Slovo disent je od dis-sedere, odsednouti si, rozumí se od majoritní společnosti. Prakticky všechny společnosti v dějinách nějaké disidentní kruhy měly, rozdíl je zejména v tom, že někdy to bylo více, jiny méně zapotřebí už k zajištění elementární lidské důstojnosti. Opět přichází doba, kdy bude obtížné některé bazální lidské rysy uchovat jinak než v malých, vzájemně se podporujících skupinkách, jak už to popsal Havel v "Moci bezmocných". Digitální okovy jsou měkčí a elastičtější než ocelové a vždy bude někdo přicházet s tím, že k našemu prospěchu nám vymění kousek svobody za kus jistoty a bezpečí. Až se potom pocit bezpečí skokově změní v pocit Bezpečnosti, bude pozdě. Emigrací jsem se kdysi vyhnul osudu disidentního kluka a vidím, že se v rámci dějinné spravedlnosti nevyhnu osudu disidentního dědka... Takový už je světa chod...
Biolog, filosof a spisovatel, profesor oboru Filosofie a dějiny přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, předseda oborové rady doktorského studia téhož oboru.
Autor asi dvaceti knih odborných či esejistických a tří románů, občasný přispěvatel novin a časopisů.
Po studiu biologie (ukončeno 1982) v emigraci v Rakousku (1983-1990), od roku 1990 působí na Katedře filosofie PřF UK. Držitel Ceny Toma Stopparda za esejistiku (2006).
29 апр 2024
