Řekněme si narovinu že jsme hovada. Děti které mají pocit že na ně svět zapomněl.... Stát nechme být, my jsme základ státu a propo selhala společnost. Dítě co se z okna dětského domova dívá na spokojenou rodinu celym srdcem touží po lásce! ❤ Bohužel Orphan
Je pro mě neuvěřitelné, že se najde tolik odborníků, kteří přesně vědí kde je problém, jak je třeba situaci zlepšit a jak přesně dětské domovy (ne)fungují. Většina těchto názorů je vytvořena za pomocí dojmologie, vlastních očekávání a předpokladů. Prosím všechno "experty", ať si vyřídí dobrovolničení v libovolném dětském domově. Myslím si, že mnoho z vás budete překvapení, že většina vašich předsudků stojí úplně na vodě...
Otázka na typický příběh dítěte z DD je úplně mimo, ale je typická pro novináře, který potřebuje zkratku. Nic typického se tam najít nedá. Pan Tauš Čestmírovi vyhověl, ale není to tak jednoduché... Pan Tauš byl vůbec super a velice mile mě překvapil, bála jsem se, že nebude mít tak skvělý vhled. Je jedním z mých favoritů mezi filmovými režiséry současného českého filmu.
Spousta žen si dnes pořizuje dítě jen proto že mají pocit že v životě je nic nečeká, oproti těm kariérně úspěšným ženám kterých je dnes plno... Já jako muž který je šikovný miluji když jsem ve společnosti ,,užitečný,, pak je tu ta druhá skupina žen, co si pořídí dítě jen proto že se jí nechce do práce ale na bohatého chlapa nemá ... ségra má 3 děti s chlapem co neplatí alimenty a o děti nemá absolutně zájem je ani vidět... PROČ? s někým coo nechodí do práce a bere drogy? proč? sama neví...
Viktora Tauše mám spojenýho s Kanárkem. To byl dobrej film. Viděl jsem ho poprvé ve čtrnácti letech a je fakt, že jsem pak nikdy nezačal fetovat, tak třeba to bylo trochu i díky tomu filmu 😀
pobyt v detskych domovech byly pro mne nejlepsi leta - nadherna vila ve Zline s klavirnim kridlem a neopakovatelnou architekturou, Vizovice byly trochu vezeni, ale ani tam nemusela jsem umyvat nadobi uklizet varit - jen jsem cetla a vzdelavala se - pripadala jsem si jako v anglickem internatu - tety byly moje vychovatelky, kucharky byly moje sluzky a s reditelkou jsem vedla diskuse o knihach - ok byla jsem privalage - protoze jsem mela same jednicky - mela jsem pristup do knihovny, na rozdil od jinych deti - ano, kucharky kradly maslo, maso, ovoce - samozrejme banany, nektere tety mne za me drzosti - Vy mi nebudete rikat, co mam delat - ja se ted ucim a nejaka propaganda v tV a nasledne rozbory s vymyvanim mozku , sprchovaly studenou vodou, jedna mne dokonce zurivosti tahla za vlasy patrem dolu, tak byla rozzurena - jsem ji rekla, ze nas nemuze sikanovat a ze Marie menstruuje a schovava krvave rucniky pod matraci a ze by ji spis mela dat vlozky nez na ni rvat, ze nehce do skoly ... nastesti moji rodice mne brali na vikendy a byla jsem u babi a dedy a jezdila na vylety - nemela jsem ani o vikendu povinnosti - jen zabavu - hrady, zamky, galerie, vystavy - po 8 letech se rodicum zmenila situace a vylet do reality byl sok - v decaku bohuzel zustaly deti bez pozornsti svych rodicu, bez vyhledu .. de facto jejich background jim nedaval silu se ucit, rust - musim rict, ze jsem byla rada, ze tech 8 let mne nikdo nezatezoval domacimi povinnostmi, mela jsem jen cas sama pro sebe a i kdyz mi deti ve skole ve Vizovicich nadavali do domavaku - nikdy sse mne to nedotklo - jsem vedela, ze jsem tam prechodne a ze jim jeste ukazu, kdo je lepsi - byla jsem nejlepsi ve skole a normalni deti - nedomovaci mne zvali domu - a kdyz jsem se zdrzela mimo hodiny - vzdycky jsem rekla, kde jsem byla -ovsem ten decak byl fakt vezeni - opustit jeho areal stal mnoho holek a kluku vlasy - ostrihani dohola - a tak - Vanoce byly rozeberte si darky - nebyly personifikovane - olala - takze bitva a kradeze - nedavejte detem darky do decaku aniz je znate - je to trapne - jako koho ci jako je ? Nastesti jsem zazila jen jedny, trapas veliky - a tady mame velky kos a vyberte si - jo jeste za totality 1965 - 1973
Jsem ted přes léto dělal údržbáře na dětském táboře, kde jezdili děti s dětských domovů a otec dělal 25 let tábory... to co jsem viděl nebyli tábory jak je známe s minulosti kde se u dětí vytvářel nějaký koncept toho co si mají ty děti odnést s toho tábora,, přátelství,týmoví duch, různorodost v empatie k přírodě,soutěživost, ale i respekt před autoritou,pocit vítězství atd .. přijela tam církevní skupina a to jsem dal výpověď, že toho nechci být součástí
V děcáku je o děti postaráno z hmotného hlediska až příliš dobře, bohužel tím se však spíše dětská duše kazí. Děti potřebují hlavně individuální pozornost přesně tak, jak říká pan Tauš. Zažít každodenní život, nákupy, domácí práce, hospodaření... A to mu ústav dá jen těžko. A další problém je, když se dítě ocitá v krizovém zařízení, daleko od domova, od rodiny, vytržené ze svého prostředí ... Tato zařízení by měla mít každá obec v závislosti na počtu obyvatel, aby děti zůstávaly tam, kde to znají...
