to zelená špína, slušný člověk tam nevleze. Podporují to ekologové, aktivisti, dezoláti, úchylové, čmoudi a jiní levičáci. Tak dobře, ale stejně by bylo lepší, kdyby tam byl park. Je to věc praktického řešení, pravítko a bagr místo teorií. Dá se to mapovat jako vymezené plochy, to ostatní je město. Následně to lze rozpárat na plochy pod ochranou přírody vs. pod památkovou péčí. A co děti, mají si kde hrát? Environmentální žal je nadějí v betonové poušti. Různé ty pověry se liší tím, kdo a proč je zastává, jak spolu soupeří nebo tvoří koalice, a jak moc jsou škodlivé, ba snad i užitečné. Ale pozor, vědecky je dávno dokázáno, že pověrčivost přináší smůlu!
29 апр 2024
