MÁTE Z AGRESE STRACH? NAUČTE SE S NÍ LÉPE ZACHÁZET 

❤ děkuji

Tomáši, opravdu jste mě donutil k zamyšlení. S postupem věku s agresí pracuji lépe a lépe, ale stále s tím mám spoustu práce. Naučila jsem se ji snad už celkem dobře zvládat co se týče cizích lidí. Ale stále s ní mám problém u mých nejbližších. Proč ve mně největší agresi dokáže vyvolat například můj syn nebo manžel, tedy lidé, které mám nejraději na celém světě... To mně opravdu hodně trápí a stydím se za to. Doufám, že díky Vám se mi podaří na sobě zapracovat. ...miluju Váš hlas :)

Snad by mě ani nenapadlo, že jde agresi brát "pozitivně", ale vida - ono to jde. Skvěle zpracované video! Abych přispěla do diskuze, jde-li o agresi někoho jiného, vnímám ji jako odraz minulých traumat a naučených vzorců chování. Pokud se agrese týká mě, beru to jako osobní selhání, při kterém jsem nebyla schopná udržet emoce pod kontrolou.

Dobrý den, je skvělé, že otevíráte taková témata a vyvracíte jejich čistě negativní vnímání. Otevřel jste mi tím oči, že všechno má svůj význam a nějakým způsobem nám to pomáhá. Jsem moc vděčná za to, že sdílíte takto přínosný obsah. Přeji Vám mnoho štěstí, jak v profesním, tak v osobním životě.

Moc mi tyhle vaše videa pomáhají, děkuji za ně... ❤️✌️🙏

Zajímavé myšlenky. Máte příjemný hlas :)

Ta technika "krok zpátky" mi pomáhá celkově se postavit do pro mě správné perspektivy ohledně všech mých emocí. Jinak u mě agrese přichází náhle a svižně :D - to pak začíná po XXXtý další sebeterapie.

Máte příjmení hledas a berete to správné. Člověk musím mluvíte i svých pocitech ze života život je těžký proc byt na to sam .

To je vážně zajímavý náhled. Řekl bych, že na to vypuštění agrese také fungují skvěle koncerty, tam si může člověk zakřičet a zapogovat a tím to ze sebe vypustit, když jinde nemá možnost nebo neví jak. Dokonce v jednom dokumentu o počátcích hardcore hudby v USA to jeden ze zpěváků vysvětlovat, že vlastně bylo takové nevyřčené pravidlo, že lidi přišli na koncert tu agresi vypustit mezi sebou, než aby ji ventilovali někde jinde a mnohem nebezpečněji.

Jejda...na tohle téma mám přespříliš myšlenek včetné té, že kdybych já šla rozhněvaná sekat dříví, tak by chirurgům dost přibyla práce s přišíváním prstíků ;-) Zamyslela jsem se, jak moc jsme se posunuli od pravěku, kde agrese znamenala přežití (lov, obrana atd.)...no, a přišla jsem, že moc ne. Sice už stravu "lovíme" v supermarketech, soupeřům to mnohdy nandáváme přes klávesnici, ale agrese přeci jen stále znamená úspěch. Spousta vysoko postavených lidí jsou cholerici, arogantní, agresivní jedinci. Díky svým ostrým loktům se dostali vysoko. A ono to nemusí být ani o lezení po kariérním žebříčku. Ale křikem a výhružkami už mnozí zvládli získat leccos. Stačí když přijde slušný, tichý zákazník a agresivní zákazník se stejným požadavkem a nejspíš se vyhoví tomu agresivnímu. Není to podle mě nejšťastnější uspořádání světa, vlastně tito agresivní jedinci ve mě spíš vyvolávají agresi, ale je třeba se s tím nějak poprat. A když už nemám na Hané v blízkosti kopec, na který bych mohla vylézt si zařvat, tak holt počkám (optimálně někde v klidu a o samotě), až hladina noradrenalinu, příp.dalších hormonů klesne zpět na snesitelnou úroveň ;-) To, že bych agresi mohla použít k nějaké bohulibé činnosti, je naprosto vyloučeno. Ve vzteku vždy ztratím jen čas, někdy peníze a v případě toho sekání dřeva by o byly i prsty ;-)

Já se svou agresí bojuju - a bohužel neúspěšně. Občas se mi stane, že prostě vybuchnu a pak toho lituju. A nejčastěji vybuchnu před člověkem, kterého mám ráda. Po každé takové situaci si říkám, že už se to nestane, že nechci znovu zažít ten zklamaný pohled druhých i sebe samotné, že musím myslet na následky. Ale stačí málo a je to tu zas. Vymlouvám se na to, že jsem cholerik, jenže to nikoho nezajímá. Svá slova nelze vzít zpět a žádná omluva pak není dostatečná. Děkuji tedy za rady, jak zdravě ventilovat svou agresi a předcházet takovým nepříjemným situacím! Jako by video bylo dělané přímo pro mě.🙏

Zajímavý úhel pohledu. 👍 Děkuji. Mám o čem přemýšlet (už se těším na nějakého agresora.. určitě si na vaše video vzpomenu 🙂)

Tome, díky za video. Naťukl si mé dávné dilema: Jak jednat s lidmi "samonasírajícího" typu, kdy je to, že se s nimi nehádáme, naštve ještě víc, než byli naštváni původně? :D

Agresivita je jako sebeobrana. Je to strach.

Agresiu neodsudzujem, ak je vypustená mimo ľudí... ak je ale vypúšťaná na kolegov, ľudí v okolí, tak to je pre mňa veľmi cez čiaru, aj keď vnímam to, že sú to traumy. Tak to vnímam vo svojom bežnom okolí. V práci zo strany klientov to beriem tak, že som ich "vŕba", kde to vypustia, samozrejme do nejakých hraníc. Veľakrát sa stane, že začnú pri mne, pokračujú o tom skutočnom probléme. Ale aj to má svoje hranice (mala som v práci už aj extrémy). Snažím sa ich vždy naviesť k nejakému riešeniu, ktoré by vyhovovalo hlavne im (ako vypustiť agresiu). Niekedy ale tí ľudia fakt nemajú hranice a ani si neuvedomujú čo robia... skvelé video :)

Mám s agresivnimi lidmi soucit, ale raději se vzdálím z dosahu..bez reakce. Co je zajímavé je, že nezažívám agresi u sebe, málo co mě naštve, beru situace tak jak jsou, pokud něco nejde hladce, tak to není ta správná cesta. Asi to teprv přijde s vlastními potomky...pak budu dupat, trhat kartony a boxovat do polštáře :D

Co to máte za tetování? :)

Umět pracovat s agresí vlastní nebo cizí je celoživotní úkol. Nikdy nekončí. Agrese má pokaždé jinou podobu, příčiny a nakonec i důsledky že. Hodně jsem se o agresi naučil od zvířat, zejména psů. V tréninku zvířat nebo z něj vycházející moderní kynologii se agrese považuje také za přirozenou součást chování a jako s takovou se i pracuje. O tomto tématu by se dalo povídat nekonečně dlouho. Kdybych mohl nasměrovat vaše snažení, motivoval bych vás ke snaze pomoci lidem, kteří velmi špatně snášejí cizí agresi vůči své osobě. Patologický agresor vycítí na dálku strach a dokáže submisivním osobnostem pořádně zkazit život. Tož tak asi, no.😊Troška do mlýna.

Já agresi beru docela negativně. Manžel je výbušný, nikdy nikomu nijak neublížil, ale často se rozčiloval, když mu něco nešlo v jeho kutilské dílně a následkem toho začal házet věcma nebo si do něčeho bouchnul. Teď hraje americký fotbal, což je dost kontaktní sport a začal být klidný a vyrovnaný. Asi je to takový jeho ventil, kde upustí páru a vrací se domů plný adrenalinu a je úplně jiný 😊 já občas vylítnu na starší dceru, když něco provede, ale snažím se s tím pracovat a vše řešit v klidu, protože agresi beru jako něco špatného, něco co se nemá dělat. Bylo mi to tak už od dětství vštěpováno.

Nemyslí se i agresí například i takové odhodlání, motivace?

Můj psychoterapeut mne doporučil tlačit rukama pořádně do zdi.