Lucie Pytlová představuje knihu „Barefoot: žij naboso!“ 

Kniha mne nejprve zaujala. O téma se zajímám již delší dobu a ledacos jsem o tom již věděl. Z počátku jsem byl z knihy mile překvapen, ale nakonec více a více zklamán. Nevím, zda mám příliš velké požadavky, ale mám-li být objektivní, kniha mi připomíná průměrnou bakalářskou práci. Je to vesměs šité horkou jehlou, přestože na to autorka měla dva roky. Mnoho věcí je nakousnuto, ale nerozebráno dostatečně, takže pokud se čtenář v oblasti neorientuje, může narazit nepochopením souvislostí. Třeba vysvětlování mechaniky nohy by zasloužilo více pozornosti. Čekal bych více anatomie, nákresů. Není zde jediný obrázek kostry nohy, o svalech ani nemluvě. Není tak těžké si to sehnat nebo použít třeba rentgenový snímek a na těm ukázat jednotlivé kosti (optimálně i dítěte). Nebo si najít někoho, kdo to překreslí z jiného zdroje. Důležité vazy a svaly, které pak souvisí s nejčastějšími potíži (jako důsledky pak vbočené palce, ostruhy...). Možnosti řešení, které nabízí tradiční ortopedie a takové, které nabízí novější přístup ortopedie a fyzioterapie. Co kapitola o uzemění? Čekal bych více vědeckého odůvodnění, jaký je význam, výsledky výzkumu a hlavně odkaz na relevantní zdroj, nejen komerční stránku. Můžete mít sebelépe "uzeměné" boty a k čemu to je, když třeba v práci nemáte uzeměné podlahy nebo se pohybujete po povrchu, který je přirozeným izolantem. K tomu uzemnění ostaně dochází, i když se třeba dotknu nějakého uzeměného elektrospotřebiče, kovového zábradlí, kliky u dveří apod. Už jste někdy dostali ránu? To je extrémní situace, ale funguje. Ve vlhkém prostředí dochází k vybíjení elektrostatického náboje běžně, problém jsou suché prostory. Antistatická obuv se koupit dá a je určena do pracovních prostor, které to vyžadují, na to člověk nemusí chodit bos. Dohledal jsem si diplomovou práci autorky. Je vidět, že problematice vcelku rozumí a v práci je teoretické část dobře zpracována. Škoda, že do knížky nedokázala přenést více. Cílem bylo asi být stručný a lidový. Jenomže lidové většině je potřeba informace podat "polopatě", ale přitom v dostatečném rozsahu, aby dokázala celý problém pochopit. Takhle se pohybujeme na úrovni blogů nadšenců, ale kniha má být o tom, že přinese něco více. Bohužel, další tak trochu zbytečná kniha. Ke koupi nedoporučuji, přečtení může být inspirativní, ale radši si ji jen půjčte. 120 stran textu je na toto téma málo (po odečtení prázdných stránek). Pokud chcete lepší výklad, pak doporučuji knihu Naboso od Daniela Howella. Pokud byste ale chtěli více anatomie, patologie a cviků, pak u nás žádná kniha zatím nevyšla. Je potřeba sáhnout po zahraniční literatuře. To by snad mohlo nakladatelství Grada zvládnout, pokud se chce tomuto tématu věnovat. Říkám si, že než tolik úsilí věnovat sepsání ne-dobré knížky, bylo by lépe přeložit něco ze zahraničí. Je toho dost. Mimochodem, od 6.45 o možnosti adaptace lidské nohy na obuv v dalších generacích atd., mluví úplné nesmysly, taková adaptace trvá desítky tisíc let!. Noha se samozřejmě (a celý pohybový aparát) částečně adaptuje už jen došením boty od mala (se všemi negativními důsledky). Ale na genetické úrovni, tj. abychom se rodili adaptovaní, by to trvalo dlouho a ještě za předpokladu, že bude vyvinut evoluční tlak, tj. lidé, kterým bude obutí dělat potíže, budou evolučně znevýhodněni v přežití a rozmnožování (třeba že se jim bude hůře utíkat před lvem). Ale k tomu nedojde, protože významnější prolémy s nohami přichází zpravidla až v době, kdy už se nám narodily děti a stačili jsme je aspoň trochu odchovat.

Bohužel na mě celý rozhovor působí, jak když slečna neví o čem mluví a nebo tomu, co říká vlastně moc nevěří nebo nerozumí… Je to velká Škoda, protože téma je rozhodně zajímavé a mít trochu připravené otázky s jasnými odpověďmi, lépe by se to poslouchalo. Nicméně i přesto mě to přesvědčilo o tom, že si knihu koupím, jelikož bych se rada dozvěděla více, než z tohoto mumlání před kamerou.