Takřka dvě století trvající hegemonie parních krasavic dospěla počátkem 80.let do svého konce. Jaké bylo loučení se stroji, které převezly svět z historie do moderní epochy lidstva...?
Když mně byly 4 roky, jel jsem poprvé do Prahy z Prostějova, pochopitelně vlakem s parní lokomotivou. Na nádraží jsem se ztratil a našli mě, jak stojím vedle parní lokomotivy a dívám se na tu kovovou obludu nechápajíc, že není z pohádky, ale že ji vyrobil člověk. Dodnes mám před těmito mašinami úctu. Nakonec jsem dělal s důchodci z Masaryčky, kteří dokázali o parních mašinách vyprávět celé hodiny a nebyly to jen veselé historky. Bývalý mašinfíra, nějaký Plíšek, vyprávěl, že Chruščov se bál lítat letadlem a on pro něj jel vládním vlakem do Čiernej pri Čope, kde si Chruščov přestoupil z širokorozchodného vagonu. S ním i sovětští samopalníci a jeden stál i na mašině; prý pro jejich ochranu. Pod každým můstkem hlídal stébák nebo VB, aby tam revanšista nedal bombu... Pak se na trati objevilo stádo krav z nějakého JZD a samopalník mu nařídil, aby jel dál. Pochopitelně nějaké krávy úplně roztrhal a střeva z nich visela na celém vlaku. Po příjezdu na Masaryčku, kde byl položen červený koberec, Plíšek zastavil předpisově u bílé čáry, aby soudruh vystoupil ze dveří přímo na koberec. Jenže smrad z těch střev bránil otevřít dveře vagonu, protože to bylo na blití. Nádražní rozhlas hledal mezi zaměstnanci dobrovolníky, kteří ty střeva odstraní. Nikdo nešel, tak přišla nová výzva a že za to bude odměna 1 000 Kčs, což byla skoro měsíční mzda. Na to mnozí lidé slyšeli a do půl hodiny očistili vagony tak, že se dalo s ucpaným nosem vystoupit. Osud toho předsedy JZD už ti železničáři neznali...
jAK JSEM NADÁVAL, když jsme jeli do Svidníku , na Duklu a v noci jsme nemohli otevřít okno, jinak jsme to měli v očích a plno smradu! Dnes je to i pro mně nostalgie !
To je taková krása... Můj dědeček byl taky strojvedoucí na parních lokomotivách, přestože původně vysokoškolák, z politických důvodů musel v 50.letech ke dráze, ale nikdy toho nelitoval, i když na komunisty nadával, to jo. Končil jako starý pán na párách v polovině 70.let, maminka je s ním a mnou v zavinovačce focena na mašině Albatros.
Krásne,moja stará mama občas spomína keď sa jej opýtam aké boli parné lokomotívy tak vždy odpovie:ako deti sme mali najradšej paru znich, keď vidím ako spomína ako sa jej vždy oči zaligocú,to sa nedá opísať,vtedy sa cítim ako by som žil sňou v tej dobe,proste nádhera,jej rozprávanie o tom aké má zážitky z dectva
Jó, Štokři… Rád mám 556.0506, protože nádherně houká. A mimochodem, kdyby věděli tehdá, co nám tady bude jezdit za nějakejch 40 let, tak fakt nevím, co by tomu řekli.
Nádherný snímek. První hlas patří Panu Strojvedoucímu Emilovi Suchému. Ve kterém roce asi byl snímek natočen? V každém případě ještě parní provoz nekončil a mašinky čekala ještě pořádná porce kilometrů.
Václav Polívka Václave, taky by mě to zajímalo. Zaujalo mě, že tam ten pán mašinfíra říká "tehdejšího nádraží Praha-Střed", tak mi to přijde jako by komentář vznikl až někdy dejme tomu těsně po roce 1989.
určite omnoho skôr. 1989 už parná trakcia nejazdila, maximálne nejaká malá továrenská parná lokomotíva ťahala vlečku v rámci závodu. Tak 1979 - 80 to môže byť točené.
Po něm toho bylo pojmenovanýho kde co😂. Škoda Plzeň, tahle zavedená značka byla najednou ZVIL, mladoboleslavská byla AZNP (Automobilové závody, národní podnik), Poldi Kladno se stala SONP (Spojené ocelárny národní podnik) atd... Němci za války založená chemička v Záluží u Litvínova se jmenovala Herrmann-Göring-Werke, po válce Stalinovy závody, potom Závody československo-sovětského přátelství, v okupačním roce Chemické závody Záluží, potom Chemopetrol...
