Ja som ako chlapec s týmito strojovňami s tými lamelovými dverami cestoval skoro každý deň, jazdili hlavne na linke č. 101 (Čuňovo/ Devínska n. Ves) v BA . Vždy som stál alebo sedel vpredu, a nevedel sa dočkať kedy tam namieša 5-ku a naloží plný kotol niekde pri bývalej Juvente za Kútikami. Väčšina tých chlapov za volantom, si to naozaj poriadne užívali a ja tiež, tá synfonia zvuku Liaz/Rába sa nedá zabudnúť.👍👍👍
Takového krasavce, akorát s ručně otvíranými dveřmi a červeným malováním jsme měli v podnikových garážích ještě v druhé polovině 90 let. Využíval se k zájezdům na brněnské výstavní trhy v rámci zlepšovatelského hnutí. Zlaté časy. Když hnutí zlepšovatelů skončilo, naštěstí nakonec neskončil ve šrotu, ale pro svou výjimečnou zachovalost a malý nájezd skončil v muzeu. Kámoš co ho dlouhé roky řídil mě řekl, že se s ním dalo jezdit úsporněji než s novou Karosou a prý byl i živější a lépe seděl na silnici. Na svou dobu to byl fakt povedený autobus.
Motor v strede a tak má lepšie tažisko. Ako keď porovnáme moment zotrvačnosti dvoch 5kg gúľ navarených na koncoch 1m dlhej tyči v porovnaní s jednou 10kg guľou nasunutou v strede 1m dlhej tyče. S tou s dvoma 5kg guľami sa oveľa tažšie mení smer otáčania ako s tou jednou 10kg guľou v strede tyče aj keď hmotnosť je oboch rovnaká. Kvôli uloženiu motora pod podlahou a nedostatočnej zvukovej izolácií boli hlučné pre cestujúcich. Celkové konštručné riešenie bolo prelomové.
RÁBA náprava. Hrubý odlitek vyrobila firma POLDI -KLADNO -CS. Tento odlitek byl následně předán další firmě u nás k úpravě, broušení a následné přípravě k výrobě nápravy. Vše bylo poté převezeno do Madarska a tam smontováno dohromady a označeno RABA.
@@romansvehla7352 Aha, takže to byl vlastně náš výrobek. To už jsme snad taky mohli u nás i smontovat, ne? Jinak tohle jsem nevěděl, dík za info a krásný Vánoce.
Startování klíčem u vozidel s naftovým motorem (bavím se o tuzemské produkci) se začalo používat asi až od osmdesátých let. Do té doby se k ovládání spouštěče motoru používalo výhradně tlačítko. Spínací skříňka s klíčem sloužila pouze k aktivaci elektrických okruhů a ovládání činnosti předních světlometů.
@@martinpokmat2252co se týče spínacích skříněk, tak některá vozidla jich měla hned několik. Například tatra 148 měla dvě. Jedna standardní pro elektrické okruhy a světla (startování tlačítkem), druhá skříňka pro ovládání nezávislého topení. Armádní tatra 815 vvn měla spínací skříňky hned tři. 1. pro ovládání elektrických okruhů a moderní ovládání spouštěče klíčem, 2. pro ovládání přídavné převodovky (želva - zajíc), 3. pro volbu spouštěče (armádní verze měla motor o objemu téměř dvacet litrů, takže motor měl dva spouštěče. Bylo možné startovat buď levým, pravým nebo oběma, ale to bylo potřeba asi jenom při velkých mrazech, kdy je motor hodně zatuhnutý. V praxi se používal vždy jen jeden spouštěč a druhý byl jako náhradní.) K takovému autu pak bylo klíčů jako od hradu... 😂😂😂 Jeden klíč od dveří, tři klíče od spínacích skříněk, dva klíče od palivových nádrží, klíč od úložného prostoru na nářadí, klíč od klece s kanystry s naftou...
To je naprostá bomba, nezažil jsem je v provozu, nikdy jsem v nich nejel, přesto mě to neskutečně táhne k těmhle autům, aspoň jednou v životě bych to chtěl řídit. Má něco jako motorovu brzdu?
Tehdy se jezdilo úplně jinak. Ve 14.30 na konci údolí začaly najíždět ŠL-11 na plac k bráně podniku. Pracující se vyhrnuli, většinou ukázali týdeníky, pár lidí si koupilo lístek ze Setrightu. Pak jedním pohybem řidič odbrzdil parkovací brzdu, dlaní stiskl čudlíky ovládání dveří a pohyb zakončil postrčením řadicí páky na 2. stupeň. Zahučelo to, za tři, čtyři, motorová brzda, tři, pravý blinkr a plyn na podlahu, čtyří, pět a devadesátkou směr město. tehdy se smělo v obcích 60, všichni byli zvyklí se klidit z cesty, když se pětice přiřítila do první zastávky za hukotu motorových brzd. Při nástupu to odsýpalo, frk - lístek, pootočit kovové kotoučky a za chvíli se jejich trasy rozdělily k okolním obcím. Různými trasami se nakonec sjely v krajském městě na autobusáku. 80. léta...
Ahoj, záludnost této otázky je v tom, kde by se dalo svézt MIMO město. Několik dní jsem přemýšlel a moc mě toho nenapadlo. Vždy jsou tyhle akce provozovány spíše ve městech, jako je třeba den otevřených dveří v brněnském depozitáři TMB, akce v Praze Letňanech. Potom jedině zkusit gastrofestival ve Velkých Karlovicích, kde se pořádají svozy historickými autobusy, akce v Lešanech, kde je ranní přejezd z nádraží v Týnci nad Sázavou do Lešan. To je vše ale jen na pár km. Kdyby jsem se o něčem větším dozvěděl, určitě to sem rád napíšu.
@@KubajsPV jo díky, já už jsem byl párkrát v Brně když tam jezdily po Brně staré autobusy, tramvaje a trolejbusy, a už sem se většinou z nich svezl, akorát mě trochu štve, že ve městě to pořádně nikde nemůžou rozjet naplno, tak bych chtěl vidět jaké to je při plné rychlosti.
Mám zmiešané pocity... Video síce pekne dokumentuje perfektne zachovaný autobus, s ktorým som vyrastal, ale je akési trhané a s takým plechovým zvukom... Ani lajk, ani dislajk... Niečo medzi...
Dobré Kubo. Ale taková sedadla jsme v tomto typu ŠL, neměli. Roland by ti to potvrdil. Škoda ho, humoristy.Mně se ŠL a RTO stále líbí. Byli to hezké časy, hlavně v Blavě u vody, já, Roland, Honza Popelář z Jihlavy a Zdeněk z Prostějova. Byli jsme taková moravská parta a moc jsme užívali. Jo, a nezapomeň odpustit kondenzát a doplnit olej do centrálního mazání...
Taky mi to připadá, že sedadla nejsou z typu ŠL (Škoda - linkový), ale z typu ŠD (Škoda - dálkový). Jen tak na okraj pro zajímavost (pro neznalé), číslo 11 v označení typu autobusu znamená jeho délku v metrech.
Jednak to byla designová záležitost, ale hlavně šlo o ekonomickou stránku. Pokud se podíváte na starší vozidla, zjistíte, že je na nich spousta dílů, které jsou univerzální z pohledu jejich umístění na vozidle. Například světlomety, které jsou shodné jak pro levou, tak i pravou stranu. Takové věci u dnešních vozidel najdete opravdu jen velmi vzácně.
