@@radim7196 🤣🤣🤣to byl vtip....se říká.... Čechy a Morava...
Год назад
Díval jsem se do té zmíněné knihy a čerpá se skutečně jen z hesla týkajícího se Čech (Böhmische Victualien und Speis-Arten), přestože v názvu videa je Česko. Heslo o Moravě jsem v knize ale nenašel.
Evidentně toho víte o dané potravině málo. Proso je rostlina, zrníčka oloupaná ze skořepinek byly a jsou jáhly. Nic jiného nejde jíst z dané rostliny. Názvy jsou dva, potravina je jenom jedna. Asi jako jsou kroupy, nebo ječmen. Kroupy jsou oloupené z otrub a jsou to ječné kroupy. Bulgur jsou také kroupy, ale z pšenice tvrdé (triticum durum, semolina). Při přípravě byl předveden zastaralý a nevyhovující způsob přípravy. Hlavní problém je v odstranění prachu ze skořepinek po loupání, ten je skutečně hořký. Spaření je skoro k ničemu. Výhodnější je vyprat při protřásání a otáčení sklenice s jáhlami a studenou vodou, uzavřené šroubovacím víčkem, jako v pračce. 2x vyprat v nové vodě, scedit přes jemné sítko. Pro jemnější kaši namočit jáhly do studené vody na 2-4 hodiny a ze studené vody vařit 20(10) minut, podle sklizně (dodavatele). Předvedený výsledek je něco mezi jáhlami vařenými na zrno a šte(r)cem - velmi hustá kaše. Jde to uvařit i sušší, nebo víc naředěné. Podle chuti. Ovšem kaše vytvarovaná do výšky jako pohoří ... podle mě by takhle kaše neměla vypadat, očekával bych spíš hladinu. Jíst to je jde, když jsou jáhly dobře vyprané. 😀
@@pavelvokac6292Přijde na to, co myslíte, že jím bylo řečeno dobře (správně). Recept z knihy určitě, to je černé na bílém. Pokud jde o tvrzení, cituji "Z něhož se už dnes jedí snad jen vyloupaná zrníčka, tzv. jáhly" potom jde o divnou stavbu věty. Jáhly, jako jiné zrniny mají stonek (stéblo) listy, zrno, otruby, plevy. Chybí jim osina. Jestli v minulosti jedli i něco jiného, to je blbost, protože je to nestravitelné. Hrozně rád bych znal Vaše zkušenosti se zažitím pšeničných otrub. Dávka nerozpustné vlákniny (nestravitelné zbytky) bude v rozporu s jeho tvrzením, že jde a šlo jíst něco jiného. Když uvážím ceny tehdejších potravin, těžko budou jiné, než jsou dnes. Stačí porovnat výnos z hektaru pro proso 1,5-4 t. Pšenice má 4,5-7 t/ha. Jestli šlo o to uvařit něco "lepšího", bylo to pro někoho, nebo méně často. Stačí porovnat ceny potravin dnes. Cena za mouku, cena za jáhly a cena za rýži. Dovážená rýže svou cenou vytlačila jáhly bokem. Ani dnes to není jinak, jenom je větší povědomí o výživných hodnotách potravin, nejen o ceně, nebo jejich barvě. Třeba rozdíl mezi hnědou rýži (natural) a loupanou rýží (bilou).
Ten recept na sladkou kaši paní Perchty je jednoznačně špatně. Možná se dělala z prosa nebo jiné obilniny, ale rozhodně ji nesladila cukrem. Ten sice v její době byl v Čechách znám, ale byla to vyloženě luxusní potravina a pro poddané se jí neplýtvalo. Tahle kaše byla slazena medem a recept je pokud vím na zámku v J. Hradci dodnes. A samozřejmě kaši nevařila paní Perchta, ta v dané době ani na J. Hradci nebyla, byla provdána z pána z Lichtenštejnsa a dost si s ním "užila". A protože poddaní a měšťané dost fixlovali a stavěli se do fronty víckrát bylo to později omezeno a kaše byla jen pro někoho
Pokud vím, vyjma panovnické rodiny a církve, byli poddaní všichni až do r. 1918. Přesněji by mělo být venkované (i bosí) a někteří měšťané. Venkovanů bylo kolem 80% obyvatel (asi ze 2 milionů). Na robotu pracovat zdarma na panské, nebo církevní pozemky, nebo statky chodilo z donucení, dohlížené drábem kolem 70% obyvatel. Když pracovali zadarmo, kde by vzali peníze pro život a na jídlo? Dostali panskou almužnu jednou za rok, nebo dostali najíst na některých farách (Rumfordská polévka). Majetnější platili daně, venkov i města. Šlechat začala platit daně po r. 1756, církev až po r. 1780. Vařit přestali po r. 1849 - zrušení roboty na panském. Před tímto datem je sepsaná kniha "Na zámku a v podzámčí". Určitě jim vařili to nejlevnější, co v té době bylo. Takže spíš matlafous, nebo krupicovou kaši (míň se připaluje při vaření). Ikdyž se pěstovalo tady víc druhů potravin, než dnes, stačí se podívat na ceny potravin v obchodech. Až tak odlišné u obilí nejsou oproti tehdejší době. Máslo, med a cukr nesleduji.
Pořad by byl zajímavý, kdyby tam nehrtála ta hudba. To je tak protivné a vlezlé, že si další pořady ráčkujícího docenta nechám milerád ujít. Nejlepším zážitkem je pohled na Lucii, umí hrát bez jediného slova a navíc je hezká (být hezký zamlada není zase Lucinko až takový kumšt).
